8 Afs 105/2005 — Nejvyšší správní soud

13 Az 29/2022- 18 - text 6 13 Az 29/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: I. P., narozený dne x státní příslušností x korespondenční adresa: x proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2022 č. j. OAM-188/LE-VL12-P09-R2-2021 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 10. 2022 č. j. OAM-188/LE-VL12-P09-R2-2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle ust. § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zastavuje. 2. Žalobce v žalobě namítal, že byl v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácen na svých právech a žalobou napadené rozhodnutí považoval za nezákonné. Uvedl, že se jedná o jeho druhou azylovou žádost, kdy již při poskytnutí údajů vyjádřil svou obavu z návratu na Ukrajinu, kde byl nucen nastoupit do armády. Předvolání k pohovoru mu žalovaný zaslal na adresu ubytovny, ale žalobci toto nebylo oznámeno. Měl za to, že je osobou, která se o řízení zajímá, aktivně si prodlužuje svůj průkaz žadatele o mezinárodní ochranu a byl nahlédnout do spisu, aby ověřil stav řízení. V době po podání žádosti také došlo k podstatné změně poměrů v krajině původu, kdy začal vojenský konflikt na Ukrajině a není možné se tam vrátit. Žalobce shrnul, že žalovaný se dopustil pochybení, pokud postupoval podle ust. § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť měl údaje k tomu, aby žalobce kontaktoval jiným způsobem a věděl, že se na Ukrajinu z důvodu válečného konfliktu nemůže vrátit. Měl za to, že žalovaný mohl na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout a měl mu udělit doplňkovou ochranu. Žalovaný měl posoudit, zda nedoje k porušení zásady non-refoulement a přihlédnout také k invazi Ruské federace na Ukrajinu. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě označil žalobu za nedůvodnou a účelovou. Obsáhle se vyjádřil k problematice doručování předvolání k pohovoru žalobci, kdy měl za to, že předvolání bylo žalobci doručeno v souladu se zákonem o azylu, a tudíž byly dány podmínky k aplikaci ust. § 25 písm. d) zákona o azylu. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 5. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož žalobce k výzvě soudu ve stanovené dvoutýdenní lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a žalovaný výslovně souhlasil s projednáním věci bez jednání. 6. Ve správním spise se pro daný případ nalézají tyto podstatné dokumenty: žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 28. 12. 2021, ke které byly poskytnuty údaje ze dne 4. 1. 2022, předvolání žalobce k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany ze dne 15. 8. 2022, žalobou napadené rozhodnutí č. j. OAM-188/LE-VL12-P09-R2-2021 ze dne 12. 10. 2022. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce dne 28. 12. 2021 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-188/LE-VL12-VL16-2021 ze dne 31. 1. 2022 vyhodnotil žádost žalobce o jako nepřípustnou podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení zastavil. Uvedené rozhodnutí žalovaného svým rozsudkem č. j. 62 Az 7/2022-24 ze dne 31. 3. 2022 zrušil Krajský soud v Ostravě a vrátil ho žalovanému k dalšímu řízení, a to zejména z důvodu vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině. Žalovaný následně dne 15. 8. 2022 vyhotovil předvolání žalobce k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany, které bylo žalobci doručeno fikcí. Písemnost byla připravena k vyzvednutí na příslušné provozovně držitele poštovní licence dne 19. 8. 2022 a dne 30. 8. 2022 byla vrácena odesílateli. Dne 22. 9. 2022 se žalobce k pohovoru ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nedostavil. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 10. 2022 č. j. OAM-188/LE-VL12-P09-R2-2021 řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 25 písm. d) zákona o azylu zastavil. 8. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 9. Podle § 23 odst. 1 zákona o azylu: „Ministerstvo provede za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pohovor se žadatelem o udělení mezinárodní ochrany. O provedeném pohovoru se sepisuje protokol. Protokol je zejména přepisem otázek ministerstva a odpovědí žadatele o udělení mezinárodní ochrany.“ 10. Podle § 23 odst. 2 zákona o azylu: „Pohovor se neprovádí, pokud lze vydat rozhodnutí o udělení azylu, byla-li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany; v takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem, nebo jde-li o nezletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany s výjimkou nezletilé osoby bez doprovodu, není-li pohovor nezbytný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ 11. Podle § 23 odst. 4 zákona o azylu: „Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen se dostavit k pohovoru v místě a čase určeném ministerstvem, a to na písemné předvolání doručené žadateli o udělení mezinárodní ochrany nejméně 2 pracovní dny před konáním pohovoru. Nedostaví-li se žadatel o udělení mezinárodní ochrany k pohovoru v místě a čase určeném ministerstvem, pořídí se o této skutečnosti záznam.“ 12. Podle § 24 odst. 1 zákona o azylu: „Písemnosti se doručují účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany do vlastních rukou pouze do místa jeho hlášeného pobytu nebo žadateli o udělení mezinárodní ochrany za podmínek uvedených v odstavci 2 na adresu pro doručování, nedoručuje-li ministerstvo na místě nebo prostřednictvím datové schránky.“ 13. Podle § 25 písm. d) zákona o azylu: „Řízení se zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu, neboť odůvodnění rozhodnutí se věnuje pouze doručení předvolání k pohovoru žalobci. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35). 15. Nejvyšší správní soud se otázkou provedení opakovaného pohovoru v dřívější judikatuře zabýval. Již v rozsudku ze dne 20. 10. 2006, č. j. 8 Azs 105/2005 - 61, uvedl: „V řízení o udělení azylu má tedy zásadní význam výpověď žadatele představovaná vlastní žádostí o udělení azylu a zejména pohovorem, jenž je za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgánem prováděn. Nejvyšší vypovídací hodnotu má zpravidla první bezprostřední výpověď žadatele, kdy žadatel má jen určité prvotní informace o průběhu azylového řízení a způsobu rozhodování. (…) Opakování pohovoru za účelem doplnění informací, ať ze strany žadatele o azyl či správního orgánu, sice není zákonem vyloučeno, ale z povahy věci by mělo být jen ojedinělým a zásadními skutečnostmi opodstatnitelným jevem“. 16. Zdejší soud zde musí poukázat na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak neobjasnil, z jakého důvodu přistoupil ke konání doplňujícího pohovoru s žalobcem, a to za situace, kdy žalobce již dvakrát žalovanému poskytl údaje ke svým žádostem o udělení mezinárodní ochrany a dne 15. 4. 2019 s ním byl proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kde žalobce obsáhle popsal své potíže v zemi původu. Zdejšímu soudu tedy není zřejmé, jaké dodatečné informace mohl žalobce žalovanému poskytnout za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když již v prvním pohovoru popsal, že na Ukrajinu nechce vycestovat, protože se obává povolání do armády a problémů se soukromými osobami, a to již v době, kdy na Ukrajině neprobíhal mezinárodní ozbrojený konflikt. Vzhledem k uvedené judikatuře Nejvyššího správního soudu je povinností žalovaného v napadeném rozhodnutí také uvést jaké ojedinělé a zásadní skutečnosti shledal v případě žalobce, když se rozhodl přistoupit ke konání doplňujícího pohovoru. 17. Z citovaného § 25 písm. d) zákona o azylu vyplývá, že žalovaný má za splnění uvedených podmínek pravomoc zastavit