7 As 188/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 205/2017- 100 - text 33 8 A 205/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému XX, bytem XX, zastoupené advokátem JUDr. Lubošem Chalupou se sídlem Křižíkova 56, Praha 8, Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, jako osoby zúčastněné na řízení, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. MK 68985/2017OLP, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. MK 68985/2017OLP, a rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 7. 3. 2017, č. j. MK-S 571/2013 OPP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 684 Kč ve lhůtě 30 dnů k rukám právního zástupce žalobkyně. III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím žalovaného byla podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon č. 20/1987 Sb.“) a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zahrada obklopující stavbu č. p. X (tzv. S. vilu), k. ú. X, obec X, okres X, X kraj, tvořená: pozemky parc.č. X a X a úseky kamenných terasních zdí (i se schodišti) na pozemku parc.č. X, k. ú. X, pozemky parc.č. X a X v k. ú. X, prohlášena za kulturní památku. 2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad, o němž zamítavě rozhodl ministr kultury napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného podanou žalobou s tím, že rozhodnutí ministra kultury i rozhodnutí prvostupňové v napadeném výroku ad. I přímo zkracuje vlastnické právo žalobkyně včetně jejího práva užívat předmětné pozemky a disponovat s nimi a je nezákonné spočívající v nesprávném právním posouzení podmínek pro prohlášení za kulturní památku i mimo rámec správního uvážení, neúplných skutkových zjištění, skutkových zjištění v rozporu v provedeném dokazování a je rovněž nepřezkoumatelné pro řádné nevypořádání se s konkrétními námitkami žalobkyně podložených konkrétními listinnými důkazy. 4. Jak žalobkyně uvedla, pozemek parc. č. X v kat.ú. X, nově zastavěný v rozsahu cca 8.000 m² nemovitými stavbami, určený platným územním plánem převážně k zastavění, s účelovou veřejně přístupnou komunikací, pozemek parc. č. X v kat.ú. X se zaniklou stavbou tenisového kurtu, jakož i pozemky č. parc. X a č. X, oba v kat.ú. X, všechny během 60 let neexistující údržby již zalesněné bez původních ovocných stromů, bez původního jezírka, bez původního tenisového kurtu, bez původních cest a cestiček, bez původních travnatých ploch, nesplňují zákonné podmínky prohlášení za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. proto, že původní zahrada neexistuje „resp. existuje na papíře a dobových fotografiích“. 5. Omezení vlastnického práva soukromého vlastníka tím, že za kulturní památku prohlásí po 60 leté zanedbané údržbě čs. státem již zaniklou zahradu obklopující cizí stavbu zdravotnického zařízení tak, že vlastník pozemku je na dobu neurčitou podstatně omezen v užívání i dispozicích svého majetku a v podstatě nucen na svoje náklady znovu vybudovat již zaniklou zahradu pro něj bez jakéhokoliv užitku, je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 bod 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě č. 209/1992 Sb. 6. Žalobkyně konkrétně namítla, že stát jako vlastník po dobu více než 60 let soustavně devastoval svůj majetek tak, že dnes již neexistuje, a toto své protiprávní jednání bezprostředně po převodu na soukromého vlastníka v rámci restituce dodatečně napravoval tím, že jej omezil na vlastnickém právu prohlášením věci za kulturní památku. Jednání státu označila za rozporné s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 7. V prvé žalobní námitce žalobkyně namítla, nezákonnost a věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí s tím, že důvody pro prohlášení dnes již neexistující zahrady za kulturní památku nejsou dány. 8. Nezákonnost rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný zaměnil: - zdravotnického zařízení č. p. X ve X s neexistující obytnou vilou, tak že v rozhodnutí uvádí nepravdivou zkratku tzv. S. vila namísto „zdravotnické zařízení“, - existujících pozemkové parcely, zapsané jako ostatní plochy, které jsou zastavěny novými nemovitými stavbami a betonovými živičnými plochami o výměře cca 8.000 m² se souvislým lesním porostem za dnes již neexistující zahradu o konkrétní výměře, k níž náležely nemovité stavby, zalesněné a zatravněné plochy, zahrady s cestami a cestičkami, funkční souvislosti se dvěma samostatnými budovami s č. p., - časové hledisko, situaci, kdy zahrada existovala za současný stav (stav v době rozhodnutí), kdy zahrada již neexistuje, - autora zahrady, jímž je Ing. Tomáš Šasek za známějšího Otokara Fierlingera, což bylo zřejmě učiněno za účelem uměle navýšit význam zahrady na kulturní památku. 9. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že prohlášení předmětných pozemků za kulturní památku neobsahuje podrobnější popis aktuálního stavu zahrady ke dni podání návrhu na prohlášení za kulturní památku včetně podrobnějšího popisu její struktury, unikátnosti apod. a srovnání s aktuálním stavem ke dni prohlášení za kulturní památku. 10. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytýká absenci nezbytných skutkových zjištění s důkazy o nich (stavební dokumentace, fotografie, znalecké posudky, kolaudace atd.) za účelem zjištění, zda původní zahrada existuje či nikoli, a to: a) původní stav (struktura) zahrady včetně: původní výměra původní nemovité stavby původní místo, druh a rozsah osázení: ovocné stromy, lesní porosty, ostatní porosty původní volná místa zatravněných ploch dle místa a výměry původní cesty a cestičky dle místa, délky a povrchu b) aktuální stav (struktura) zahrady ke dni podání návrhu na prohlášení za kulturní památku aktuální výměra zaniklé původní nemovité stavby nově vybudované nemovité stavby aktuální místo, druh a rozsah osázení: ovocné stromy, lesní porosty, ostatní porosty aktuální zatravněné plochy dle místa a výměry zaniklé cesty a cestičky aktuální cesty a cestičky dle místa, délky a povrchu c) určení pozemků funkčně souvislých s: -s budovou č. p. X ve X -s budovou č. p. X ve X 11. Jak uvedla v roce 1932, kdy byla budova č. p. X ve X se zahradou kolaudována, rozsah zahrady nebyl 8 ha aktuálně prohlášených rozhodnutím žalovaného za kulturní památku. 12. Původní geometrický polohopisný plán ze dne 17. 2. 1932 jasně vyznačuje velikost původního poz. parc. čís. kat. X v kat.ú. X o velikosti 5, 5197 hektarů včetně budov. 13. Na pozemku X v kat.ú. X se nacházela původní budova č.p. X ve X. V pozdějších letech na stejném pozemku bylo vytvořeno tenisové hřiště, které úpravami na katastru dostalo separátní číslo pozemku X (plocha 775m²). 14. Celková velikost pozemku se novým číslováním pozemku nezměnila. 15. Další plánek předaný F. S. Okresnímu národnímu výboru Říčany dne 22.10.1947 při příležitosti žádosti vybudovat sklípek na brambory vykazuje stejnou rozlohu zahrady a to 5, 5197 hektarů včetně budov. 16. Pouze nezastavěnou část tohoto pozemku č. X v kat.ú. X lze považovat za zahradní kompozici. 17. Součet m², které zabírají nadzemní nemovité „zjevně nekulturní“ stavby (žumpa, chlorinátor, vesnické osvětlení, betonové panely apod.), na pozemku X v kat. Ú. X, je 8.407.21m². 18. Parcela č. X 57.844m² minus 8.407,21m² = 49.436,79m² současná velikost zelené plochy. 19. Z původního plánu z roku 1932, je zřejmé, že zahrada kolem domu neměla mimořádný rozsah. Rozloha původní zahrady byla 55.197m² 20. Další pozemek č. X je na mapě z roku 1932 samostatný, není zahrnut do zahradní kompozice a je osázen běžným stromovím, hlavně borovicemi, v současné době napadenými kůrovcem. 21. Celková rozloha původní vily, garáže a domku pro zahradníka byla 485m². 22. Rozloha současné stavby budovy č.p. X ve X je 1194m². 23. Ostatní pozemky byly dokoupeny později za jiným účelem, nebyly osázeny vyjímečnými taxony ani jinak kultivovány. 24. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítla, že žalovaný se nevypořádal s listinnými důkazy, s tím že věcně nesprávné je tak prohlášení zahrady za kulturní památku na pozemkové parcele č. X a č. X v kat.ú. X. 25. Konkrétně uvedla, že zahrada při budově č.p. X ve X byla na původní pozemkové parcele č. X v kat.ú. X, později po vybudování tenisového kurtu, rozdělenou na poz. parc.č. X a č. X v kat.ú. X, což mj. jednoznačně vyplývá ze stavební dokumentace a podkladů k vydání dalších stavebních povolení, fotodokumentace atd. a zahrada při budově č.p. X ve X byla na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X, jenž byly zakoupeny až později a až po vybudování vlastní budovy č.p. X ve X se zahradou na poz.par.č. X v kat.ú. X. 26. Budova č.p. X ve X je od počátku samostatný obytný dům