3 Ads 86/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 6/2021- 97 - text 30 pokračování 10Ad 6/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: plk. Mgr. J. P. bytem X zastoupený JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministr spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 27. 4. 2021, č. j. MSP-111/2020-ODKA-ROZ/9 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Žalobce byl rozhodnutím generálního ředitele Vězeňské služby ze dne 27. 10. 2020, č. j. VS-178541-15/ČJ-2020-800020 odvolán ze služebního místa ředitele Věznice Pardubice a byl převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice s tím, že jiné služební místo žalobce ustanoví tento ředitel. 2. Odvolání žalobce zamítla ministryně spravedlnosti rozhodnutím ze dne 27. 4. 2021, č. j. MSP-111/2020-ODKA-ROZ/9 a potvrdila tak rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný (vzhledem k personální změně v osobě ministra spravedlnosti v mezidobí mezi žalovaným rozhodnutím, žalobou a jednáním ve věci, městský soud pro zjednodušení v dalším textu uvádí označení „žalovaný“, byť žalované rozhodnutí vydala ještě ministryně spravedlnosti) v napadeném rozhodnutí uvedl, že náměstek generálního ředitele Vězeňské služby České republiky dne 4. 9. 2020 v souladu s § 203 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též jen „zákon o služebním poměru“) provedl služební hodnocení žalobce zaměřené na posouzení odbornosti příslušníka a kvalitu plnění služebních povinností a úrovní teoretických znalostí a jejich aplikací při výkonu služby se závěrem, že žalobce dosahuje neuspokojivých výsledků. Dále žalovaný shrnul obsah služebního hodnocení a obsah námitek žalobce proti služebnímu hodnocení. Konstatoval, že námitky žalobce vyřídil generální ředitel Vězeňské služby přípisem č. j. VS-178500-7/ČJ-2020-80000P dne 2. 10. 2020. Námitky zamítl a služební hodnocení potvrdil. Žalovaný pak shrnul podstatu vypořádaných námitek proti služebnímu hodnocení, průběh předchozího správního řízení, obsah prvostupňového rozhodnutí, odvolacích námitek a průběh odvolacího řízení. 4. Ve vypořádání odvolacích námitek se žalovaný zabýval tím, do jaké míry je služební funkcionář v navazujícím řízení vázán závěry služebního hodnocení a zda a v jakém rozsahu lze služební hodnocení v rámci řízení ve věcech služby přezkoumávat. Uvedl, že v rámci odborné literatury neexistuje shoda v otázce, do jaké míry je služební funkcionář v navazujícím řízení vázán služebním hodnocením a zda v tomto řízení disponuje správní úvahou v otázce odvolání příslušníka a jeho převedení na jiné služební místo v návaznosti na výsledky služebního hodnocení. 5. Přiklonil se k závěru, že pokud je v § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru užita formulace „lze“, je namístě předpokládat existenci jisté míry správní úvahy služebního funkcionáře v řízení ve věcech služby stran otázky, zda dosažení neuspokojivých výsledků ve služebním hodnocení odůvodňuje odvolání a převedení na jiné služební místo. V případě, že nevyhovujících výsledků ve službě dosahuje vedoucí příslušník organizační jednotky, bude z hlediska řádného zajištění dalšího fungování dotčené jednotky zpravidla namístě přistoupit k odvolání a převedení na jiné služební místo. Vedoucím příslušníkům je totiž svěřena řada řídících, rozhodovacích a kontrolních pravomocí, jejichž řádný výkon je pro chod organizační jednotky zásadní. Stejně tak mají za úkol motivovat podřízené příslušníky, kterým mají jít příkladem. Není-li tomu tak, je autorita vedoucího příslušníka zpochybněna, což s sebou může nést zhoršení výkonu služby v rámci celé dotčené organizační jednotky. 6. Co se týče rozsahu přezkoumání služebního hodnocení, žalovaný odkázal na odbornou literaturu a judikaturu soudů. Byl názoru, že v navazujícím řízení před služebním funkcionářem lze služební hodnocení včetně vyřízení námitek přezkoumat z hlediska jeho zákonnosti, tedy zejména ohledně toho, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky, zda věc posuzovaly oprávněné osoby, zda jsou závěry v hodnocení a ve vypořádání námitek srozumitelné, zda jsou přesvědčivě odůvodněny, zda nejsou vnitřně rozporné, zda mají závěry oporu v podkladech a nedošlo tak k překročení mezí správní úvahy, a konečně zda není proces služebního hodnocení stižen podjatostí a nedošlo ke zneužití správní úvahy. 7. Naopak podle žalovaného není namístě přezkoumávat správnost samotných úvah a na nich postavených závěrů hodnotitele, respektive jeho nadřízeného při vypořádání námitek, ani v tomto smyslu provádět další dokazování. Nahrazením vlastních úvah hodnotitele či jeho nadřízeného úvahami odvolacího orgánu by totiž došlo k popření smyslu celého procesu služebního hodnocení, v jehož rámci mají na základě podkladů svůj názor na kvalitu výkonu služby hodnoceného vyjádřit osoby, které jsou s tímto výkonem pokud možno bezprostředně seznámeny. Každý vyšší služební funkcionář je totiž nutně vzdálenější skutečnému výkonu služby hodnoceného. Namístě je posuzovat jednotlivé námitky příslušníka ohledně zákonnosti a přezkoumatelnosti služebního hodnocení a zjištění skutkového stavu. 8. V předmětné věci byl hodnotitelem náměstek generálního ředitele pro vzdělávání a odborné zacházení a o námitkách rozhodoval generální ředitel Vězeňské služby. Takový postup je podle žalovaného v souladu se zákonem, neboť podle § 203 odst. 2 věta druhá zákona o služebním poměru provádí hodnocení vedoucí příslušník (jímž by v tomto případě byl generální ředitel Vězeňské služby) nebo jím pověřený příslušník. Generální ředitel Vězeňské služby pověřil k provedení hodnocení svého náměstka pro vzdělávání a odborné zacházení dle § 12 písm. e) bodu 1. Pokynu č. 17/2020, postupoval tak v souladu se služebním zákonem. 9. Tento postup zároveň nezaložil nově příslušnost k provedení služebního hodnocení příslušníka náměstkem pro vzdělávání a odborné zacházení, neboť tento náměstek zpracovával i předchozí služební hodnocení příslušníka z roku 2016. Obecnou praxi dle sdělení generálního ředitele v tomto smyslu potvrzuje též pověření náměstka pro vzdělávání a odborné zacházení ke zpracování služebních hodnocení ředitelů organizačních jednotek vězeňské služby, č. j. VS4503-12/ČJ-2018-800020-SP, ze dne 9. 5. 2018. Žalovaný neshledal příslušníkem namítanou účelovost Pokynu č. 17/2020, neboť ten se nejeví jako opatření přijaté specificky ve vztahu k příslušníkovu případu. 10. Systémové nastavení zvolené generálním ředitelem je zároveň logické s ohledem na organizační uspořádání Vězeňské služby. Služebními funkcionáři Vězeňské služby jsou totiž její generální ředitel a ředitelé věznic. S ohledem na skutečnost, že rozhodování o námitkách vyžaduje stanovisko poradní komise, je nezbytné, aby o námitkách rozhodoval služební funkcionář, neboť právě on poradní komisí disponuje; zároveň je vhodné, aby jak hodnotitel, tak funkcionář, který rozhoduje o námitkách, byli služebně co nejblíže hodnocenému, tak, aby jejich hodnocení jeho výkonu služby bylo co nejvíce vypovídající. Řešení, které zvolila Vězeňská služba, je tedy účelné a je v každém případě vhodnější, než kdyby o námitkách rozhodoval ministr spravedlnosti. 11. Žalovaný přisvědčil žalobci, že lhůta pro provedení služebního hodnocení byla překročena a byla provedena po delší než tříleté době (srov. § 203 odst. 5 věta druhá služebního zákona). Překročení této lhůty však dle žalovaného nezpůsobuje nezákonnost služebního hodnocení. V posuzovaném případě byla zákonem stanovená lhůta překročena přibližně o jednu čtvrtinu stanovené doby. Takovou prodlevu nelze bez dalšího považovat za excesivní. Zároveň je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že překročení tříleté lhůty bylo způsobeno skutečností, že příslušník byl v průběhu hodnoceného období přibližně po dobu jednoho roku zproštěn výkonu služby. Po odečtení doby, po kterou byl příslušník zproštěn, tedy zákonná lhůta byla ve vztahu k době reálného výkonu služby dodržena. Stejně tak je namístě vzít v potaz skutečnost, k provedení služebního hodnocení bylo přistoupeno bezprostředně poté, co bylo zproštění výkonu služby ukončeno. 12. Žalovaný nepřisvědčil žalobci, že by jeho průběžné hodnocení nebylo zpracováno, případně nebylo učiněno ve formě, aby se s ním seznámit. Uvedl, že dle spisu v průběhu hodnotícího období probíhala průběžná hodnocení ústně dvakrát ročně na poradě generálního ředitele s řediteli věznic. I pokud by tedy k průběžnému hodnocení nedošlo ve všech případech, nelze z této skutečnosti bez dalšího dovodit nezákonnost služebního hodnocení. 13. K námitce, že nebylo hodnoceno celé období, žalovaný uvedl, že z hodnocení vyplývá, že příslušník obdržel v první č