10 Azs 153/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 57/2018- 67 - text 13 6 A 57/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: ██████████, narozená █████████ státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Prah 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 1. 3. 2018, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut její rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 15. 12. 2017, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 7. 2019 (dále jen „ZPC“), zamítnuta její žádost o upuštění od osobního podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (dále jen „předmětná žádost“) a bylo zastaveno řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že odůvodnění neupuštění od osobního podání považuje za nepřezkoumatelné. Prvostupňový orgán měl za to, že „odůvodněnými případy se přitom rozumí zvláštního zřetele hodné, zejména pak zdravotní důvody, kvůli nimž žadatel momentálně objektivně skutečně není schopen se na zastupitelský úřad dostavit“, na což navázal žalovaný tím, že „důvodem pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti jsou v zásadě zdravotní, resp. sociální důvody, a nikoliv tvrzená nefunkčnost systému Visapoint, administrativní, časová či finanční náročnost spojená s řízením o žádosti anebo […] veřejný zájem na ochraně nejlepších zájmů účastníka řízení.“. 3. Žalobkyně poukázala na to, že správní orgány označily pojem „odůvodněný případ“ za neurčitý právní pojem, s čímž souhlasí, ohradila se však proti tomu, že je tento pojem předmětem správního uvážení. Neurčitý právní pojem a správní uvážení jsou odlišné právní instituty a nelze je směšovat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-35). V případě obou právní teorie i ustálená judikatura zavazují správní orgány k tomu, aby interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu a využití diskreční pravomoci byly přezkoumatelné. 4. Podstatou neurčitého právního pojmu je, že předem nelze specifikovat a ohraničit konkrétní případy, na které by se dané právní ustanovení mělo vztahovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 131/2001-47). Správní orgán má povinnost neurčitý právní pojem vymezit v kontextu dané věci tak, aby toto jeho odůvodnění bylo přezkoumatelné nadřízeným správním orgánem, případně soudem (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154). Poté, co správní orgán řádně definuje neurčitý právní pojem, musí též řádně vymezit skutkové okolnosti a přezkoumatelným způsobem odůvodnit, zda je skutkový stav podřaditelný pod daný neurčitý právní pojem. 5. Žalobkyně k vodítkům výkladu pojmu „odůvodněný případ“ odkázala na dikci § 169d odst. 3 ZPC, která umožňuje upustit od povinnosti osobního podání i z iniciativy správního orgánu, popř. i pro určitý druh žádostí do budoucna. Dále upozornila na usnesení Generálního konzulátu České republiky v Šanghaji dne 2. 12. 2014, č. j. 733/2014-SHANG III, dle nějž může být odůvodněným případem např. i nepřiměřený zásah do rodinného či soukromého života žadatele. 6. Správní orgány ovšem bezdůvodně zúžily „odůvodněné případy“ na zdravotní důvody (žalovaný navíc uvedl sociální důvody). Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Azs 219/2015-67, a priori nevylučuje, že by pod neurčitý právní pojem odůvodněných případů nemohly spadat překážky na straně zastupitelského úřadu a zdůrazňuje, že je nutné zohlednit všechny podstatné okolnosti. Pokud by měl zákonodárce úmysl omezit „odůvodněné případy“ pouze na překážky na straně žadatelů, případně jejich zdravotní indispozice, mohl takto zúžit text samotného zákona, což neučinil. 7. I kdyby se v daném případě nejednalo o neurčitý právní pojem, nýbrž o správní uvážení, dle žalobkyně nedostálo nárokům na svou aplikaci. Např. dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 5 As 73/2009-91, je správní uvážení vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku a správní orgán je omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. K zákazu libovůle žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 3 Azs 12/2003, k mezím správního uvážení na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42. 8. Žalobkyně měla za to, že předmětnou žádost podala v době, kdy jí bylo objektivní překážkou na straně prvostupňového orgánu znemožněno splnit zákonnou podmínku sjednání termínu pro osobní podání žádosti dle § 169f ZPC. 9. Dne 30. 10. 2017 byla na webových stránkách prvostupňového orgánu zveřejněna informace, že se systém Visapoint ke dni 31. 10. 2017 ruší, nový systém bude zveřejněn až dne 24. 11. 2017 a fungovat by měl od 1. 12. 2017, přičemž po celý měsíc listopad nebude umožněno sjednání nových termínů pro podání žádostí. Následně pak došlo k naprostému uzavření prvostupňového orgánu, když dne 8. 11. 2017 po skončení úředních bylo na webových stránkách prvostupňového orgánu zveřejněno, že omezuje svůj provoz, a to od 9. 11. 2017 do 30. 11. 2017. 10. Dle žalobkyně je nepřijatelné, aby tak zásadní změna systému byla avizována den před svou účinností a spuštění nového systému, bez bližších informací, bylo odloženo až na následující měsíc. Žalobkyně akcentovala, že z veřejně dostupné dohody mezi žalovaným a provozovatelem systému Visapoint je zjevné, že žalovaný si byl těchto změn systémů vědom s delším časovým odstupem (nejpozději k 21. 9. 2017). Tento náhlý, nepředvídatelný a nedostatečně komunikovaný postup správních orgánů pokládá žalobkyně za rozporný se základními zásadami činnosti správních orgánů a ústavně právními zásadami. 11. Postup správních orgánů musí být předvídatelný a musí odpovídat požadavkům zásady legitimního očekávání, přičemž nelze souhlasit s prvostupňovým orgánem, že se tato zásada vztahuje pouze na rozhodování správních orgánů. K tomu žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV.ÚS 690/01, a ze 11. 5. 2005, sp. zn. II.ÚS 487/03, shodně hovořící o předvídatelnosti postupu orgánů veřejné moci. V každý daný moment musí být jasně stanoveno, jakým způsobem mají žadatelé splnit povinnost osobního podání žádosti na základě předem stanoveného termínu a zároveň jakým způsobem jim správní orgán splnění takové podmínky umožňuje. Prvostupňový orgán nadto ve svém rozhodnutí chybně uvedl, že žadatelé mají povinnost se k podání žádosti předem registrovat prostřednictvím telefonické linky nebo vyčkáním v tzv. živé frontě, což platilo až od 27. 11. 2017. 12. Žalobkyně v souvislosti s tím poukázala na zásady služby veřejnosti (kterou nejsou pouze občané České republiky, nýbrž také cizinci), poučovací povinnosti, povinnosti umožnit uplatňovat práva a oprávněné zájmy a povinnosti postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. 13. Žalobkyně nesouhlasila s argumentem žalovaného, že přechod ze systému Visapoint na nový systém byl pouze technickým opatřením a že v měsíci listopadu nedošlo k výpadku služeb, ale byly naopak vyřizovány žádosti, které byly v rámci systému Visapoint objednány v předchozím měsíci. Objektivně totiž žalobkyně v listopadu 2017 neměla možnost splnit zákonem stanovenou podmínku sjednání termínu pro podání žádosti, nadto, jak již uvedla výše, od 9. 11. 2017 do 30. 11 2017 byl prvostupňový orgán uzavřen. Byly rušeny i již dohodnuté termíny k jiným úkonům, včetně sjednaných výslechů. Zaměstnanci právního zástupce žalobkyně se proto dostavili dne 10. 11. 2017 k prvostupňovému orgánu, a to za účelem řešení situace ohledně zrušení plánovaných výslechů dalších klientů právního zástupce žalobkyně, situaci ovšem nevyřešil ani zástupce velvyslance, ani telefonicky kontaktovaný zaměstnanec žalovaného. 14. Žalovaný se též nevypořádal s námitkou žalobkyně, že přes deklarované uzavření prvostupňového orgánu pro veškerou agendu mimo pomoc občanům České republiky v nouzi, byli zaměstnanci zástupce žalobkyně dne 15. 11. 2017 svědky toho, že byly do budovy prvostupňového orgánu vpuštěny osoby, které měly vyřizovat agendu na konzulárním oddělení. 15. Žalobkyně se dále domnív