1 Aps 10/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 35/2020- 290 - text  10 9 A 35/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: P. D., nar. X bytem X, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 34a, 701 28 Ostrava 1 zastoupen JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 937/26, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci JUDr. Vladimíru Ježkovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 9. 2007, ve znění jejích doplnění ze dne 30. 4. 2020 a ze dne 27. 5. 2020, domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícím v uchovávání genetické informace (alfanumerického profilu DNA žalobce) získané analýzou vzorku jeho biologického materiálu odebraného dne 27. 6. 2007 ve věznici v Ostravě, v Národní databázi DNA Kriminalistického ústavu Praha. 2. Žalobce se s žalobou původně obrátil na občanskoprávní soud. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2020, č. j. 30 Cdo 2003/2019-213 však Nejvyšší soud ČR rozhodl o postoupení zdejšímu soudu jako soudu rozhodujícímu ve věcech správního soudnictví. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě uvedl, že mu byl dne 27. 6. 2007 ve věznici v Ostravě policií proveden tzv. bukální stěr sliznice, s nímž nesouhlasil, byl však poučen, že se mu musí podrobit, jinak bude použito násilí. Získaný vzorek byl dále vyhodnocen a na jeho základě byl vytvořen alfanumerický profil jeho DNA, následně uložený do Národní databáze DNA. Tento postup Policie ČR (dále jen „policie“) označil za nezákonný, neboť po něm neměl být vzorek vyžadován pod hrozbou násilí. Uvedl, že k témuž závěru se přiklonil také veřejný ochránce práv ve zprávě o šetření ze dne 29. 8. 2007, jejíž kopii přiložil k žalobě. Právě v důsledku získání biologického materiálu nezákonným postupem policie v součinnosti s vězeňskou službou, je uchovávání alfanumerického profilu jeho DNA v databázi nezákonným zásahem. 4. Namítal, že nezákonným zásahem byla porušena jeho základní lidská práva, jakož i práva osobnostní, chráněná § 11 až 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 5. Žalobce žádal, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práva žalobce, spočívajícím v uchovávání genetické informace alfanumerického profilu DNA žalobce, získané analýzou vzorku biologického materiálu žalobce, nedobrovolně odebraného žalobci dne 27.6.2007 ve věznici v Ostravě, která se nachází v Národní databázi DNA Kriminalistického ústavu Praha, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před zásahem tím, že zničí tuto neoprávněně získanou genetickou informaci. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že napadený postup nebyl a není nezákonný, právní sféra žalobce nebyla negativně dotčena ve smyslu nezákonného krácení jeho práv, a nedošlo a nedochází tak k neoprávněnému zásahu. Odběr biologického materiálu byl proveden za účelem nezbytného zabezpečení plnění zákonných úkolů policie, následné nezbytné uchovávání získaných údajů je odůvodněno hlediskem předcházejícího úmyslného protiprávního jednání žalobce, čímž je odůvodněna i přiměřenost zásahu z hlediska zásady proporcionality. Jedná se tedy o postup ospravedlnitelný a přiměřený vzhledem k cíli, jímž je ochrana práv a svobod, ochrana bezpečnosti a zajištění veřejného pořádku. Dodal, že odběr biologického materiálu žalobce za účelem stanovení profilu DNA byl ze strany policie proveden na základě § 42e odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 283/1991 Sb.“). Žalobce se v době odběru nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslné trestné činnosti. Dále konstatoval, že biologický vzorek odebraný žalobci již není Policií ČR uchováván. 7. V obecné rovině uvedl, že policie jako subjekt veřejné správy, respektuje principy právního státu a státní moc uplatňuje jen v případech a v mezích stanovených zákonem. Informace, včetně osobních údajů, zpracovává v souladu zejména s hlavou III. zákona č. 110/2019 Sb a podle § 60 a § 79 zákona č. 273/2008 Sb., v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů. 8. Oprávnění policie provádět identifikační úkony a zpracovávat osobní údaje je speciálně stanoveno v § 65 zákona č. 273/2008 Sb. s přihlédnutím k § 79 téhož zákona. 9. Účelu a smyslu institutu (policie získané osobní údaje zlikviduje, jakmile jejich zpracování není nezbytné pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti anebo stíhání trestných činů nebo zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti) dle § 65 odst. 5 citovaného zákona odpovídala i předchozí právní úprava obsažená v § 42e zákona č. 283/1991 Sb s přihlédnutím k § 42d téhož zákona. 10. Policie jako správce a spravující orgán osobních údajů plní povinnosti stanovené platnou právní úpravou. Ty vyplývaly ze zákona č. 101/2000 Sb., jako obecného předpisu, stejně jako ze speciální právní úpravy, tedy zákona č. 283/1991 Sb. a následně ze zákona č. 273/2008 Sb., přičemž v současné době jsou vymezeny obdobně zejména v hlavě III. zákona č. 110/2019 Sb., spolu s příslušnými ustanoveními současného znění zákona č. 273/2008 Sb. 11. K námitce nezákonnosti odběru biologického vzorku zejména uvedl, že v době provedení odběru bylo v souladu s § 9 písm. i) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“) možné zpracovávat citlivé údaje bez souhlasu osoby, jíž se týkají, jednalo-li se o zpracování podle zvláštních zákonů při předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti. Takovým speciálním předpisem byl zákon č. 283/1991 Sb., zejména jeho § 42d, 42e a 42g, a následně zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 273/2008 Sb.“), zejména jeho § 60, 65 a 79. Policie tak byla oprávněna získat osobní údaje, zejména biologický vzorek pro určení profilu DNA, a následně je zpracovávat, jak vyplývalo z § 42d zákona č. 283/1991 Sb.. Dle § 42e odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. byl policista pro účely budoucí identifikace pachatele oprávněn odebrat u osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu biologické vzorky umožňující získání o genetickém vybavení. Dle odst. 3 téhož ustanovení mohl policista, nešlo-li o odběr krve či jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, po předchozí marné výzvě případně překonat odpor osoby. Odběr biologického vzorku přitom nelze považovat za jiný obdobný úkol. Dodal, že stanovisko veřejného ochránce práv, na nějž žalobce odkazuje, není právně závazné. K dané problematice se nadto vyjádřil Ústavní soud, když v usnesení ze dne 18. 12. 2008, I. ÚS 900/08, shledal postup policie spočívající v oprávnění odebírat taxativně vymezenému okruhu osob osobní údaje za účelem budoucí identifikace, jako odůvodněný a oprávněný. Za ústavně konformní a zákonný shledal Ústavní soud také postup podle § 42e odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb. K tomu žalovaný odkázal také na stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, Pl. ÚS-st. 30/10 či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 7. 2006, č. 54810/00. Dále uvedl, že žalobce byl v souladu s § 6 zákona č. 283/1991 Sb. o oprávnění k překonání odporu informován a poučen a jeho souhlas nebyl podmínkou provedení identifikačních úkonů. Dodal, že zákonné oprávnění k použití síly za účelem překonání odporu není vyhrožováním či zastrašováním. Závěrem uvedl, že institut směřující k identifikaci osoby, kdy na základě osobních údajů může být osoba ztotožněna v budoucnu, upravený § 42e zákona č. 283/1991 Sb. (na nějž navazuje současně platný § 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.), je účinným nástrojem prevence recidivy a reviktimizace. 12. S ohledem na shora uvedené měl žalovaný za to, že v případě odběru biologického vzorku za účelem stanovení profilu DNA u osob, které se nacházely v době úkonu ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslné trestné činnosti, tedy i v případě žalobce, policie využila zákonem založené oprávnění, aby mohla dostát splnění svých povinností při předcházení, odhalování, vyšetřování trestných činů a stíhání pachatelů, a vůči žalobci se jednalo o postup ospravedlnitelný a přiměřený. Odběr předmětných osobních údajů byl tedy proveden zcela v souladu s tehdy platnými právními předpisy, a to za účelem zabezpečení plnění úkolů policie v rámci boje s trestnou činností, a z tohoto důvodu jej nelze považovat za neoprávněný, nedůvodný nebo neproporcionální, tedy nezákonný. 13. K namítané nezákonnosti uchovávání profilu DNA v databázi DNA Policie ČR uvedl, že ot