6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 187/2018- 51 - text 12 8 A 187/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalované s Autoleasing, a.s., IČ: 27089444, se sídlem Budějovická 1912/64b, Praha 4, zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Petrem se sídlem Mánesova 881/27, Praha 2 – Vinohrady, Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 10. 2018, č. j. ČOI 85829/18/O100/1000/18/Hl/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a hlavního města Prahy (dále také jako „správní orgán prvého stupně“) ze dne 9. 5. 2018, č. j. ČOI60181/18/1000, byla žalobci pro porušení § 6 odst. 1 a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo také jen „zákon“)) a pro porušení § 11 odst. 3 a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 20 odst. 2 písm. g) zákona o spotřebitelském úvěru uložena pokuta. 2. Takto správní orgán prvého stupně rozhodl po té, co dospěl k závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru tím, že smlouva o úvěru, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr č. UDTA/10015663 uzavřená dne 26. 12. 2015 se spotřebitelem J. P. neobsahovala informaci stanovenou v příloze číslo 3 k tomuto zákonu uvedenou jasným, výstižným, a zřetelným způsobem, a to podle odst. 1 písm. n) informace o částce úroků splatné za den. 3. Dále správní orgán prvého stupně shledal žalobce vinným z porušení § 11 odst. 3 a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 20 odst. 2 písm. g) zákona o spotřebitelském úvěru, kterého se dopustil tím, že požadoval od spotřebitele J. P. další plnění při odstoupení od smlouvy o úvěru č. UDTA15/10015663 ze dne 26. 12. 2015 (dále jen „Smlouva“), a to uhradit náklady spojené s poskytnutím úvěru ve výši 7 000 Kč. 4. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částce 1 000 Kč. 5. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, o němž žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla ze skutkových zjištění správního orgánu prvého stupně a konstatovala, že žalobce se správního deliktu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru dopustil, nicméně jeho jednání hodnotila ve prospěch žalobce jako odvolatele s tím, že ve smlouvě chyběla pouze informace o částce úroku splatné za den, a to navíc pouze pro případ, kdyby spotřebitel odstoupil od smlouvy poté, co mu nebyly řádně poskytnuty informace podle § 6 odstavec odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebiteli bylo znesnadněno zjištění částky, kterou má žalobci v návaznosti na odstoupení od smlouvy zaplatit, spotřebitel tuto částku nemohl dopočítat bez součinnosti žalobce, což je charakteristický následek tohoto jednání. Žalovaná konstatovala, že žalobce nevěnuje dodržování povinnosti dané § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dostatečnou pozornost a nelze na něj hledět jako na osobu zcela bezúhonnou. 7. Na rozdíl od orgánu prvého stupně za závažnější žalovaná označila správní delikt podle § 20 odst. 2 písm. g) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť tím spotřebiteli mohla být způsobena majetková újma ve výši 7 000 Kč. Přihlédla však k tomu, že spor mezi žalobcem a spotřebitelem měl smírné řešení a z tohoto důvodů žalovaná v napadeném rozhodnutí snížila výši uložené pokuty na částku 50 000 Kč, v ostatním napadené rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Důvodem nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí je podle žalobce (a.) nesprávná aplikace zákona; (b.) porušení zásady legitimního očekávání při uložení sankce; (c.) porušení zásady individuálního posouzení věci při uložení sankce a (d.) porušení zásady přiměřenosti při uložení sankce. 9. Ad a) Žalobce namítl, že ve Smlouvě byla uvedena informace o částce úroku splatné za den, své zákonné povinnosti proto splnil, současně odkázal na vyjádření k úřednímu záznamu ze dne 11. dubna 2016 a odvolání proti rozhodnutí orgánu prvního stupně. Žalobce uvedl, že tvrzení žalované, že ve Smlouvě nebyla uvedena informace o částce úroku splatné za den, je nesprávné a vychází z nesprávné interpretace zákonných ustanovení. 10. V bodu 9. 1. 3. dokumentu Všeobecné obchodní podmínky úvěrů poskytovaných společností s Autoleasing, a.s., žalobce v souladu se zákonnými ustanoveními, jasně, výstižně a zřetelně uvádí, že částka úroku splatná za den je rovna 0,- Kč a upozorňuje na to, že žádná bližší zákonná definice této částky neexistuje a platné právní předpisy ji blíže nespecifikují. Dále uvedl, že komplexní dokumentace související s uzavřením Smlouvy obsahuje všechna data, která jsou k případnému zcela základnímu výpočtu potřebná, čímž je v maximální možné míře naplněn požadavek umožnit spotřebiteli fakticky realizovat své právo na odstoupení od smlouvy a zaplacení odpovídající částky věřiteli bez nutnosti jakékoliv další ingerence věřitele a detailní znalosti finanční matematiky. V tomto smyslu se žalobce odvolal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, č. j. 32 Cdo 4838/2015. 11. Žalobce vytkl žalované extenzivní výklad zákonných ustanovení v jeho neprospěch. Jak uvedl, žalovaná cituje rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I ÚS 3512/11, který dopadá na konkrétní, typově i skutkově zcela odlišný případ a jeho generalizace je zcela vyloučená. Žalobce nabyl dojmu, že mu nesprávná interpretace citovaného rozsudku šla k tíži. 12. Jak uvedl, Všeobecné obchodní podmínky jsou eminentní součástí smlouvy a postup žalované spočívající ve strojové aplikaci a generalizace zmíněného rozsudku zjevně odporuje všeobecným právním zásadám a principům, zejm. zákazu zneužití správního uvážení, zásadě proporcionality a zásadě procesní rovnosti a nestrannosti postupu správního orgánu. 13. Pokud jde o spáchání správního deliktu dle § 20 odst. 2 písm. g) zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce popřel, že by požadoval po spotřebiteli J. P. další plnění při odstoupení od Smlouvy, a to úhradu nákladů spojených s poskytnutím úvěru ve výši 7.000,- Kč. Odkázal na Vyjádření k úřednímu záznamu ze dne 11. dubna 2016 a odvolání proti rozhodnutí orgánu prvního stupně. 14. Žalobce uvedl, že v rámci odstoupení od Smlouvy požadoval od spotřebitele J. P. výhradně částku rovnající se celkové výši úvěru, tedy částku ve výši 83.449,- Kč, nikoliv částku na úhradu nákladů spojených s poskytnutím úvěru ve výši 7.000,- Kč. Jak vysvětlil, spotřebitel může hradit náklady spojené s poskytnutím úvěru buď hotovostně, nebo formou úvěru, což je i případ spotřebitele J. P. Z uvedeného logicky plyne, že o tuto částku byla navýšena i celková výše spotřebitelského úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru, jak ji definuje ustanovení § 3 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru, je stanovena jako souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. Částku 83.449,- Kč dal žalobce na základě Smlouvy spotřebiteli J. P. k dispozici. 15. Žalobce v podané žalobě dále cituje § 11 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2395 zákona č. 80/2012,Sb., občanský zákoník s tím, že definici pojmu jistina občanský zákoník neobsahuje, spotřebitel je však povinen vracet poskytnuté finanční prostředky se smluveným úrokem. Spotřebitel J. P. načerpal částku rovnající se celkové výši úvěru uvedené ve Smlouvě, požadavek na vrácení veškerých poskytnutých peněžních prostředků byl v naprostém souladu s právními předpisy a v tomto jednání nelze shledat jakékoliv pochybení. 16. K tomu žalobce dále uvedl, že spotřebitel J. P. inicioval v předmětné věci řízení před finančním arbitrem Mgr. Monikou Nedelkovou. Finanční arbitr došel ke dvěma odůvodněným předběžným zjištěním:(i) v případě odstoupení spotřebitele od Smlouvy 1 ve lhůtě 14 dní ode dne jejího uzavření je částka úroku splatná za den stanovena ve výši 0,- Kč a (ii) spotřebitel J. P. je povinen vrátit účastníku řízeni nejpozději do 30 dnů ode dne odstoupení od Smlouvy pouze dosud nesplacenou jistinu, tedy částku 83.449,- Kč. 17. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalované uvedenou v napadeném rozhodnutí, která uvádí, že názor finančního arbitra není pro posouzení věci důležitý, jelikož návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl spotřebitelem J. P. vzat zpět. Žalobce je toho názoru, že odůvodněná předběžná zjištění finančního arbitra mají pro posouzení věci stejný význam, jako kdyby ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra nedošlo. Finanční arbitr je institucí, která má v obdobných sporech nezměrné množství zkušeno