1 As 374/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 35/2021- 56 - text 15 10 A 35/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: I. S., narozený dne X, IČO X sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. 223/2020-190-TAXI/3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. 223/2020-190-TAXI/3, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení ve výši 15.342 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy – Odboru veřejné dopravy, ze dne 28. 1. 2021, č. j. 223/2020-190-TAXI/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce podaném proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „dopravní úřad“) ze dne 22. 2. 2018, č. j. MHMP 298602/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil tím, že při poskytování přepravy formou taxislužby dne 20. 2. 2017 od 12:30 hod. do 12:41 hod. na trase nám. WCH, Praha – ul. K, Praha, provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Ford, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za tento přestupek byla žalobci dle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a podle § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), výroky prvostupňového rozhodnutí tak, že za naplnění skutkové podstaty shora uvedeného přestupku byla žalobci podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a § 46 odst. 1 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 75 000 Kč, k jejímuž uhrazení byla stanovena lhůta 7 měsíců ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč v téže lhůtě jako pokutu. II. Napadené rozhodnutí 4. V první části napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul skutkové okolnosti prvostupňového rozhodnutí. 5. Správní řízení bylo zahájeno na základě toho, že dne 22. 12. 2017 byl dopravnímu orgánu zaslán exekutorský zápis, kterým byly popsány následující okolnosti. Dle exekutorského zápisu 091 EZ 18/17 ze dne 20. 2. 2017 si exekutorská kandidátka Exekutorského úřadu pro Prahu 3 dne 20. 2. 2017 objednala v aplikaci Uber přepravu z náměstí WCH, Praha, do ulice K, Praha. Přeprava byla provedena na základě dohody uzavřené mezi soudní exekutorkou a Sdružením pražských provozovatelů T. Cestující byla na email následně zaslána stvrzenka a faktura se jménem žalobce jako dopravce. Dle exekutorského zápisu byla přeprava provedena vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. 6. Žalobce proti rozhodnutí podal odvolání, ve kterém uvedl, že dopravní úřad rozhodoval na základě nezákonného exekutorského zápisu a věc nesprávně právně posoudil, a dále žalobci uložil nepřiměřenou sankci. Exekutorský zápis je jako důkaz nepřípustný a nezákonný, jelikož zachycuje projev třetí osoby (řidiče), pořízený bez jejího vědomí, čímž dochází k obcházení institutu svědecké výpovědi. Žalobce sporuje, že by poskytl přepravu cestujícímu pořizujícímu exekutorský zápis a vzhledem k tomu, že nedošlo ke ztotožnění řidiče, není tak možné prokázat, že jednání řidiče je přičitatelné žalobci. 7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomuto žalovaný uvedl, že neshledal důvody pro zpochybnění popisu skutkového děje tak, jak je popsán v exekutorských zápisech. Upozornil na ustanovení § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) v návaznosti na § 53 odst. 3 správního řádu, dle nějž je exekutorský zápis veřejnou listinou nadanou presumpcí správnosti. Není žádným způsobem omezeno, aby správní orgány mohly vést správní řízení pouze na základě skutečností zjištěných v rámci své kontrolní činnosti. Správní orgány mohou vést řízení o porušení zákona i na základě podnětů jiných osob, pokud z nich porušení zákona vyplývá. Nejednalo se ani o neoprávněný zásah do soukromí řidiče, protože projevy řidiče nebyly nijak obrazově ani zvukově zaznamenávány. Obsahem exekutorského zápisu byl pouze popis přepravy z pohledu exekutorské kandidátky. V tomto kontextu žalovaný poukázal také na to, že možností použití exekutorských zápisů jakožto důkazů ve správním řízení se opakovaně zabývaly i soudy. Přímo v oblasti přeprav zprostředkovávaných aplikací Uber odkázal žalovaný na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 A 121/2017-39, a ze dne 24. 7. 2020, č. j. 5 A 84/2017-6. 8. S otázkou identifikace dopravce, který předmětnou přepravu poskytl, se žalovaný vypořádal vyhodnocením důkazů zejména s odkazem na fotodokumentaci displeje telefonu, kde jsou uvedeny údaje o přepravě, znalost fungování aplikace Uber (přístup řidiče k přihlašovacím údajům dopravce, který jej v systému uvádí jako řidiče, vozidlo evidované v aplikaci, platba dopravci) a v neposlední řadě oznámení o zahájení řízení, v němž je uvedena identifikace faktury vystavené ve jménu dopravce, která předmětnou přepravu jednoznačně identifikuje. Žalovaný vyhodnotil zjištěný skutkový stav jako dostatečně prokázaný pro rozhodnutí ve věci a uvedl, že má za to, že přeprava byla poskytnuta dopravcem, tj. žalobcem. Pro rozhodnutí ve věci není nutno zjištění konkrétní fyzické osoby, která při předmětné přepravě vystupovala v pozici řidiče. Stejně tak má žalovaný za nesporné, že žalobce provozoval taxislužbu, neboť poskytl exekutorské kandidátce přepravu po jí určené trase za úplatu. 9. Skutečnost, že přeprava byla poskytnuta vozidlem, které nebylo evidováno jako vozidlo taxislužby, byla prokázána na základě státní poznávací značky vozidla získaného z exekutorských spisů a pořízené fotodokumentace, v rámci nichž je státní poznávací značka vozidla zřetelně zachycena. Dopravní úřad nahlédl do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě, v němž zjistil, že vozidlo není evidováno jako vozidlo taxislužby. 10. Žalobce dále namítal nepřiměřenost a nezákonnost pokut. Výše pokut je dle žalobce stanovena na základě libovůle dopravního úřadu a neodpovídá částkám, které byly účtovány za přepravu. V předchozí rozhodovací praxi byly za obdobná jednání ukládány pokuty v maximální výši 100 000 Kč. Žalovaný konstatoval, že výše ukládaných pokut není konstantní a vyvíjí se. Ze začátku byla tolerována nevědomost dopravců a řidičů poskytujících přepravu prostřednictvím aplikace Uber, výše pokut se zvyšovaly na základě novelizace zákona o silniční dopravě a na základě rozsudků soudů, které potvrzovaly skutečnost, že tyto přepravy jsou taxislužbou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 9 As 291/2016-136). Výše ukládaných pokut tedy není konstantní a vyvíjí se v závislosti na společenském povědomí. 11. Žalovaný souhlasil s názorem žalobce o nepřiměřenosti sankce a uvedl, že dopravní úřad vybočil ze své obvyklé rozhodovací praxe a uložil pokutu, která neodpovídá významu a závažnosti spáchaného přestupku. Žalovaný proto rozhodl o snížení výše uložené pokuty na 75 000 Kč. 12. Závěrem se žalovaný vyslovil k přiměřenosti a předvídatelnosti uložené pokuty. III. Žaloba 13. V prvé části podané žaloby žalobce poukazuje na vady napadeného rozhodnutí, které dle jeho názoru trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Dle mínění žalobce se žalovaný vůbec nevypořádal s jeho námitkou uplatněnou již v odvolacím řízení, týkající se nezákonnosti provedeného důkazu, a to exekutorského zápisu. Dle žalobce není možné v přestupkovém (trestním) řízení v případě prvostupňového rozhodnutí I. vycházet z jediného důkazu, kterým je nezákonný exekutorský zápis pořízený v rozporu s pravomocemi exekutora bez vědomí dané osoby. 14. Dle žalobce je vyloučeno, aby exekutor osvědčoval existenci určité skutečnosti, kterou vyvolal vlastním jednáním, tedy exekutorská kandidátka nemohla osvědčovat skutkový děj, který vyvolala, když si pod smyšleným jménem (T.U.) objednala přepravu přes aplikaci Uber. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční