1 As 359/2017 — Nejvyšší správní soud

14 A 102/2020- 61 - text 7 14 A 102/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce proti žalovanému J. T. bytem X zastoupený JUDr. Martinem Váňou korespondenční adresa V Jámě 5, Praha 1 Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2020, č. j. MHMP 1316009/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 (dále jen „správní orgán“) ze dne 16. 6. 2020, č. j. OŽOA/3/59/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl podle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušen údaj o místu trvalého pobytu žalobce na adrese X. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Bývalá manželka žalobce (dále jen „navrhovatelka“), podala dne 29. 3. 2018 návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce. Správní orgán vydal dne 16. 5. 2018 rozhodnutí, č. j. OŽOA/3/59/2018, kterým návrhu vyhověl a údaj o místu trvalého pobytu žalobce zrušil. Toto rozhodnutí zrušil žalovaný k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. S-MHMP 1190589/2018, protože správní orgán žalobci řádně nedoručoval. Správní orgán vydal nové rozhodnutí dne 12. 6. 2019, jímž údaj o místu trvalého pobytu žalobce zrušil. Také toto rozhodnutí žalovaný zrušil k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. S-MHMP 1538259/2019, pro nevyslechnutí svědků navržených žalobcem. Následovalo prvostupňové rozhodnutí ze dne 16. 6. 2020, č. j. OŽOA /3/59/2018. 4. Správní orgán zjistil z výpisu z katastru nemovitostí (LV 12943), že navrhovatelka je vlastníkem bytové jednotky č. X v budově č. p. X, X, v k. ú. X (dále jen „byt“). Manželství žalobce a navrhovatelky bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 31 C 490/2009-14, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2009. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 10. 2010 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. 11 Co 155/2012-78 (právní moc dne 23. 7. 2012, dále jen „civilní rozsudek“), bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu bytu č. X v domě č. p. X v X. X a garáže č. X a členství žalobce a bývalé manželky ve Stavebním bytovém družstvu Praha s tím, že členkou bytového družstva a jedinou nájemnicí bytu a garáže byla určena navrhovatelka. Žalobci soud uložil povinnost předmětný byt a garáž vyklidit a vyklizené je předat navrhovatelce do jednoho měsíce od zajištění náhradního bytu. V roce 2013 bylo družstvo zrušeno a navrhovatelka získala byt do svého vlastnictví. 5. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že právní mocí civilního rozsudku pozbyl žalobce užívací právo k bytu ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, zůstalo mu však právo na bydlení k předmětnému bytu, které však nevyužíval. Existence práva na bydlení v bytě byla dána do okamžiku poskytnutí náhradního ubytování navrhovatelkou, nebo vlastního zajištění ubytování. 6. Správní orgán měl na základě podkladů (kopie mandátní smlouvy s realitní kanceláří ze dne 6. 5. 2013, kopie dopisu realitní kanceláře ze dne 17. 12. 2013, kopie inzerátů volných bytů určených k pronájmu, kopie dopisu realitní kanceláře adresované žalobci ve věci zajištění bytové náhrady ze dne 24. 5. 2013 a ze dne 11. 6. 2013) za to, že navrhovatelka nabídla žalobci několik náhradních bytů, a to nejprve sama a posléze prostřednictvím realitní kanceláře a své předchozí právní zástupkyně. Z tohoto důvodu zaniklo žalobci právo na bydlení. Zánik práva na bydlení potvrzuje i skutečnost, že žalobce si náhradní bydlení zajistil sám. Žalobce dobrovolně byt opustil nejpozději v únoru 2017, kdy navrhovatelka vypověděla smlouvu na dodávku elektřiny a plynu do bytu, a žalobce si obnovení dodávky energií sám nezajistil. 7. Dle správního orgánu potvrdili neužívání bytu žalobcem vyslechnutí svědci. D. T. uvedla, že žalobce byt neužíval kvůli výměně zámku, nevzpomněla si však, kdy k ní došlo. Ing. D. N. uvedl, že žalobce bydlí ve vedlejším domě, vídá ho před domem nebo garáží, poslední rok nebo dva tam chodí méně. Svědek nemohl s jistotou uvést, zda žalobce v bytě bydlí, a kromě toho připustil, že čestné prohlášení ze dne 24. 8. 2019 podepsal pouze proto, že ho o to žalobce požádal. R. L. uvedl, že žalobce byt neužívá od července roku 2018 z důvodu výměny zámků. Energie byly vypnuty v roce 2017, i poté v bytě byl. 8. Navrhovatelka rovněž navrhla výslech svědků. J. K. uvedla, že bydlí na adrese X a žalobce je její soused zprava, bydlí u své ošetřovatelky. Žalobce zná zhruba tři roky, potkávala ho již dříve, ale nevěděla, o koho se jedná. M. K. uvedl, že bydlí na adrese X a žalobce potkává v domě za doprovodu několik let. 9. Navrhovatelka při jednání dne 18. 12. 2019 potvrdila neužívání bytu žalobcem, odpojení elektřiny a plynu kvůli neužívání bytu a také kvůli tomu, že se žalobce v době užívání bytu nepodílel na výdajích spojených s užíváním. Dne 27. 5. 2020 proběhlo jednání s žalobcem, při němž žalobce uvedl, že v bytě užíval jednu místnost, kde přespával. Navrhovatelka mu nikdy nenabídla náhradní byt. V současné době byt neužívá z důvodu výměny zámků. Žalobce vysvětlil, že nebydlí u ošetřovatelky, ale u různých známých. 10. Žalobce navrhl provedení další svědecké výpovědi, navrhovaného svědka však správní orgán již nepředvolal, protože dospěl k přesvědčení, že skutkový stav byl řádně prokázán dle § 3 správního řádu a provádění dalšího výslechu by nedůvodně prodloužilo správní řízení. 11. Správní orgán uzavřel, že žalobce byt ve skutečnosti neužíval. Správní orgán považoval podmínky § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel za splněné, proto vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým zrušil údaj o místu trvalého pobytu žalobce. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správního orgánu ohledně vlastnictví bytu navrhovatelkou a prokázání neužívání bytu žalobcem. Žalovaný však nesouhlasil s posouzením otázky zániku práva žalobce na bydlení. Dle žalovaného žalobci právní mocí civilního rozsudku zaniklo užívací právo a zůstalo mu právo na bydlení končící měsíc po zajištění náhradního bydlení navrhovatelkou. K zajištění náhradního bytu nepostačuje zaslání nabídek k pronájmu. Jinak by navrhovatelka mohla žalobce vyzvat k vyklizení bytu s tím, že v případě prodlení požádá soud o exekuci do zajištěného bytu. Žalobce si sám byt nezajistil, neboť vypověděl, že bydlí po různých známých. Žalovaný proto zkoumal, zda žalobce právo na bydlení doopravdy využíval a zda byt opustil dobrovolně či nikoli (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1397/2005). 13. Dle žalovaného vyplývá z údajů o spotřebě elektrické energie, plynu a vody za období květen 2013 až únor 2017, že byt byl občasně užíván. Počátkem února 2017 byly odpojeny elektrická energie a plyn, spotřeba vody od února 2017 do března 2018 vypovídala o úplném neužívání bytu. Navrhovatelka podala na konci března 2018 žádost o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce a počátkem června 2018 vyměnila zámek ve vstupních dveřích do bytu. Žalovaný uvedl, že žalobce v bytě sporadicky bydlel do února 2017, po tomto datu již v bytě nebydlel, pouze do něj občas docházel. Práva na bydlení se žalobce začal domáhat v červnu 2018, jakmile se dozvěděl o zrušení trvalého pobytu a výměně zámku. Navrhovatelka sice zabránila žalobci v užívání bytu odpojením elektrické energie a plynu, ale žalobce se proti tomu nebránil občanskoprávní cestou. Žalovaný proto uzavřel, že se žalobce práva na bydlení dobrovolně vzdal. 14. Žalovaný rovněž neshledal jako potřebný výslech svědka, který měl osvědčit, že žalobce nebydlí v bytě ošetřovatelky, neboť předmět řízení nespočíval v prokázání stávajícího pobytu žalobce, ale ve zjištění, zda žalobce přestal byt užívat k bydlení. Žalovaný neprovedl ani důkaz ohledáním v bytě, protože zanechání věci v bytě, byť by šlo o věc osobní povahy, nevypovídá o bydlení v bytě. Argumentace účastníků 15. Žalobce v žalobě setrval na názoru, že mu svědčí právo bydlení v bytě, protože jej neopustil dobrovolně. Žalovaný proto nemohl zrušit údaj o místu trvalého pobytu žalobce. 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce podal na Ministerstvo vnitra dne 29. 9. 2020 podnět k přezkumu napadeného rozhodnutí. Ministerstvo neshledalo žádnou nezákonnost v postupu žalovaného (přípis ze dne 9. 11. 2020, č. j. MV-156497-7/SC-2020). Ve