4 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 15/2020- 54 - text 11 17 A 15/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: REALMA s.r.o., IČO 26255855 se sídlem Vězeňská 116/5, Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Markem Hejdukem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2019, č. j. SEI-5088/2019/90.221-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Prahu a Středočeský kraj, ze dne 22. 8. 2019, č. j. SEI-3004/2019/10.102-8 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 12a odst. 1 písm. h) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon č. 406/2000 Sb.“), kterých se dopustil tím, že jako stavebník při výstavbě 6 nových budov – rodinných domů v obci Bášť nedoložil při podání ohlášení stavby na stavebním úřadu Líbeznice dne 10. 4. 2017 a 3. 7. 2017 průkazy energetické náročnosti budovy (dále jen „PENB“) prokazující splnění požadavků na energetickou náročnost budovy na nákladově optimální úrovni od 1. 1. 2013 podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 406/2000 Sb. a nezajistil těmito PENB posouzení alternativních systémů dodávek energie podle § 7 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta ve výši 200 000 Kč dle § 12a odst. 3 písm. b) zákona č. 406/2000 Sb., výrokem III. pak náhrada nákladů správního řízení. Napadené rozhodnutí nahradilo výroky I. a II. prvostupňového rozhodnutí, přičemž došlo v zásadě jen k nepodstatným formulačním změnám a upřesněním (např. že žalobce byl uznán vinným ze spáchání „šesti“ přestupků), v případě výroku II. došlo také ke snížení pokuty na 160 000 Kč. 2. V žalobě žalobce uvedl, že se vytýkaných přestupků nedopustil, neboť neporušil § 7 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění od 1. 1. 2013. Ke dni podání každého jednotlivého ohlášení stavby totiž disponoval platným PENB vyhotoveným (pro všechny typově stejné domy) dne 6. 1. 2013 podle v té době platné vyhlášky č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov (dále jen „vyhláška č. 148/2007 Sb.“). 3. Žalobce připustil, že ke dni 6. 1. 2013 již bylo účinné novelizované znění § 7 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění od 1. 1. 2013, avšak neexistoval reálný způsob, jak náležitosti citovaných ustanovení do PENB vyhotovovaných v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 promítnout, jelikož v této době neexistoval prováděcí předpis obsahující příslušnou metodiku zpracování PENB. Tímto předpisem je vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov (dále jen „vyhláška č. 78/2013 Sb.“), vydaná dne 22. 3. 2013, platná od 29. 3. 2013 a účinná od 1. 4. 2013. Žalovaný tedy žalobce sankcionuje za to, že se s vyhotovením PENB „trefil do hluchého období“. Požadavek žalovaného, aby byly předmětné PENB v souladu s vyhláškou č. 78/2013 Sb., tak vede k zakázané retroaktivitě. 4. Žalobce byl přesvědčen, že by neměl nést negativní následky výpadku legislativní činnosti státu, který nebyl schopen před účinností novelizace zákona č. 406/2000 Sb. a ještě po dobu tří měsíců po její účinnosti vydat prováděcí předpis tak, aby bylo v objektivních možnostech žalobce (resp. jakéhokoli energetického specialisty) náležitosti § 7 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění od 1. 1. 2013, do předmětných PENB promítnout. Žalobce potřeboval vyhotovit předmětné PENB právě v inkriminovaném období, aby měl splněnou svou zákonnou povinnost disponovat PENB k unifikovanému projektu budoucích domů. 5. Pokud žalobce již disponoval PENB ze dne 6. 1. 2013 a tyto PENB v souladu s § 7a odst. 4 zákona č. 406/2000 platí 10 let ode dne data svého vyhotovení (tj. do dne 6. 1. 2023), byla ke všem předmětným domům podána ohlášení stavby (v době od 10. 4. 2017 do 3. 7. 2017) s PENB, které v době vyhotovení vyhovovaly požadavkům vyhlášky č. 148/2007 Sb. Žalobce proto byl v dobré víře, že má platné PENB, a žalovaný nepřípustně zasahuje do žalobcova legitimního očekávání. 6. Žalovaný ignoroval, že žalobcem byl zpracován jeden typový projekt pro jeden typ řadového domu, který byl následně opakovaně užíván ve všech případech výstavby těchto typových domů a byl k němu také řádně vyhotoven jeden typový PENB. Žalobce proto nepotřeboval vytvářet více variant PENB ke každé jednotlivé, typově shodné budově vždy, když se ji rozhodl vystavět. Opačná praxe by byla naprosto nehospodárná. 7. Ani zákon č. 406/2000 Sb., ani vyhláška č. 78/2013 Sb. neukládaly již vyhotovené PENB aktualizovat nebo vyhotovovat pro existující projekt nové PENB. PENB stejně jako jakýkoliv jiný průkaz (občanský průkaz, technický průkaz vozidla atd.) obsahuje to, co v době jeho vydání právní předpisy pro takový průkaz stanovily, a to po dobu své platnosti, bez ohledu na pozdější legislativní změny. Výjimkou by byla situace, kdy právní předpis výslovně ukládá vydání nového průkazu, ač stávajícímu ještě platnost nevypršela. 8. Žalobce upozornil na pozdější novelu vyhlášky č. 78/2013 Sb. (vyhláška č. 230/2015 Sb. s účinností od 1. 12. 2015), které obsahovala přechodné ustanovení, dle něhož „[p]růkaz zpracovaný přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se považuje za průkaz energetické náročnosti budovy vydaný podle vyhlášky č. 78/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky“. Neztotožnil se s názorem žalovaného, že toto přechodné ustanovení se na předmětné PENB nevztahuje, jelikož byly vydány dle vyhlášky č. 148/2007 Sb., neboť toto z dikce dotčeného ustanovení neplyne. 9. Ohlášení stavby sice byla podána po 1. 1. 2015, ale předmětné domy nebyly nové, nýbrž vycházely z projektu zpracovaného před 6. 1. 2013, ke kterému byly zpracovány předmětné PENB. Nadto místní systém dodávky energie z obnovitelných zdrojů proveditelný nebyl, jelikož by výstavbu zbytečně prodražil a žalobce jako stavebník s výhledem na komerční prodej domů neměl na využívání obnovitelných zdrojů zájem. Dle žalobce je cokoliv, co se stalo po 6. 1. 2013, kdy byly předmětné PENB vyhotoveny, zcela irelevantní. 10. Žalobce upozornil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí na jedné straně uvádí, že stavební úřad není pověřen kontrolou dodržování zákona č. 406/2000 Sb., a na druhé straně tvrdí, že stavební úřad povolí výstavbu pouze na základě doložení předepsaných dokladů. Tento protikladný závěr neměl žalovaný odbýt konstatací, že za správnost PENB odpovídá žalobce jako stavebník. Navíc napadené rozhodnutí uvádí, že absence údajů podle § 7 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění od 1. 1. 2013, „neumožňuje stavebnímu úřadu posoudit, zda tyto budovy budou splňovat požadavky na energetickou náročnost a posouzení alternativních zdrojů, tedy, zda splňují podmínky k povolení výstavby či nikoli“. Žalobce to označil za nepřijatelné, žalovaný nemůže relativizovat či komentovat závěry stavebního úřadu, neb se ocitá zcela mimo svou kompetenci. 11. Podle žalovaného mělo mít jednání žalobce dopad na státem chráněný zájem spočívající ve výstavbě staveb, které splňují požadavky na energetickou náročnost budov na nákladově optimální úrovni. Energetická náročnost budov je ale především věcí stavebníka, jenž hodlal svým zákazníkům nabídnout cenově dostupné bydlení, které nebude zbytečně opatřováno nežádoucími, drahými prvky, mimo jiné právě variantním řešením způsobu dodávky energie z obnovitelných zdrojů. Pokud si kdokoliv ze stávajících vlastníků předmětných domů bude chtít např. na střechu instalovat solární panely, nic mu v tom nebude bránit. Žalovaným zdůrazňovaná údajná společenská škodlivost jednání žalobce tak není dána. 12. Aniž by žalobce připouštěl jakékoli své pochybení, označil dále výši pokuty, a to i po jejím snížení v napadeném rozhodnutí, za zjevně nepřiměřenou. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta v maximální možné zákonné výši, a i po snížení se horní sazbě blíží (činí 80 % horní sazby). Trest vůbec nereflektuje fakt, že žalobce disponoval platnými PENB, třebaže neobsahovaly určité údaje. Žalobce se nedopustil vytýkaného přestupku opakovaně – až do té doby, než žalovaný provedl na stavebním úřadu kontrolu a předložil žalobci protokol o kontrole, neměl žalobce žádnou indicii, že by porušil jakýkoli právní předpis, bez problémů prošel stavebním řízením, domy vystavěl a zkolaudoval. Bagatelnost případného provinění žalobce je z právě uvedeného zřejmá, na místě bylo nejvýše napomenutí. 13. Závěrem žalobce navrhl eventuální moderaci trestu. Vyjádření žalovaného 1