2 As 218/2015 — Nejvyšší správní soud

11 A 145/2021- 66 - text 13 11 A 145/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: Občanům s.r.o., IČO 06380964 sídlem Vídeňská 995/63, 639 00 Brno zastoupena advokátem Mgr. Martinem Kolářem sídlem Královopolská 874/84, 616 00 Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce z 10. 5. 2021, čj. ČOI 63920/21/O100/1000/Ber/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Má za to, že je nezákonné a věcně nesprávné. Její právní předchůdkyně nenaplnila skutkovou podstatu přestupku, a pokud ji naplnila, tak odpovědnost za přestupek již zanikla. 2. Během soudního řízení se změnil žalovaný i žalobkyně. Na žalovaného přešla působnost České obchodní inspekce. Původní žalobkyně, společnost AE servisní s.r.o., zanikla fúzí sloučením s žalobkyní. O těchto změnách rozhodl soud usneseními z 9. 8. 2022, čj. 11 A 145/2021-30, a z 3. 11. 2022, čj. 11 A 145/2021-50. II. Dosavadní průběh řízení 3. Na podnět paní J. K. uskutečnil inspektorát České obchodní inspekce kontrolu původní žalobkyně dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Následně dospěl k tomu, že původní žalobkyně řádně neinformovala spotřebitelku o právu odstoupit od smlouvy v prvních 14 dnech po uzavření smlouvy dle § 1820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V předsmluvních informacích uvedla, že spotřebitelka může odstoupit od smlouvy pouze v písemné formě a odstoupení musí doručit prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na kontaktní adresu původní žalobkyně. 4. Inspektorát nejprve rozhodl příkazem, proti kterému podala původní žalobkyně odpor. Následně ji uznal vinnou ze spáchání přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť shora uvedeným jednáním porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 3, odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, za což jí byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. 5. Původní žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala. Ústřední inspektorát České obchodní inspekce snížil pokutu na 15 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. III. Žalobní argumentace 6. K věci se vyjádřila původní žalobkyně i její právní nástupkyně. Pro zjednodušení je soud dále obě označuje jako žalobkyni. 7. Žalobkyně předně odmítá, že by se přestupku vůbec dopustila. Je totiž toho názoru, že spotřebitelku o jejím právu na odstoupení řádně informovala. Měla k dispozici reklamační řád, kde byl přesně vysvětlen postup k uplatnění jejích práv, a formulář pro odstoupení od smlouvy. Dle občanského zákoníku se má v takové situaci za to, že došlo k řádnému poskytnutí informací. 8. Situaci, kdy spotřebitel není řádně o odstoupení poučen, řeší § 1829 odst. 2 o. z., který prodlužuje lhůtu k odstoupení. Toto ustanovení dostatečně postihuje případné protiprávní jednání, a napadené rozhodnutí proto porušuje zásadu subsidiarity správního trestání. 9. Spotřebitelka sama od smlouvy odstoupit nechtěla a na takové rozhodnutí neměl žádný vliv postup k odstoupení dle předsmluvních informací. Nemohlo tedy dojít k podstatnému narušení jejího ekonomického chování. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že pojem „rozhodnutí ohledně koupě“ dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, nezahrnuje i uvažování o případném odstoupení od smlouvy. Chráněným zájmem je v tomto případě toliko svobodné rozhodování spotřebitele o tom, zda zboží či službu koupí. Ujednání v předsmluvních informacích nemohlo podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, ani k tomu nebylo způsobilé. Nejednalo se proto o nekalou obchodní praktiku, neboť se jedná o bagatelní záležitost, která nemohla podstatně ovlivnit ekonomické chování spotřebitelky. Žalobkyně upozorňuje na koncept průměrného spotřebitele, který má být v rozumné míře pozorný a opatrný. To, že by měl odstoupit od smlouvy písemně, by tedy nemělo mít žádný vliv na jeho rozhodnutí tak učinit, resp. by ho to v jeho rozhodování nemělo ovlivnit. V tomto ohledu odkázala na rozsudek Nejvyššího správní soudu (dále jen „NSS“) z 19. 11. 2015, čj. 2 As 218/2015-62, z něhož citovala. 10. Dále je žalobkyně toho názoru, že pokud se přestupku dopustila, tak její odpovědnost již zanikla. Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, vedl s žalobkyní v jiné věci správní řízení, v rámci něhož poskytla vzorovou smluvní dokumentaci a seznam spotřebitelů, se kterými tyto smlouvy uzavřela. Česká obchodní inspekce tak disponovala zněním smluv (včetně sporného ustanovení) a rovněž informací, že tato smlouva byla uzavřena se spotřebitelkou. Správnímu orgán byly známy všechny skutkové okolnosti, na základě kterých mělo dojít ke spáchání přestupku již 11. 4. 2017, kdy mu žalobkyně informace zaslala. Žalobkyně na podporu své argumentace odkázala na § 24b odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele ve znění účinném do 30. 6. 2017, a na usnesení NSS z 18. 9. 2012, čj. 7 Afs 14/2011-115. 11. Závěrem žalobkyně namítá, že původní žalovaná v nyní posuzované věci neměla vůbec zahajovat správní řízení, neboť její jiný inspektorát, již s ní zahájil oznámením z 19. 4. 2018 (tedy dříve než tomu bylo v této věci) správní řízení týkající se právě přihlášek, jejichž součástí jsou i předsmluvní informace, kde posuzuje případné správní delikty z této dokumentace vyplývající. Dle žalobkyně mělo být za této situace vedeno společné řízení dle § 88 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nikoli dvě samostatná správní řízení. 12. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby upustil od uloženého trestu nebo jeho výši snížil. IV. Vyjádření žalovaného 13. Stejně jako v případě žalující strany se i na straně žalované k věci vyjádřil jak původní, tak současný žalovaný. Soud je oba označuje jako žalovaného. 14. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí. Poukazuje na to, že povědomí o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán správní delikt, získal jiný prvostupňový orgán, neboť jednotlivé inspektoráty jsou samostatné správní orgány s vlastní územní působností. 15. Žalobkyně není viněna z toho, že neposkytla informaci o odstoupení, ale z toho, že poskytla informaci nesprávnou. Ustanovení § 1829 odst. 2 o. z. řeší až následnou situaci, správní orgán se ovšem svým počínáním snaží docílit toho, aby k takové situaci vůbec nedošlo. V. Replika žalobkyně 16. Žalobkyně zaslala soudu repliku. Zdůraznila, že rozhodné skutečnosti byly správnímu orgánu známy již v řízení zahájeném Inspektorátem Jihomoravským a Zlínským. Jedná se o stejný správní orgán, přičemž inspektoráty jsou pouze organizačními útvary bez právní subjektivity. Seznámení se s okolnostmi se proto přičítá celé České obchodní inspekci. Svoji argumentaci podpořila odkazy na řadu soudních rozhodnutí, z nichž citovala. Správní orgán se o rozhodných skutkových okolnostech dozvěděl v první polovině roku 2017. Řízení však zahájil až 14. 11. 2019, tedy po více jak dvou letech. 17. Vymezila se též proti srovnání s případem, který NSS řešil v rozsudku z 20. 6. 2022, čj. 6 As 76/2021-59. Ten byl totiž výrazně závažnější a argumenty, které NSS posuzoval, se nekryjí s její argumentací. Zdůraznila, že jí vytýkaný nedostatek není dostatečně závažný, aby naplnil skutkovou podstatu přestupku. Zákon o ochraně spotřebitele totiž v § 4 odst. 1 vyžaduje, aby nekalá obchodní praktika podstatně narušila nebo byla způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. O podstatném narušením však v případě žalobkyně nelze hovořit. VI. Posouzení soudem 18. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 19. Žalobkyně odkázala na své vyjádření i argumentaci své právní předchůdkyně. Zdůraznila, že původní žalobkyni nelze považovat za tzv. „energetického šmejda“, na které se zaměřila pozornost médií a následně i správních orgánů. Česká obchodní inspekce trestala zprostředkovatele energií plošně bez toho, že by rozlišovala závažnost konkrétních jednání. Právní úprava ochrany a informování spotřebitele je nepřehledná a komplikovaná a sankcionované pochybení není nikterak závažné. Případná odpovědnost prekludovala. Zdůraznila, že rozhodnutí soudu je podstatné i pro řízení v obdobných věcech. 20. Žalovaný též odkázal na svoji dosavadní argumentaci i argumentaci původní žalované. Poukázal na to, že se v soudních řízeních objevují odlišné názory na posouzení jeho pasivní legitimace, nicméně je přesvědčený, že je v řízení legitimován. Souhlasil s tím, že protiprávní jednání není nijak extrémně závažné, čemuž ale odpovídá výše sankce. 21. Na jednání soud provedl k důkazu přihlášku k výběrovému řízení pana J. B.