4 Ads 28/2013 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 35/2020- 55 - text 6 16 Ad 35/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: J. G., bytem , proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2020, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2020, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované o zamítnutí námitek žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2020, č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 2. Žalobce žalobě namítá, že požádal o zvýšení starobního důchodu, neboť dobu pojištění od 1. 1. 1969 do 30. 7. 1970, kdy byl zaměstnán u Tělovýchovné jednoty Nový Bor II, prokázal čestným prohlášením dvou svědků. Nově předložil rozsudek Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 2 T 434/70, ze kterého je patrné, že byl vedoucím dopravy TJ Nový Bor II. K prokázání doby zaměstnání u WEGA-AGENCY, s. r. o. od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 hodlal předložit osvědčení o registraci k DPH, které však ve skutečnosti soudu nepředložil (shodně jako rozhodnutí správního orgánu I. st. uvedené jako příloha žaloby). 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dobu pojištění 1. 1. – 11. 5. 1969 a 1. 2. 1970 - 30. 7. 1970 u TJ Nový Bor II žalobce prokázal teprve během soudního řízení předložením rozsudku Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 434/70, v jehož odůvodnění soud konstatuje, že žalobce v době od ledna 1969 do června 1970 pracoval jako vedoucí dopravy jezdeckého oddílu TJ Nový Bor II. K započtení této doby pojištění mohlo dojít teprve po předložení uvedeného rozsudku, tedy až po vydání napadeného rozhodnutí. Co se týče započtení doby pojištění za období od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 u firmy WEGA-AGENCY, žalovaná odkazuje na evidenční materiál, který je součástí správního spisu, dle kterého byl žalobce po celý kalendářní rok 1992 osobou samostatně výdělečně činnou s vyměřovacím základem 48 000 Kč. Dále se prokazuje doba zaměstnání od 1. 3. 1993 do 31. 12. 1995, která je zobrazena i na osobním listě důchodového pojištění ze dne 24. 1. 2020. Pokud by žalobce byl osobou samostatně výdělečně činnou až do 28. 2. 1993, pak za kalendářní rok 1993 nepodal daňové přiznání, protože kdyby tak učinil, byla by účast na důchodovém a následně i nemocenském pojištění za dobu od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 prokázána. Žalobce však ve své žalobě tvrdí, že v této sporné době byl zaměstnancem firmy WEGA-AGENCY, s. r. o. Součástí spisové dokumentace žalobce ale není evidenční list důchodového pojištění, který je zaměstnavatel ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona č. 582/1991 Sb. povinen vyhotovit a prostřednictvím příslušné okresní správy sociálního zabezpečení zaslat žalované. 4. Žalovaná uvedla, že dle § 38 zákona č. 582/1991 Sb. je však právě evidenční list důchodového pojištění primárním důkazním prostředkem sloužícím k osvědčení doby pojištění a získaných vyměřovacích základů. Teprve při jeho absenci lze přistoupit k aplikaci obecných pravidel dokazování, které jsou stanoveny v ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu, podle něhož k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď, znalecký posudek, mzdové listy apod. Pro účely prokázání doby pojištění pak lze aplikovat ustanovení § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., a použít čestného prohlášení nejméně dvou svědků žadatele o důchod, ovšem pouze v případě, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Žalobce se spornou dobu od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 snaží prokázat předložením osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty, vydané Finančním úřadem v Novém Boru dne 18. 12. 1992, z něhož má být prokázáno, že byl od 1. 1. 1993 registrován k dani z přidané hodnoty. Odhlédnuto od skutečnosti, že osvědčení předložil až soudu po vydání napadeného rozhodnutí, nelze dle žalované pominout samotný účel jeho vydání. Osvědčení bylo vydáno ve smyslu § 5 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Z podstaty věci, tedy že žalobce řešil jako plátce daně přidanou hodnotu, je pak zřejmé, že žalobce nemohl být od 1. 1. 1993 pouhým zaměstnancem, neboť za zaměstnance řeší daňové otázky zaměstnavatel. Navíc osvědčení obsahuje i ručně psaný dovětek: „2. měsíce zaměstnání WEGA AGENCY, majitel a jednatel 1. 1. 1993 až 28. 2. 1993“. Kdy byl tento dovětek učiněn nelze z osvědčení vyčíst, avšak potvrzuje úvahu žalované o skutečnosti, že žalobce ve sporné době od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 nemohl být jen zaměstnancem. V této souvislosti se žalovaná ve smyslu ustanovení § 6 odst. 4 písm. u)1 zákona č. 582/1991 Sb. obrátila na Okresní správu sociálního zabezpečení Česká Lípa, jež byla součinná při zjištění doby pojištění (a to i v období od 1. 8. 1970 do 31. 5. 1971, kterou ovšem žalobce ve své žalobě nenamítal), a podle úředního záznamu učiněného dne 21. 4. 2021 vyhotovila i náhradní doklady - evidenčními listy důchodového zabezpečení. K období od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993 se v záznamu uvádí, že tato doba se zatím prokázat/došetřit nepodařila, neboť žalobce nebyl přihlášen jako osoba samostatně výdělečně činná, ale byl hlášen u Všeobecné zdravotní pojišťovny jako samoplátce. Posledně uvedené tedy rovněž svědčí shora uvedenému přesvědčení žalované, že žalobce v uvedeném období nemohl být pouhým zaměstnancem, neboť stejně jako daňovou otázku, tak i otázku sociálního a zdravotního pojištění má v kompetenci nikoliv zaměstnanec, nýbrž zaměstnavatel. 5. Žalovaná po předložení nových podkladů po zahájení soudního řízení vydala dne 15. 6. 2021 nová rozhodnutí I – III, č. j. X, o zvýšení starobního důchodu žalobce od ledna 2009 započtením doby pojištění od 1. 1. – 11. 5. 1969 a 1. 2. 1970 - 30. 7. 1970 u TJ Nový Bor II. Žalobce na výzvu soudu, zda byl nově vydanými rozhodnutími uspokojen, nereagoval, proto měl soud za to, že nepovažoval svůj nárok za uspokojený. Jelikož byl uplatněný nárok žalobce uspokojen pouze v části, nikoli v celém jeho rozsahu, soud má také za to, že nebyl uspokojen, proto řízení dle § 62 odst. 4 s. ř. s. nezastavil, ale ve věci samé rozhodl bez zřetele na nově vydané rozhodnutí. 6. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobou uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud posuzuje zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí ve světle provedeného dokazování a obsahu úkonů žalobce ke dni napadeného rozhodnutí žalované a to vše v rozsahu žalobou vymezených námitek. Řízení dle s. ř. s. není pokračováním správního řízení, jde toliko o řízení přezkumné, kdy je soud vázán právním i skutkovým stavem ke dni rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), přitom soud neprovádí vlastní přezkum zákonnosti rozhodnutí nad rámec žalobních námitek. Pokud žalobce předložil teprve v soudním řízení nové důkazy, nemohla se s nimi žalovaná vypořádat v předchozím správním řízení a zároveň není soud oprávněn provádět nové dokazování, jestliže žalobce měl možnost takový důkaz navrhnout již ve správním řízení. Dále je nutné zdůraznit, že předmětem soudního řízení je pouze správní řízení o žádosti žalobce ze dne 1. 7. 2020 o zvýšení starobního důchodu a v něm vydaná rozhodnutí, nikoli řízení a rozhodnutí předchozí, proti kterým také mohl žalobce podat žalobu ve lhůtě k tomu stanovené. 7. Ze správního spisu vyplývá, že dne 1. 7. 2020 požádal žalobce o dodatečný zápočet doby pojištění, k čemuž předložil čestné prohlášení 2 svědků ohledně doby pojištění u TJ Nový Bor II, a dále o zápočet doby pojištění u firmy WEGA-AGENCY, kde pracoval od 1. 1. 1993 do 15. 7. 1997, k čemuž však nepředložil nic. Rozhodnutím žalované ze dne 6. 8. 2020, č. j. X, byla zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu, neboť svědci neprokázali, že v uvedené době byli zaměstnáni u TJ Nový Bor II, žalobce nepředložil žádné evidenční materiály. V námitkách proti rozhodnutí žalobce uvedl, že dříve nebylo možné nepracovat a on pracoval, přičemž jeho zaměstnání u TJ Nový Bor II bylo prokázáno již dřívějším svědectvím svědka N., který byl jeho podřízeným. Nově požadovanou dobu prokázal svědky, kteří byly členy výboru TJ a byly jeho nadřízenými, svědek K. byl předsedou TJ. Firma WEGA-AGENCY byla firmou žalobce a byl v ní zaměstnaný od roku 1993 do ukončení její činnosti k 30. 7. 1997. Rozhodnutím žalované ze dne 21. 10. 2020, č. j. X, byly námitky žalobce zamítnuty. K čestnému prohlášení svědků nebylo přihlédnuto, jelikož kontrolou jejich evidenčních listů žalovaná zjistila, že svědek R. byl v období od 1. 8. 1961 do 31. 7. 1992 zaměstnancem organizace Eger