5 Afs 346/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Af 23/2019- 54 - text 19 8Af 23/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti VONET CR, spol. s r. o., IČ: 255 25 60 se sídlem Na Slatince 3279/3, Záběhlice, Praha 10, zast. JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem, se sídlem Na Florenci 1332/23, Nové Město, Praha 1, Odvolací finanční ředitelství Masarykova 427/31 602 00 Brno Potamos CZ s.r.o., IČ: 259 69 714 se sídlem Bubenská 943/8a, Holešovice, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2019, č. j. 14307/19/5100-41453-711845, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2019, č. j. 14307/19/5100-41453-711845, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu náklady řízení ve výši 15 342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro Hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 6. 10. 2014 zajišťovací příkaz č. 5825091/14/2007-25200-108308, kterým obchodní společnosti Potamos CZ s.r.o. dříve Qanto CZ s.r.o., (dále jen „daňový dlužník) uložil povinnost složit jistotu ve výši 164.364.473 Kč k zajištění úhrady DPH za zdaňovací období leden 2012 až červen 2014. 2. Na základě tohoto zajišťovacího příkazu byl vydán exekuční příkaz na prodej movitých věcí č.j. 5830830/14/2007-25200-108308 ze dne 7. 10. 2014. 3. V rámci této exekuce byla v Protokolu o soupisu movitých věcí č.j. 2835756/14/3212-05401-804790 sepsána částka 44.524,- Kč, v Protokolu o soupisu movitých věcí č.j. 2835755/14/3212-05401-804790, částka 120.719,- Kč a v Protokolu o soupisu movitých věcí č.j. 3861753/14/2110-25200-202426, částka 8.628,- Kč. 4. Žalobce podal dne 17. 10. 2014 návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce dle ustanovení § 179 daňového řádu. Návrh na vyloučení majetku byl následně dne 14. 11. 2014 doplněn. 5. Rozhodnutím správce daně ze dne 27. 11. 2014, č.j. 6642811/14/2007-00540-108308, se stal prvotní zajišťovací příkaz ze dne 6. 10. 2014 neúčinným dne 7. 11. 2014, a proto bylo řízení o daňové exekuci rozhodnutím ze dne 27. 11. 2014 zastaveno. Rovněž tak bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce ze dne 17. 10. 2014 o vyloučení věcí. 6. Správce daně vydal rovněž dne 27. 11. 2014 zajišťovací příkaz, č.j. 6731794/14/2007-00540-108308 na úhradu doposud nestanovené daně v celkové výši 164.364.473,- Kč (dále jen „druhý zajišťovací příkaz“). 7. Správce daně vydal druhý exekuční příkaze ze dne 3. 12. 2014, č.j. 6834526/14/2007-00540-108308 (dále jen „druhý exekuční příkaz“), kterým nařídil k vymožení povinnosti stanovené druhým zajišťovacím příkazem daňovou exekuci prodejem movitých věcí dlužníka, v rámci které však žádná finanční hotovost nebyla sepsána (viz protokoly o soupisu na CD žalovaného). 8. Žalobce navrhl podáním ze dne 17. 12. 2014 doplněným podáním ze dne 18. 12. 2014 vyloučit z exekuce mimo jiné věci i hotovostní částky 44.324 Kč, 120.719 Kč a 8.628 Kč, celkem 173.871 Kč. 9. Správce daně o návrhu částečně rozhodl dne 1. 4. 2015, č.j. 1716730/15/2007-00540-108308 (dále jen „rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015), kterým částečně návrhu nevyhověl a částečně vyloučil věc k samostatnému rozhodnutí, o předmětných finančních prostředcích rozhodnuto nebylo. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2015. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2017, č.j. 11 Af 5/2016 - 68 zamítnuta. Kasační stížnost byla rozsudkem NSS ze dne 10. 12. 2018, č.j. 6 Afs 417/2017-91, zamítnuta. 10. Dne 5. 6. 2015 byla na účet daňového dlužníka připsána celková částka ve výši 3.816.387,- Kč s tím, že daňový dlužník byl sdělením ze dne 3. 6. 2015, č.j. 4287927/15/2007-00540-105279, informován o jednotlivých částkách následovně: „Exekučním příkazem č.j. 5830830/14/2007-25200-108308 ze dne 6. 10. 2014 byla shora uvedeným správcem daně nařízená daňová exekuce na prodej movitých věcí. Tato exekuce byla dne 27. 11. 2014 zastavena rozhodnutím č.j. 6711442/12/2007-25200-108308. Finanční prostředky zabavené v rámci této daňové exekuce v celkové výši 3.816.387,- Kč se z moci úřední vrací k 5. 6. 2015 na účet č. …… vedený u České spořitelny. Platby byly připsány na účet správce daně takto: ….. 10/10/14 120719.00 10/10/14 87920.00 (zabavené ve výši 79292,00 Kč + 8628,00 Kč) 10/10/14 44524.00 ….“ 11. Dne 26. 6. 2015 byly finanční prostředky na tomto účtu odepsány ve prospěch správce daně. 12. Dne 15. 7. 2015 vydal správce daně rozhodnutí č.j. 5001072/15/2007-00540-108308 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. 7. 2015“), o nevyloučení těchto peněžitých částek a to z důvodu, že žalobce dostatečně neidentifikoval a neodlišil movité věci, k nimž má svědčit jeho vlastnické právo, od ostatních movitých věci téhož druhu. 13. O odvolání žalobce do rozhodnutí ze dne 15. 7. 2015 žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 4. 2. 2016, č.j. 3602/16/5100-41453-711484 tak, že zrušil napadené rozhodnutí správce daně a řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce ze dne 18. 12. 2014 zastavil s odůvodněním, že shledal daný návrh na vyloučení majetku ze dne 18. 12. 2014 jako zjevně právně nepřípustné podání dle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, jelikož předmětné finanční prostředky nebyly v této exekuci sepsány. 14. Městský soud v Praze k žalobě žalobce svým rozsudkem č.j. 11 Af 21/2016-68 ze dne 30. 11. 2017, rozhodnutí ze dne 4. 2. 2016 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť došel k závěru, že v případě daného návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nešlo o zjevně právně nepřípustné podání. Kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č.j. 5 Afs 346/2017-31, zamítnuta. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 08. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 754/19, odmítnuta. 15. V návaznosti na toto rozhodnutí soudu pak žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 23. 4. 2019, kterým rozhodl tak, že zrušil napadené rozhodnutí správce daně a řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce ze dne 18. 12. 2014 zastavil dle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu s odůvodněním, že v řízení nelze pokračovat z důvodů, které stanoví zákon, jelikož navrhovaný majetek není předmětem exekuce a nelze tedy vést řízení o tom, zda k tomuto majetku svědčí navrhovateli právo nepřipouštějící provedení exekuce. 16. Rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 27. 3. 2019, č.j. 8 Af 12/2015-55 došlo k zrušení druhého zajišťovacího příkazu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 17. Žalobce ve své žalobě uvedl, že s ohledem na vydání druhého zajišťovacího příkazu a druhého exekučního příkazu navrhl opět FÚ Praha 7 podáním ze dne 17. 12. 2014 (doručeným FÚ Praha 7 dne 18. 12. 2014) vyloučení movitého majetku z daňové exekuce dle ustanovení § 179 daňového řádu (dál jen „návrh na vyloučení majetku“). Majetek žalobce specifikovaný v návrhu na vyloučení majetku byl sepsán v rámci daňové exekuce zásob a pokladní hotovosti, která probíhala dne 7. 10. 2014 a dny bezprostředně následující v provozovnách daňového dlužníka, při které ovšem orgány státní moci zajistili i zboží a pokladní hotovost, které jsou v majetku žalobce a nikoli daňového dlužníka. Žalobce doplnil návrh na vyloučení majetku přípisem ze dne 18. 12. 2014, kdy kromě položek specifikovaných v návrhu na vyloučení majetku požadoval taktéž vyloučení následujících hotovostních částek: 44.524,- Kč, 120.719,- Kč a 8.628,- Kč, celkem 173.871,- Kč. 18. Žalobce předně namítá nesprávnou a nezákonnou aplikaci § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu, když žalovaný napadené rozhodnutí opřel o nesprávný názor, že předmětné finanční prostředky, údajně nebyly předmětem druhé daňové exekuce, resp. že v této exekuci nebyly vůbec sepsány. Na základě tohoto svého tvrzení pak dovozuje závěr o nutnosti zastavení řízení zahájeného návrhem na vyloučení majetku z daňové exekuce (resp. jeho doplnění ze dne 18. 12. 2014), avšak ne pro jeho nepřípustnost (jako v případě zrušeného rozhodnutí), ale z důvodů, které stanoví zákon. 19. Především je třeba zdůraznit, že není pravdou, že by předmětné hotovostní prostředky v celkové výši 173.871,- Kč nebyly předmětem exekuce nařízené druhým exekučním příkazem. Naopak je naprosto nezpochybnitelné, že tyto předmětné hotovostní prostředky do této exekuce pojaty byly. V rámci předmětné exekuce totiž bylo s těmito prostředky ze strany FÚ Praha 7 nakládáno. Je sice skutečně pravdou, že předmětné hotovostní prostředky byly dne 5. 6. 2015 připsány na účet daňového dlužníka, nicméně v podstatě bezprostředně poté byly FÚ Praha 7 opět v rámci stejné daňové exekuce zajištěny a použity k zajištění úhrady doposud nestanovené daně. To vše se uskutečnilo za situace, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na vyloučení majetku, tedy v rozporu s § 179 odst. 2 daňového řádu, dle kterého platí zákaz na