2 Azs 307/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 27/2020- 106 - text 13 8 A 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. PhDr. M. Š., Ph.D., zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem, Paprsková 10/1340, Praha 4 Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praze 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2019, č. j. MV-129838-37/KM-2014, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a rekapitulace předchozích řízení v posuzované věci 1. Žalobce se žádostí o informace ze dne 14. 8. 2014 podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) domáhal poskytnutí dále uvedených informací k osobě kpt Bc. J. B., v té době komisaře skupiny vnitřní kontroly Policie ČR Obvodního ředitelství policie Praha 1: 1) Od kdy je ve služebním poměru u Policie České republiky, v jakých služebních hodnostech, na jakých služebních místech a na jakých služebních působištích, kde a s uvedením doby od kdy do kdy. 2) Od kdy je služebně zařazen jako komisař skupiny vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie Praha 1. 3) Jakou vysokou školu vystudoval a na jaké vysoké škole získal akademický titul bakalář, který užívá v úředním styku, a v jakém oboru. 4) Zda proti němu bylo v minulosti vedeno řízení o kázeňském přestupku a pokud ano, kdy, o jakém, z jakého důvodu a s jakým výsledkem. 5) Jaký služební příjem mu byl vyplacen v roce 2014 v jednotlivých měsících lednu až červenci včetně, s uvedením všech složek podle § 113 zákona č. 361/2003 Sb. 2. Informace požadované pod bodem 1, 2 a 4 byly žalobci přípisem ze dne 27. 8. 2014 poskytnuty. Zbylou část žádosti o informace (informace požadované pod bodem 3 a 5) Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „Policie ČR“) rozhodnutím ze dne 27. 8. 2014, č. j. KRPA-314506-4/ČJ-2014-0011 KR, podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítlo s odkazem na výluku z poskytování informací zakotvenou v § 8a informačního zákona ve spojení ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále také „původní rozhodnutí Policie ČR“). 3. V tomto rozhodnutí Policie ČR dospěla k závěru, že příslušník Policie ČR není příjemcem veřejných prostředků dle ustanovení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Dále poukázala na ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., podle kterého správce údajů může osobní údaje zpracovávat i bez souhlasu dotčených osob tehdy, pokud poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, pokud tyto údaje vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti, či o jeho funkčním nebo pracovním zařazením. Podle Policie ČR informace o výši příjmu určitý vztah k výkonu funkce určitého zaměstnance má. Zároveň upozornila na povinnost správce údajů, který provádí zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona, v tomto případě zpřístupňování údajů na základě informačního zákona, když je podle § 5 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů dána povinnost dbát práva na ochranu soukromého života subjektu údajů. 4. Policie ČR dále provedla v duchu nálezů Ústavního soudu Pl. ÚS 40/08 ze dne 25. 6. 2009 a Pl. ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996, test proporcionality, který spočívá v posouzení kritérií vhodnosti (posouzení, zdali institut omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), potřebnosti (porovnání legislativního prostředku, omezujícího základní právo, s jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod, resp. dotýkajícími se jich v menší intenzitě) a v porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv. V takto provedeném testu proporcionality podle Policie ČR žalobcem uplatňované právo na informace neobstálo již v jeho prvním kroku (posouzení vhodnosti), neboť žalobce usiluje o zjištění komplexních údajů ke konkrétní osobě (příslušníkovi Policie ČR), přičemž ze struktury žádosti nevyplývá skutečnost, že údaje jsou požadovány se záměrem veřejného zájmu a stejně tak ze struktury žádosti nic nenasvědčuje zájmu směřujícímu ke zjištění hospodaření s veřejnými prostředky státu. Rozsah požadovaných informací tudíž přesahuje účel informačního zákona. 5. Policie ČR proto odmítla poskytnout informace týkající se jak údajů o služebním příjmu, tak dosaženého vzdělání kpt. Bc. J. B., a to z důvodu, že se jedná v obou případech o osobní údaje spadající do kategorie popisného údaje a jednoznačně se jedná o údaje osobní povahy, na které se vztahuje právo na ochranu soukromého života. Poskytnutím těchto údajů, v kontextu s ostatními požadovanými údaji, by došlo k prolomení práva na ochranu soukromí této osoby. 6. Uvedené rozhodnutí Police ČR bylo následně k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 10. 2014, č. j. MV-129838-2/KM-2014 (dále také „původní rozhodnutí žalovaného“). Toto rozhodnutí následně žalobce napadl žalobou podle § 65 s. ř. s. u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“); řízení o této žalobě bylo vedeno pod sp. zn. 8 A 197/2014. 7. Městský soud žalobě nejprve vyhověl (rozsudek ze dne 5. 10. 2017, č. j 8 A 197/2014-66), a to zejména s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62 (stran informace o služebním příjmu příslušníka Policie ČR) a rozsudek městského soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 5 A 1/2014-93 (stran informace o vzdělání příslušníka Policie ČR). Následně ale Nejvyšší správní soud, při projednání kasační stížnosti žalovaného zohlednil aktuální judikatorní vývoj v oblasti poskytování informací o odměňování ve veřejné sféře, konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, a rozsudek městského soudu zrušil. Městský soud musel znovu posoudit, zda správní orgány provedly tzv. modifikovaný test proporcionality ve vztahu k informaci požadované žalobcem pod bodem 5 (informace o služebním příjmu), tedy zda v nějaké podobě uvážily kritéria, které nově vymezil právě Ústavní soud. 8. Městský soud následně rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 A 197/2014-126, rozhodl tak, že původní rozhodnutí správních orgánů zrušil a opětovně nařídil žalovanému, aby žalobci poskytl informace požadované pod bodem 3 (informace o vzdělání); závěr o tom, že informace o služebním příjmu (bod 5 žádosti o informace) nemají být žalobci poskytnuty, ale v odůvodnění materiálně potvrdil (i přesto, že rozhodnutí správních orgánů zrušil). Následně rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. 8 A 197/2014-154, doplnil výrok rozsudku ze dne 20. 3. 2019 tak, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. Proti těmto rozsudkům (tedy proti rozsudku v meritu a proti doplňujícímu rozsudku) podal žalobce kasační stížnost, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. 10 As 214/2019. 9. Policie ČR následně žádost žalobce o informace ze dne 14. 8. 2014 v části týkající se informace o služebním příjmu (bod 5 žádosti) posoudila znovu (informace o vzdělání, požadovaná pod bodem 3 byla mezitím v souladu s rozhodnutím soudů žalobci poskytnuta). Opětovně přitom dospěla k závěru, že v této části má být žádost odmítnuta, o čemž vydala dne 6. 5. 2019, č. j KRPA-414754-12/ČJ-2017-0000KR, rozhodnutí (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ministerstvo vnitra následně k odvolání žalobce tento závěr rozhodnutím ze dne 2. 8. 2019, č. j. MV-129838-37/KM-2014, potvrdilo (dále jen „napadené rozhodnutí“). 10. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a uvedené rozhodnutí napadl žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 7. Ten řízení o podané žalobě usnesením ze dne 22. 10. 2019 zastavil a zároveň žalobce poučil o možnosti podat do jednoho měsíce žalobu ke krajskému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 9. 1. 2020. Žalobce poté v zachovalé lhůtě 1 měsíce podal dne 27. 2. 2020 žalobu podle § 65 s. ř. s. k městskému soudu. 11. Následně ve věci opětovně zasáhl Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 20. 11. 2020, č. j. 10 As 214/2019-64, zrušil rozsudek městského soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 A 197/2014-126. Důvodem bylo, že městský soud za správní orgány sám dotvořil modifikovaný test proporcionality vyžadovaný Ústavním soudem (viz nález sp. zn. IV. ÚS 1378/16). Konkrétně uvedl (bod 22 a 23 rozsudku): „Podle městského soudu tím policie v podstatě dospěla k závěru, že není splněno první ani druhé kritérium Ústavního soudu (tj. věc veřejného zájmu a snaha přispět k veřejné diskusi). Třetí kritérium řešeno nebylo, ale plyne z kontextu a ze stěžovatelových vyjádření v reakci na rušící rozsudek NSS. Městský soud tak chtěl celou věc vyřešit již v řízení o žalobě, ale současně ji tím nevhodně zjednodušil. Je pravda, že úvahy policie by se mohly částečně vztahovat k prvním dvěma podmínkám, které vymezil Ústavní soud. Ve skuteč