8 As 319/2018 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 20/2021- 35 - text 12 11Ad 20/2021 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobců: 1) Ing. E. T., DiS., bytem v X, 2) Ing. A. T., bytem v X, obou zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála čp. 397, proti žalovanému: Velitelství vzdušných sil při Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471/4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2021, č. j. MO 362504/2021-3031 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí Velitelství vzdušných sil armády České republiky ze dne 3. 12. 2021, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu prvého stupně – velitele VÚ 8407 v Praze ze dne 14. 10. 2021, kterým byla částečně zamítnuta žádost žalobců o přiznání jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých ve výši 262 000 Kč. 2. Žalobci v podané žalobě uvedli, že jsou rodiči zesnulé štábní praporčice Bc. M. T., příslušnice VÚ 8407 Praha, která zemřela dne X v prostoru zahraniční operace na Sinajském poloostrově následkem služebního úrazu při pádu vrtulníku. Žalobcům bylo přiznáno a vyplaceno jednorázové mimořádné odškodnění podle § 121 písm. d) ve spojení s § 125 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 438 000 Kč jako třicetinásobek minimální mzdy. Žalobci žádali o přiznání jednorázového mimořádného odškodnění ve výši 700 000 Kč, kterou stanovili jako obvyklou výši jednorázového odškodnění za duševní újmu nejbližších pozůstalých, jimž zemřel jejich blízký rodinný příslušník následkem smrtelného úrazu jako škodní události občanskoprávní povahy podle občanského zákoníku nebo pracovního úrazu jako škodní události podle zákoníku práce. Žalobní body 3. Žalobci namítli, že oba tyto systémy při aplikaci občanského zákoníku či zákoníku práce v případě škodních událostí s následkem smrti počítají se základním odškodněním za tuto duševní újmu ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Ke škodní události v daném případě došlo v listopadu 2020, kdy byl již znám průměrný výdělek za první tři čtvrtletí roku 2020 a požadovaná částka 700 000 Kč je tak zaokrouhlením částky 692 220 Kč na celé desetitisíce korun nahoru. 4. Žalobci však nesdílí názor žalovaného, že aplikovaná ustanovení zákona o vojácích z povolání neumožňují rozhodujícímu správnímu orgánu přiznat jinou (vyšší) částku než tu, která vyplývá z použití matematického vzorce minimální mzda x třicetinásobek. Žalobci poukázali na ústavněprávní základ práva na odškodnění duševní újmy za zásah do osobního a rodinného života ve světle vývoje judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu ve věcech náhrad za nemateriální újmy a uzavírají, že není ústavněprávně odůvodnitelné, aby ústavně zakotvenému právu byla na úrovni běžného zákonodárství a při jeho aplikaci poskytována rozdílná právní ochrana podle toho, o aplikace jakého právního předpisu se jedná. 5. Tuto tezi spolu s formulovanou zásadou jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu vnesl do aplikace právních předpisů o náhradě škody nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11. I v dalších v žalobě uvedených rozhodnutích Ústavního soudu byla akcentována nutnost rozšířit pojem škoda a nemajetková újma i na duševní újmy sekundárních obětí, a podtrhuje nutnost jednotného pojímání jednoho z nároků na náhradu nemateriální újmy – náhrady za ztížení společenského uplatnění podle občanského zákoníku a podle zákoníku práce. 6. Žalobci poukázali i na inspiraci rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, která dospívá k názoru, že pracovní činnost vojáka z povolání je druh závislé činnosti a výše náhrady za ztížení společenského uplatnění u vojáka je možno stanovit podle zásad, které platí pro pracovněprávní vztahy. Jedná se o soukromoprávní nárok na náhradu nemajetkové újmy při úmrtí vojáka z povolání, kterou je nutné řešit za pomoci analogické aplikace zákoníku práce, pokud jde o jiné případy než o služební úrazy s následkem smrti. Podle názoru žalobců podle § 271s odst. 1 zákoníku práce může soud výši odškodnění stanovenou právním předpisem pro jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých podle § 271i zákoníku práce přiměřeně zvýšit, proto žalobci s ohledem na kasační princip systému správního soudnictví navrhli, aby Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí zrušil včetně prvostupňového správního rozhodnutí a zavázal správní orgány právním názorem, že mohou rozhodnout o výši jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých rodičů i nad rámec pevné sazby podle § 121 písm. d) a § 125 zákona o vojácích z povolání analogicky ve výši obvyklé podle právních předpisů a judikatury civilních soudů pro případy škodních událostí s následkem smrti podle zákoníku práce či občanského zákoníku. Vyjádření žalovaného k obsahu žaloby 7. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní průběh řízení a zdůraznil, že všechny úvahy žalobců i jimi doložená judikatura vycházejí z přesvědčení, že náhrada jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých po vojákovi, jenž zemřel v důsledku služebního úrazu, je jako nemajetková újma nárokem soukromého práva. Žalovaný má ovšem za to, že jde o nárok, jenž vznikl v souvislosti s výkonem služby vojáka z povolání, tedy ze vztahu veřejnoprávního. Služební poměr vojáka je typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým veřejnoprávním a úprava služebního poměru v zákoně o vojácích z povolání má kodexový charakter, neboť užití zákoníku práce je zde v převážné části vyloučeno. 8. Podle názoru žalovaného zákon o vojácích z povolání obsahuje zcela komplexní úpravu vztahů vyplývajících ze služebního poměru, zejména pro oblast náhrady škody, resp. odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi. Musí se proto použít tato úprava, ačkoliv existuje soukromoprávní „výhodnější“ úprava. Na tomto místě je ovšem zároveň třeba připomenout, že v případě specifické právní úpravy zákona o vojácích z povolání jsou stanoveny některé zvláštní instituty a výhody vyvažující povinnosti vyplývající ze služebního poměru vojáka. Je jimi například úmrtné, jako specifická výsluhová náležitost určená k překonání tíživé situace pozůstalých po vojákovi, přičemž o předmětném nároku byli žalobci prokazatelně poučeni a nepožádali o něj, ale také další nároky za dobu trvání služebního poměru vojáka (ozdravné, rehabilitace, příspěvek na bydlení apod.). Výkon služby vojáka z povolání je specifickým povoláním a posláním, ve kterém se voják ze svobodné vůle zavazuje položit život pro obranu vlasti. Rizikovost služebního poměru je vyvážena mnohými výhodami, které žalovaný uvedl příkladmo. Těchto možných rizik spojených s výkonem vojenské činné služby si je každý voják vědom a vědomi jsou jich si rovněž jeho blízcí. 9. K argumentaci judikaturou uplatněnou v podané žalobě žalovaný uvedl, že Nejvyšší správní soud připustil analogickou aplikaci ustanovení zákoníku práce pouze pro případy tzv. nevědomé mezery v zákoně o vojácích z povolání, tedy v případech, kdy zákon o vojácích z povolání úpravu odškodnění nemajetkové újmy neobsahuje (v uvedeném případě v důsledku úmrtí vojáka jinak než následkem služebního úrazu či nemoci z povolání). Analogická aplikace ustanovení zákoníku práce by v době smrti v listopadu 2020 nebyla možná, neboť zákoník práce před účinností novely č. 363/2021 Sb. rodičům zesnulého zaměstnance, kteří nežili se zaměstnancem ve společné domácnosti, nárok nepřiznával. V jiném žalobci tvrzeném případě byl řešen případ náhrady za ztížení společenského uplatnění vojáka, kdy v předmětném období neexistovala prováděcí vyhláška ministerstva obrany, jako speciální úprava ke stanovení výše náhrady. Soud proto označil služební poměr vojáka za závislou práci a z uvedeného důvodu stanovil, že lze vycházet ze speciální úpravy, tedy prováděcí vyhlášky ministerstva zdravotnictví, jež se užívá ke stanovení náhrady v případě pracovních úrazů a nikoliv metodiky Nejvyššího soudu, která se užívá pro vztahy občanskoprávní. V nyní posuzovaném případě žalobců existuje speciální úprava odškodnění v zákoně o vojácích z povolání a ani takový rozsudek není ve věci relevantní. 10. Žalovaný uzavřel, že služební orgány nemohly postupovat jinak, když zákon o vojácích z povolání obsahuje komplexní úpravu odškodnění pozůstalých po vojákovi zemřelém v důsledku služebního úrazu a jednorázové mimořádné odškodnění tedy bylo přiznáno v souladu s tímto zákonem. Žalobci zároveň nevyužili možnosti jiných institutů, které zákon o vojácích z povolání pozůstalým přiznává k jejich odškodnění pro případ úmrtí vojáka. Z tohoto důvodu žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Průběh řízení před služebními orgány 11. Ze spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem bylo zjištěno, že rozhodnutím velitele 24