8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

11 A 94/2021- 54 - text 7 11 A 94/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: WIC Prague a.s., IČO 07688580 sídlem náměstí Curieových 43/5, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 6. 4. 2021, čj. MK 22826/2021 OPP, sp. zn. MK-S 3487/2021 OPP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Má za to, že s ní žalovaný měl jednat jako s účastnicí řízení dle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“). 2. Pro posouzení žaloby je zásadní, zda se může rozhodnutí dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), přímo dotýkat práv a povinností žalobkyně, která má sjednanou licenci k dokumentaci, o kterou žadatelka dle informačního zákona požádala. II. Dosavadní průběh 3. Paní H. T. požádala 10. 2. 2021 dle informačního zákona o poskytnutí projektové dokumentace k projektu Staroměstská brána (rekonstrukce hotelu InterContinental, revitalizace přilehlých veřejných prostranství, zástavba na náměstí Miloše Formana). Na základě této dokumentace vydal orgán státní památkové péče závazné stanovisko pro navazující stavební řízení. 4. Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, žádost rozhodnutím z 18. 2. 2021 odmítl s tím, že projektová dokumentace je autorské dílo, a vztahuje se tak na ni výjimka dle § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona. Informace by mohla být s ohledem na § 168 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, poskytnuta pouze se souhlasem toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlasem vlastníka stavby, které se informace týká. 5. Na základě žadatelkou podaného odvolání dospěl žalovaný k závěru, že žádost je důvodná. Rozhodnutí magistrátu zrušil a přikázal mu žadatelce informaci poskytnout. Nesouhlasil především se závěry ohledně výjimky dle § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona, která se dle jeho názoru nemůže uplatnit. V testu proporcionality totiž žalovaný dospěl k závěru, že veřejný zájem v tomto konkrétním případě převáží nad zájmem na ochraně duševního vlastnictví. Žalovaný dále zdůraznil, že žadatelka je tzv. privilegovanou žadatelku, neboť by mohla žádat o informace i na základě § 68 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, podle kterého není žadatel omezen v právu požadovat informace ani § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona. Za těchto předpokladů by neměla být žadatelka omezena, ani pokud se rozhodne využít k získání informací postup dle informačního zákona. 6. S žalobkyní žalovaný nejednal jako s účastníkem řízení a nijak ji neoslovil ani magistrát. Žalobkyně se o tom, že bylo vedeno řízení dle informačního zákona, dozvěděla až 13. 4. 2021, kdy nahlížela do spisu u Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče. III. Žalobní argumentace 7. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to především proto, že ji žalovaný opomenul jako účastnici řízení, čímž jí odebral možnost hájit svá práva. 8. Žalobkyně poukázala na § 20 odst. 4 písm. b) informačního zákona, dle kterého se pro odvolací řízení užijí ustanovení správního řádu. Z tohoto subsidiárního použití správního řádu vyplývá i to, že se užije i § 27 odst. 2 s. ř., který zakládá postavení žalobkyně coby účastníce řízení. K tomuto rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) z 22. 10. 2014, čj. 8 As 55/2012-62). 9. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela smlouvou o dílo se společností TaK Architects s.r.o. Ta se jako zhotovitelka zavázala vyhotovit mimo jiné i projektovou dokumentaci. K dílu (projektové dokumentaci) poté vzniklo žalobkyni právo na základě nevýhradní a časově neomezené licence, která byla sjednána právě ve smlouvě o dílo. Na základě této skutečnosti žalobkyně dovozuje, že je účastníkem řízení dle § 27 odst. 2 s. ř. 10. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nesprávně vyložil informační zákon, neboť nezohlednil § 168 odst. 2 stavebního zákona tak, jak to učinil magistrát. Výklad žalovaného by znamenal, že každý má právo získat informace z jakéhokoliv správního spisu a o jakékoliv osobě. Tento výklad je ovšem nezákonný, neboť popírá zásady správního řízení, které by mělo dbát na ochranu údajů účastníků. 11. Zároveň namítla, že žalovaný své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neboť ve skutečnosti nijak nepoměřil konkurující si práva. Svůj závěr, že veřejný zájem převyšuje nad potřebou ochrany informace, přijal zcela bez argumentace. Dále poukázala na to, že částečné zveřejnění projektové dokumentace autorem nemůže jít k jeho tíži. Je totiž jenom na něm, zda a v jakém rozsahu se rozhodne své dílo zveřejnit, částečné zveřejnění nemůže představovat souhlas se zveřejněním celé projektové dokumentace. 12. Žalovaný rovněž nesprávně užil institutu informačního příkazu, neboť toho je možné využít pouze za předpokladu, že si je odvolací orgán zcela jistý tím, že požadovaná informace musí být vydána. To ovšem z napadeného rozhodnutí neplyne, neboť žalovaný pouze poukázal na nedostatky rozhodnutí magistrátu. Za této situace měl rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. 13. Co se týká argumentace žalovaného tzv. privilegovaným žadatelem, nepovažuje žalobkyně tuto argumentaci za přiléhavou. Rozhodnutí, na která žalovaný odkázal, se týkají zcela jiných skutkových okolností. Tento nepřiléhavý výklad tedy nemůže ospravedlňovat poskytnutí projektové dokumentace třetím osobám. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. 15. Žalovaný předně uvedl, že ve spisu nebyla žádná informace o tom, že by žalobkyně měla mít k projektové dokumentaci jakákoliv práva. Stejně tak v něm nebyla ani žádná zmínka o autorovi. 16. Žalovaný poukázal na to, že dle autorského zákona je autorem výlučně fyzická osoba, přičemž smlouva o dílo sjednala žalobkyně s další právnickou osobou. Dle jeho názoru rovněž nemusí smlouva o dílo automaticky zakládat práva žalobkyně k projektové dokumentaci. Zdůraznil, že smlouvou ani nedisponuje. 17. Žalovaný dále odmítl závěry žalobkyně, že jeho výklad znamená automatické poskytování jakýchkoliv informací jakýmkoliv osobám. Žalovaný aplikoval příslušná ustanovení na konkrétní věc. Žalovaný nesouhlasí ani s užitím § 168 odst. 2 stavebního zákona na tuto věc, neboť nahlížení do spisu a poskytnutí informací je kvalitativně zcela odlišný úkon. Nadto není žalovaný ani stavebním úřadem, aby mohl ustanovení stavebního zákona aplikovat. V. Další vyjádření účastníků 18. Žalobkyně zaslala k vyjádření žalovaného repliku, v níž zopakovala svoji žalobní argumentaci. Zdůraznila, že žalovanému muselo být zřejmé, že tak rozsáhlý miliardový projekt podléhá autorskoprávní ochraně. Zároveň věděl, že dokumentace byla předložena v rámci žádosti o vydání územního povolení, mohl si proto zjistit, kdo ji předložil. Judikatura, na kterou žalovaný odkazoval, se týká odlišných skutkových okolností a naopak podporuje argumentaci žalobkyně. 19. Žalovaný zaslal stručnou dupliku. S odkazem na komentářovou literaturu zpochybnil, zda je projektová dokumentace vůbec předmětem autorskoprávní ochrany, a setrvala na své předchozí argumentaci. 20. Žalobkyně ve stručné triplice. Poukázala na to, že i dle žalovaným citované literatury neměl správní orgán žadatelce projektovou dokumentaci poskytnout. Zároveň zopakovala některé ze svých žalobních námitek. VI. Posouzení soudem 21. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalobkyně souhlasila výslovně a žalovaný konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1 s. ř. s. 22. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. Konstrukce § 65 odst. 1 s. ř. s. nutně nevyžaduje předchozí účastenství žalobkyně ve správním řízení (srov. rozsudek NSS z 22. 2. 2011, čj. 2 Afs 4/2011-64, č. 2260/2011 Sb. NSS, bod 20). 23. Žaloba není důvodná. VI.A K subsidiárnímu užití správního řádu 24. Dle § 20 odst. 4 písm. a) a písm. b) informačního zákona se použijí při postupu podle tohoto zákona pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti a pro odvolací řízení ustanovení správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. 25. Smyslem relativně autonomní úpravy informačního zákona je především snaha zákonodárce o omezení formalizace. Z tohoto důvodu informační zákon prakticky vylučuje užití správního řádu (k tomu srov. Jelínková, J.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 20). 26. Jak v této souvislosti uvedl též rozšířený senát NSS: „Procedura poskytování info