6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 154/2019- 114 - text 51 10 A 154/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: VÚKV a.s. sídlem Bucharova 1314/8, Praha 5 zastoupena obecným zmocněncem M. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 16. 7. 2019, č. j. MSMT – 20455/2019 - 3, takto: I. Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 16. 7. 2019, č. j. MSMT – 20455/2019 - 3 a rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2019, č. j. MSMT-115/2019-6 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč k rukám obecného zmocněnce M. K. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž ministr školství ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr školství“) zamítl její rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2019, č. j. MSMT-115/2019-6 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o zápis do seznamu výzkumných organizací, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 2. Ministr školství v napadeném rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení před žalovaným, výrok prvostupňového rozhodnutí a shrnul obsah rozkladu žalobkyně. Následně se zabýval vypořádáním jednotlivých odvolacích námitek. 3. Ministr školství uvedl, že stěžejní otázkou je v dané věci interpretace a aplikace definičních znaků výzkumné organizace stanovených v čl. 2 bodu 83 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „nařízení č. 651/2014“). Spolu se splněním těchto znaků je pak nutno doložit skutečnosti zapisované do seznamu výzkumných organizací stanovené v § 33a odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací) (dále jen „zákon o podpoře výzkumu“). Specifikace těchto dokladů je zveřejněna na internetových stránkách žalovaného, jedná se však pouze o doporučení, nikoliv o dokument závazného charakteru. 4. Dále ministr školství uvedl, že žalobkyně se mýlí, pokud zastává názor, že postačuje, pokud si příslušný subjekt ve svých zakladatelských a jiných dokumentech zakotví jako cíl vykonávání činností, které jsou konformní s čl. 2 bodem 83 nařízení č. 651/2014. Naopak dikce tohoto ustanovení obsahuje také pojem „výsledky těchto činností“, který jasně naznačuje, že tento subjekt již musí některou z činností reálně vykonávat. Povinnost prokázat, že nějakou činnost skutečně vykonává, mu pak plyne z § 33a odst. 2 zákona o podpoře výzkumu. Tyto údaje jsou pak dle § 33a odst. 3 písm. g) téhož zákona jedněmi z údajů, které se o výzkumné organizaci zapisují do seznamu výzkumných organizací. Ministr školství v této souvislost konstatoval, že není důvodný argument žalobkyně, že tento výklad znemožňuje vznik nových výzkumných organizací. Zápis v seznamu není zákonnou podmínkou pro poskytnutí jakékoliv podpory podle zákona o podpoře výzkumu. Také subjekty, které nejsou v seznamu zapsány, mohou získat podporu podle tohoto zákona, pokud splní podmínky pro její poskytnutí. 5. Ministr školství dále uvedl, že ani u jednoho z projektů obsažených v příloze doplnění žádosti žalobkyně o zapsání do seznamu výzkumných organizací označené jako „Přehled recentních projektů“, nelze dospět k závěru, že by se jednalo o kooperativní výzkum na bázi účinné spolupráce, jak tvrdí žalobkyně v rozkladu. U většiny projektů žalobkyně ani nefiguruje a jediné, co lze z předloženého dokumentu vyvodit, je, že třetí subjekty čerpaly dotace na základě dotačních výzev, přičemž je možno identifikovat poskytovatele dotace a projekt, na který byla dotace poskytnuta. Žalobkyně ostatně ani v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že tyto projekty v případě žalobkyně dokládají naplnění definičních znaků výzkumné organizace. Ministr školství dále konstatoval, že žalobkyni lze přisvědčit, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí v části, v níž se zabývá touto otázkou, vykazuje jisté deficity, ty však nejsou takové intenzity, aby byly způsobilé založit nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. 6. Dále ministr školství uvedl, že namítá-li žalobkyně, že nelze přijmou tvrzení žalovaného, že projekty, které jsou předmětem obchodního tajemství, nemohou splňovat znaky nezávislého výzkumu a vývoje, je stěžejní, že se jednalo pouze o čtyři projekty. I kdyby proto ministr školství tento závěr žalobkyně akceptoval, nemohl by učinit závěr, že hlavním cílem žalobkyně ve smyslu čl. 2 bodu 83 nařízení č. 651/2014 je provádění nezávislého výzkumu a vývoje, neboť ani další projekty, na které žalobkyně odkazovala, nebyly způsobilé naplnit znak provádění nezávislého výzkumu a vývoje ve smyslu tohoto ustanovení. 7. Ministr školství dále uvedl, že považuje-li žalobkyně za lichý argument žalovaného, že neuskutečňuje akreditovaný studijní program, neboť vykonávání takových činností v řízení ani netvrdila a ani neprokazovala, tato argumentace byla do odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zahrnuta z toho důvodu, že žalobkyně v doplnění své žádosti o zapsání do seznamu výzkumných organizací předložila potvrzení vysokých škol o participaci na veřejném šíření výsledků výzkumu a vývoje formou výuky v rámci systému akreditovaného vysokoškolského vzdělávání. Žalovaný proto nepochybil, pokud se dokumenty předloženými žalobkyní v prvostupňovém rozhodnutí zabýval. Závěry, které žalovaný učinil, jsou také věcně správné, neboť výukové aktivity pedagogů, uváděné v těchto dokumentech nelze bez dalšího připisovat žalobkyni. Tito pedagogové nevykonávali svoji činnost jako reprezentanti žalobkyně. Jednotlivé přednášky uskutečňované žalobkyní pak neprokazují, že by žalobkyně prováděla výuku jako svou primární činnost ve smyslu sdělení Komise Evropské unie - Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01) (dále jen „sdělení 2014/C 198/01“), a to především z toho důvodu, že toto vzdělávání není součástí státního vzdělávacího systému. 8. Dále ministr školství uvedl, že žalobkyni lze přisvědčit, že národní ani unijní legislativa nevěnuje mnoho pozornosti podrobnostem týkajícím se publikování výsledků nezávislého výzkumu a vývoje. Takový přístup je však v souladu s potřebami výzkumu a vývoje, neboť publikační standardy se vyvíjí, a není proto žádoucí, aby tato oblast byla podrobena přísné regulaci. Tomu odpovídá i § 2 odst. 2 písm. i) zákona o podpoře výzkumu, jež uvádí, že výsledkem výzkumu, vývoje a inovací jsou v základním výzkumu nové vědomosti o základních principech jevů, procesů nebo pozorovatelných skutečností, které jsou publikovány podle zvyklostí v daném vědním oboru. Jelikož zvyklosti v daném oboru prodělávají vývoj a nejsou nijak blíže legislativně upraveny, nelze naopak přisvědčit námitce žalobkyně, že žalovaný své závěry týkající se otázky publikování výsledků vědeckého výzkumu a vývoje v prvostupňovém rozhodnutí neopřel o žádné relevantní právní předpisy. Žalovaný při posuzování publikační činnosti žalobkyně vycházel z Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací schválené usnesením vlády ze dne 8. 2. 2017, č. 107 (dále jen „usnesení č. 107“) a z Definice druhů výsledků schválené usnesením vlády ze dne 29. 11. 2017, č. 837 (dále jen „usnesení č. 837“), která je její samostatnou přílohou. Usnesení vlády jsou pro žalovaného jako pro ministerstvo závazná a je jeho povinností se jimi řídit. Tyto dokumenty také odrážejí zvyklosti daného oboru, a jelikož se nejedná o právní předpisy, nedopadá na ně obecný zákaz retroaktivity a žalovaný proto nepochybil, pokud je aplikoval i při posuzování publikací žalobkyně vydaných před datem 1. 1. 2018. 9. Ministr školství dále uvedl, že podobně jako otázka publikace výsledků vědeckého výzkumu a vývoje není právními předpisy upraven pojem „transfer znalostí“. Žalovaný proto k výkladu tohoto pojmu přistoupil na základě čl. 1.3 odst. 15 písm. v) sdělení 2014/C 198/01, který stanoví, že transferem znalostí se rozumí proces, jehož cílem je získávání, shromažďování a sdílení explicitních a implicitních znalostí včetně dovedností a kompetencí v hospodářských i nehospodářských činnostech, jako jsou spolupráce při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, zakládání společností typu spin-off, publikace a mobilita výzkumných pracovníků a dalších osob, jež se podílejí na těchto činnostech, a t