1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 38/2022- 41 - text 6 17 A 38/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: E. G., státní příslušnost Ruská federace bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem se sídlem Praha 1, Panská 865/6 Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2022, č. j. MV-33868-7/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 8. 2021, č. j. OAM-7909-14/ZM-2021. Uvedeným rozhodnutím byla podle § 45 odst. 1 věty třetí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, neboť žalobce neplnil v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu uděleno. II. Obsah žaloby 2. V úvodu podané žaloby žalobce upozornil na překlep uvedený ve výrokové části napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že by měl být hlášen k pobytu na adrese X. Žalobce na této adrese nikdy nebydlel, naopak i z potvrzení o podání žádosti ze dne 16. 5. 2017 vyplývá, že již po dobu několika let žije konstantně na adrese X. 3. Žalobce namítal, že v jeho případě jsou naplněny liberační důvody podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ospravedlňující případné neplnění účelu pobytu. Uvedl, že skutečnost, že návrh na rozvod sám podal, nezavdává důvod pro konstatování, že rozvod manželství sám způsobil, resp. že je to on, kdo může za hodnocení neplnění účelu pobytu na území. Žalovaný není oprávněn hodnotit důvody rozpadu manželství. To, že to byl sám žalobce, kdo návrh na rozvod podal, nelze srovnávat s tím, že způsobil rozpad manželství, a tedy že způsobil situaci, která je hodnocena jako „neplnění účelu pobytu“ na území ČR. Takovéto hodnocení není dle žalobce přezkoumatelné a je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. 4. Žalobce se snažil vysvětlit, že do dne podání žaloby nebyl žádným způsobem informován o ukončení tohoto procesu a ani o jeho výsledku. Rozvodového řízení se neúčastnil a tento proces měl proběhnout v jeho nepřítomnosti. Žalobce tak doposud nemá ve své dispozici rozsudek o rozvodu, když tímto dokumentem měla disponovat jeho manželka, která změnu svého rodinného stavu nahlásila. Žalobce byl toho názoru, že rozhodnutí o rozvodu nemůže mít právní účinky pro řízení o jeho žádosti o udělení zaměstnanecké karty, neboť nemohl splnit svou oznamovací povinnost a informaci o tom, že by měl být rozveden, má pouze zprostředkovaně od své manželky, se kterou nemá dobré vztahy. 5. Žalobce upozornil, že jeho žádost o vydání zaměstnanecké karty splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o pobytu cizinců. Tvrdil, že je poměrně vážně omezen co do možnosti hájit svá práva a oprávněné zájmy, protože správní orgány bez dalších informací vychází pouze z oznámení manželky, kdy tato doložila správnímu orgánu I. stupně rozsudek, který ale žalobce sám nemá k dispozici. Neplnění účelu pobytu je v obecném smyslu důvodem pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, respektive nepovolení změny nově požadovaného pobytu. Zároveň však tomu nebývá automaticky – naopak správní orgán musí zkoumat, zda k naplnění účelu skutečně došlo bez vážných důvodů. Jestliže však žalobce neobdržel doposud formální rozsudek, nemůže být „sankcionován“ správními orgány za to, že účel pobytu neplnil, když o rozvodu nebyl zpraven. 6. Dále žalobce namítal, že napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do jeho života a života jeho rodiny. Není v nejlepším zájmu žalobce, aby musel území ČR opustit, když nemá jak. Naopak v zájmu žalobce je, aby zde mohl nadále zůstat. V této souvislosti žalobce odkázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva”), který definuje závazek na respektování rodinného a soukromého života a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Žalovaný má informace o tom, že žalobce je občanem Ruské federace, jeho syn je občanem Ukrajiny. Hodnocení žalovaného v tom smyslu, že žalobce může svůj život realizovat v jiné zemi – například v Srbsku – je zcela nepřezkoumatelné a v rozporu s § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Jde o prostou a ničím nepodloženou domněnku. S ohledem na věk syna toto navíc předpokládá, že i bývalá manželka žalobce bude srozuměna se stykem syna s otcem v takovéto zemi, což však nemůže žalovaný v žádném případě předjímat. Proto žalobce opakovaně zdůrazňoval, že to je a byla pouze Česká republika, kde měli oba se synem reálnou možnost styku, kdy ukončením pobytu žalobce došlo i k zapovězení tohoto styku do budoucna. 7. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro jeho rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 3 tohoto zákona, pokud jde o hodnocení možnosti získání humanitárního víza. Žalobce je dobře finančně situovaný a není vystaven humanitární krizi. Tato úvaha je proto také nepřezkoumatelná a jedná se o pouhou domněnku. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, neboť námitky žalobce se shodují s odvolacími námitkami, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. Žalovaný zdůraznil, že žalobce není sankcionován za to, že nedoložil rozsudek o svém rozvodu, ale za to, že neplnil účel povoleného pobytu. Dle žalovaného je tak vcelku lhostejné, zda žalobce měl nebo neměl informaci o skončení rozvodového. Podstatné je, manželství žalobce s dnes již jeho bývalou manželkou bylo zcela formální a disfunkční, přičemž rozvod manželství tuto skutečnost pouze završil. 10. Ohledně námitky nedostatečného posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí setrval žalovaný na tom, že to byl právě žalobce, kdo měl námitku možné nepřiměřenosti podpořit důkazy. Komise se s námitkou přiměřenosti zabývala a vypořádala tuto námitku v intencích informací, které měla k dispozici. Byť žalobce neustále zdůrazňuje, že je otcem nezletilého dítěte, tak v žádném se svým podání neprokázal, do jaké míry se podílí na výchově svého syna a jak často ho vídá. Komise je proto toho názoru, že žalobce může v zemi původu požádat o vydání humanitárního víza, pokud skutečně prokáže zájem a potřebu na setkávání se svým nezletilým synem, případně může kontakt se svým synem dočasně realizovat skrze země, které vůči Ruské federaci neuplatňují sankce. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 196/2020-49. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud na základě žádosti žalobce nařídil ústní jednání na 7. 11. 2022. V den konání jednání se z jednání omluvil právní zástupce žalobce s tím, že souhlasí s rozhodnutím věci bez své účasti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. K nařízenému jednání se pak nedostavila ani veřejnost. Za uvedeného stavu věci soud v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. rozhodl ve věci a podle § 49 odst. 12 s. ř. s. rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu. 13. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedených v § 42 odst. 2. Nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 5 let; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, na cizince pobývajícího na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 a na cizince uvedeného v odstavci 2