4As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 18/2021- 41 - text 15 11Ad 18/2021 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobkyně: Ing. J. D., bytem v X, zastoupené JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, proti žalované: Státní tajemnici v Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.9.2021, č.j. MPSV-2021/136537-332/1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále též „žalovaná“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí generálního ředitele Úřadu práce České republiky ze dne 25. 6. 2021, č. j. UPCR-2021/68596-78099802, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyni s účinností od 1. 7. 2021 přiznává osobní příplatek ve výši 3 000 Kč měsíčně, a dále že se žalobkyni ode dne 1. 7. 2021 určuje měsíční plat v celkové výši 38 670 Kč, který tvoří platový tarif ve výši 31 470 Kč, osobní příplatek ve výši 3 000 Kč a příplatek za vedení ve výši 4 200 Kč. Žalobní body 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního služebního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují její práva a povinnosti. Konkrétně žalobkyně uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí nevyhovuje základním požadavkům kladeným na správní rozhodnutí a uvedeným v ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť je to rozhodnutí zejména nesrozumitelné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 3. Žalobkyně namítla, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí musí být zřejmé, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. V napadeném rozhodnutí chybí odůvodnění, jak správní orgán naložil s námitkami žalobkyně obsaženými v podaném odvolání, proč případně považuje argumentaci za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, jakož i podle které právní normy rozhodl a zda shledal jiné vady řízení, ke kterým byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Podle názoru žalobkyně napadené rozhodnutí neobsahuje žádné relevantní vyjádření žalované k odvolacím důvodům, které žalobkyně uplatnila v rámci odvolání, takže žalovaná opomněla na celou řadu odvolacích námitek žalobkyně jako odvolatelky reagovat, čímž zatížila řízení před odvolacím orgánem vadou. 4. Žalobkyně namítla, že její námitky návrhu způsobu úpravy služebního hodnocení obsahovaly, hodnocený státní zaměstnanec však nemůže sám formulovat své vlastní služební hodnocení. Pokud se tedy skutečný stav, odrážející se v závěrech služebního hodnocení nebyl řádně zjištěn a nemá dostatečnou oporu ve spisovém materiálu, ze samotného služebního hodnocení není zřejmé, na základě jakých skutečností a podkladů byly závěry služebního hodnocení učiněny a takové služební hodnocení nemůže obstát. 5. Žalobkyně namítla, že hodnocení bylo postaveno na podkladech, se kterými žalobkyně nebyla nikdy seznámena, nemohla se k nim relevantně vyjádřit, nebyly vzaty v úvahu její návrhy na prokázání nepravdivosti uváděných skutečností podřízenými žalobkyně i nadřízenými žalobkyně, a ze strany služebního orgánu zřejmě není ani zájem na řádném zjištění skutečného stavu věci. Tvrzení podřízených, zejména Ing. K., žalobkyně odmítla jako nepravdivé a účelové, které je přímo v rozporu s materiální pravdou, vnímá jej jako diskriminační, služebně selektivní, pomlouvačné, urážlivé a skandalizující osobu žalobkyně. Žalobkyně podala v lednu 2020 stížnost na chování hodnotitele, tato stížnost nebyla dosud vyřešena ani jakkoli vyřízena. Podle názoru žalobkyně žádný z důvodů, které uvedla v námitkách, nebyl vzat při jejich vyřizování v potaz, nebyl hodnocen a nebyl výslovně, jednotlivě a konkrétně vypořádán. Rovněž v prvostupňovém rozhodnutí absentuje vypořádání se všemi skutečnostmi uváděnými ve vyjádření žalobkyně k podkladům ve věci uvedeného rozhodnutí, což vede k závěru, že správní orgán nedbal základních zásad činnosti správního orgánu, zejména zásady individualizace a legitimního očekávání, skutečnosti uváděné hodnotitelem v hodnocení neodpovídají materiální pravdě a nejsou podloženy žádnými důkazy a služební hodnocení neprobíhalo v případě žalobkyně shodným způsobem jako u jejích podřízených a jednotlivé případy nebyly posuzovány obdobně. V rámci služebního hodnocení žalobkyně ať již řádného tak opravného nebyl zachován princip rovného zacházení, ale došlo k diskriminaci osoby žalobkyně. Rovněž nebyly dodrženy zásady přezkoumatelnosti pravdivosti a objektivnosti včetně oproštění se od subjektivních hledisek a přístupu. Hodnocení pak neodráží průběžné hodnocení výkonu služby ze strany představeného. 6. Z takto uvedených a vymezených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k obsahu žaloby 7. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě poukázala v prvé řadě na to, že žalobní námitky jsou téměř totožné s námitkami, které žalobkyně uplatnila již v rámci odvolání. Proto se žalovaná odkázala plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména co se popisu procesního průběhu týče, v němž ostatně ani není mezi účastníky sporu. 8. K námitce nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelné není. Prakticky veškeré odvolací námitky žalobkyně se týkají služebního hodnocení a opravného služebního hodnocení, k němuž se však žalovaná zevrubně v odůvodnění vyjádřila. 9. Odkázání se v odvolání na veškeré námitky proti služebnímu hodnocení, které byly žalobkyní uplatněny podle ustanovení § 156a zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), nemůže být pro rozsah odvolacího přezkumu určující, v případě žalobkyně pak dokonce ze dvou důvodů. 10. Uplatněné námitky se repetitivně opakovaly i v podaném odvolání, v případě žalobkyně se jedná o faktické obcházení zákona a o přezkum podaných námitek, přičemž právní řád nic takového neumožňuje. Podání opakovaných námitek proti opravnému hodnocení je ze zákona vyloučeno, konkrétně ustanovením § 156a odst. 2 poslední věta zákona o státní službě. Žalovaná v rámci odvolacího řízení ke způsobu vyřízení námitek podaných proti služebnímu hodnocení přihlížela, neseznala však v tomto směru žádná pochybení prvoinstančního orgánu, což uvedla na straně 6 napadeného rozhodnutí nahoře. Služební hodnocení i opravné služební hodnocení s jejich přílohami jsou ostatně součástí předložené spisové dokumentace a i ve vztahu k závěrům, k nimž žalovaná dospěla v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nechává žalovaná na úvaze soudu, zda tato hodnocení uzná jako úplný a přesvědčivý podklad pro vydání napadeného rozhodnutí, jak k tomu dospěla žalovaná. 11. Pokud žalobkyně namítá diskriminační postup svých nadřízených, služebního orgánu i orgánu odvolacího, jakož i porušení zásady rovného zacházení, pak podle názoru žalované nebylo zjištěno jednání, které by mělo znaky obecně popsané a zakázané zákonem. Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání ve věcech pracovních, služebních poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. 12. Z podané žaloby podle názoru žalované nevyplývají jednoznačné závěry, jakým způsobem mělo dojít k diskriminaci osoby žalobkyně v rámci řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Rovného zacházení v rámci hodnocení, jak ho prezentuje žalobkyně, není ani možné objektivně dosáhnout - již z toho důvodu, že každé hodnocení musí být veskrze individuální. Na žalobkyni (oproti jejím podřízeným) budou už z povahy věci výkonu funkce představené kladeny vyšší nároky na komunikační, organizační a personální schopnosti, ostatně tyto nároky zákonodárce kompenzuje přímo ze zákona vyšším ohodnocením v podobě příplatku za vedení. Selhání v okruhu těchto schopností se pak nemusí jevit jako natolik závažné v pozici běžného státního zaměstnance, ale jako zásadní se může jevit v případě hodnoceného státního zaměstnance na pozici představeného, a to může vyvolat právě zdání nerovného přístupu. 13. Žalovaná je si plně vědoma dlouhodobě napjatých a nefunkčních vztahů na příslušném útvaru, stejně jako množství podaných stížností z obou stran v minulosti. Přesvědčení žalobkyně, že tyto vztahy jsou degradovány pouze jednostranně a nikoli její zásluhou, je již v porovnání s ve