1 Azs 200/2020 — Nejvyšší správní soud

18 A 109/2021- 50 - text 9 18 A 109/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: A. M., státní příslušnost Ukrajina pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného v řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 7. 7. 2020, vedeném pod č. j. OAM-68/LE-LE05-2020 takto: I. Žalovaný je povinen rozhodnout ve věci žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 7. 7. 2020, vedené pod č. j. OAM-68/LE-LE05-2020, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce, jako státní příslušník Ukrajiny, podal dne 7. 7. 2020 žádost o mezinárodní ochranu. Jeho žádost původně žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2020, č. j. OAM-68/LE-LE05-LE05-2020, jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále jen „zákon o azylu“), zamítl. 2. Toto rozhodnutí bylo ovšem zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2021, č. j. 16 Az 51/2020 - 50, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného byla posléze Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost (usnesení ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 Azs 51/2021 - 24). Soudy žalovanému vytýkaly, že se dostatečně nevypořádal s tvrzením žalobce, že trestní řízení v zemi původu je vykonstruované, a to nezávisle na probíhajícím extradičním řízení o žádosti generální prokuratury Ukrajiny o vydání žalobce k trestnímu stíhání. 3. Již dříve přitom zdejší soud rozhodl, že vydání žalobce k trestnímu stíhání na Ukrajinu je ve smyslu § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních přípustné (usnesení ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. Nt 420/2019). Tento závěr pak v usnesení ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 14 To 68/2020, potvrdil i Vrchní soud. Žalobce byl ode dne 30. 9. 2019 držen v předběžné vazbě. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný poté, co mu byla věc vrácena, o jeho žádosti nerozhodl, podal žalobce dne 16. 12. 2021 ke zdejšímu soudu nečinnostní žalobu. V ní namítal, že po právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu měl žalovaný postupovat dle § 27 odst. 7 zákona o azylu a čl. 31 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a v důsledku rozhodnutí trestních soudů o přípustnosti vydání žalobce na Ukrajinu o jeho žádosti znovu rozhodnout do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení, jež nastala dne 28. 6. 2021. Rozhodnutí měl proto vydat nejpozději do 27. 8. 2021. Žalovaný však žádné rozhodnutí nevydal, pročež je od 27. 8. 2021 nečinný. Žalovaný přitom dle žalobce ve věci nerozhodl ani přesto, že žalobce vyvíjel v azylovém řízení značnou procesní aktivitu – dvakrát (dne 28. 7. 2021 a 4. 10. 2021) se obrátil na žalovaného a předložil mu další podklady ke své žádosti; ve druhém dopise též požádal o sdělení stavu řízení, na nějž správní orgán nijak nereagoval. Dále žalobce zdůraznil, že 4. 10. 2021 se obrátil rovněž na nadřízený orgán (ministra vnitra) s žádostí o učinění opatření proti nečinnosti. Na tuto žádost ovšem žalobce neobdržel žádnou odpověď. 5. Nečinnost žalovaného má podle žalobce zásadní dopady do jeho práv, jelikož takové průtahy mají za následek další omezování osobní svobody žalobce, jenž v době podání žaloby stále pobýval v předběžné vazbě (řízení o mezinárodní ochraně bylo překážkou jeho vydání). Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému rozhodnout ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu, a to ve lhůtě 30 dnů. II. Vyjádření žalovaného a replika žalobce /a další podání stran/ 6. Žalovaný ve vyjádření k zaslané žalobě označil žalobu za neopodstatněnou, jelikož není nečinný. V řízení nemohlo být dosud vydáno rozhodnutí, neboť stále probíhá proces shromažďování aktuálních podkladů pro rozhodnutí. Dále žalovaný upozornil na to, že podnět (žádost) k opatření proti nečinnosti ze dne 4. 10. 2021 byl podán zástupcem žalobce (Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.; dále též „OPU“) nad rámec rozsahu plné moci ze dne 20. 11. 2020. 7. V replice na toto vyjádření žalobce uvedl, že argument neukončeným procesem shromažďování podkladů nemůže obstát. Lhůta pro vydání rozhodnutí je stanovena zákonem a je na žalovaném, aby svou činnost zorganizoval tak, aby byl schopen lhůty plnit. Omluvou žalovanému nemůže být ani skutečnost, že na Ukrajině probíhá válka, jež započala ruskou invazí dne 24. 2. 2022. Tím spíše jsou bez pochybností splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany (přinejmenším ve formě doplňkové ochrany). 8. K tvrzení o nedostatku zmocnění k podání podnětu ze dne 4. 10. 2021 žalobce v replice připustil, že zmocnění ze dne 20. 11. 2020 se vztahovalo na soudní řízení o žalobě, resp. kasační stížnosti. Pokud se ale žalovaný domníval, že OPU není oprávněna žalobce zastupovat, měl ji o tom informovat a vyzvat ji k doložení plné moci a nikoli její podání zcela ignorovat (na žalovaného se přitom OPU obracela opakovaně). Tento nedostatek byl navíc již zhojen, neboť žalobce soudu i žalovanému doručil novou plnou moc pro zastupování OPU i v řízení o mezinárodní ochraně, vč. všech řízení s tím souvisejících. 9. Žalobce dále poukázal na nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 2. 2022, ve věci Komissarov proti České republice (stížnost č. 20611/17), jenž posuzoval přiměřenost délky zadržení, resp. vazby v návaznosti na nedodržení pevně stanovené lhůty v řízení o mezinárodní ochraně. 10. Soud žalovaného ještě přípisem ze dne 8. 4. 2022 vyzval ke sdělení aktuálního stavu věci. Žalovaný ve vyjádření ze dne 19. 4. 2022 zopakoval, že není nečinný a poukázal na to, že v důsledku ruské invaze došlo k razantní změně situace na Ukrajině. Je proto nezbytné další doplnění aktuálních informací. Žalovaný rovněž uvedl, že dne 23. 2. 2022 žalobce předvolal, aby se dne 3. 3. 2022 dostavil k pohovoru na pracovišti PřS Praha Ruzyně, k němuž se žalobce nedostavil. Žalovaný též ve vyrozumění o prodloužení lhůty ze dne 10. 3. 2022 žalobce upozornil, že jde o věcně a právně složitý případ, neumožňující vydání rozhodnutí ve standardní době. Je totiž nutné provést doplňující pohovor, přičemž jinak byly podklady pro rozhodnutí shromážděny. 11. Předmětné vyjádření soud ještě přeposlal na vědomí žalobci a vyzval jej ke sdělení aktuálního stavu řízení. V podání ze dne 9. 5. 2022 žalobce úvodem zdůraznil, že do uvedeného dne žalovaný ve věci nevydal rozhodnutí a je již osm měsíců nečinný. Takové zdržení není možné akceptovat ani s ohledem na aktuální situaci na Ukrajině, nehledě na to, že válečný konflikt tam nevypukl včera, ale 24. 2. 2022, tedy již před více dvěma měsíci. I z tohoto důvodu měl žalovaný dle názoru žalobce dostatek času zajistit si aktuální podklady z relevantních zdrojů. Žalobcův případ je možná komplikovaný z hlediska možnosti udělení azylu, nikoliv však z hlediska možnosti udělení doplňkové ochrany (s ohledem na probíhající válku). Žalobce konečně uvedl, že tvrzení žalovaného o tom, že se žalobce dne 3. 3. 2022 nedostavil k pohovoru, je mylné. K pohovoru se totiž v 9:00 hod. dostavil, ale pracovník žalovaného jej informoval, že s ohledem na aktuální situaci na Ukrajině nebude pohovor proveden a že bude písemně informován o dalších úkonech. Dále byl požádán o odevzdání svého cestovního dokladu, o čemž byl sepsán protokol o převzetí cestovního dokladu z téhož dne, jehož kopii žalobce soudu předložil. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Vzhledem k tomu, že soud považuje všechny podmínky řízení za splněné, projednal předmětnou žalobu jako žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle části třetí druhého dílu hlavy druhé soudního řádu správního. Zdůrazňuje přitom, že má za splněnou i podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. 13. Předně, OPU jménem žalobce podala podnět (žádost) k provedení opatření k nečinnosti již dne 4. 10. 2021. Jakkoli lze mít silné pochyby o rozsahu jejího zmocnění pro řízení o mezinárodní ochraně (původní plná moc z 20. 11. 2020 se skutečně vztahovala jen na řízení před správními soudy), nemůže být pochyb o tom, že k podání došlo a správní orgány k němu měly přihlížet a reagovat na něj. Vzhledem k existenci dřívější plné moci pro účely soudního řízení a skutečnosti, že OPU ve věci za žalobce činila i další podání, mohl žalovaný předpokládat, že OPU žalobce skutečně zastupuje – přinejmenším měl žalovaný v případě, pokud zmocnění OPU k zastupování žalobce považoval za nedostatečné, tuto jako podatele vyzvat k odstranění vad podání (doložení řádné plné moci). Pokud tak neučinil (resp. tak učinil až opožděně přípisem ze dne 10. 1. 2022), na jeho případné nečinnosti (a řádném vyčerpání prostředků ochrany) nemohl nedostatek prokázání řádného zmocnění ničeho