6 Azs 36/2019 — Nejvyšší správní soud

18 A 30/2022- 25 - text 1518 A 30/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: N. X. Q., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2022, čj. MV-54998-4/SO-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 4. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“) ze dne 21. 4. 2022, čj. MV-54998-4/SO-2022 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „Ministerstvo“) ze dne 17. 2. 2022, čj. OAM-15210-20/TP-2021 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo podle § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) zamítlo žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínek uvedených v § 87h zákona č. 326/1999 Sb., konkrétně pak z důvodu, že žalobce dle názoru Ministerstva nesplnil podmínku nepřetržitého přechodného pobytu na území České republiky v délce 5 let. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 4. 2022. II. Rozhodnutí žalované (Napadené rozhodnutí) 3. V odůvodnění Napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve zrekapitulovala předchozí průběh správního řízení včetně obsahu spisového materiálu, reprodukovala odvolací argumentaci žalobce a sumarizovala průběh odvolacího řízení. 4. Žalovaná konstatovala, že žalobce podal dne 4. 3. 2009 žádost o povolení k přechodnému pobytu, přičemž o této nebylo dosud rozhodnuto, a žalobce tak s ohledem na znění § 87y zákona č. 326/1999 Sb. ve znění do 31. 12. 2010 pobývá na území České republiky na základě fikce. 5. Žalovaná dále poukázala na rozhodovací praxi správních soudů (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2020, čj. 9 A 176/2017 - 43 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, čj. 1 Azs 52/2018 - 33, ze dne 24. 4. 2019, čj. 6 Azs 36/2019 - 19, ze dne 16. 7. 2021, čj. 2 Azs 413/2020 - 45, či ze dne 29. 4. 2021, čj. 10 Azs 414/2020 - 41), přičemž konstatovala, že soudní praxe je ohledně tzv. fikce pobytu a s tím souvisejícího nesplnění podmínky přechodného pobytu jednotná. 6. K odvolací námitce žalobce ohledně rozporu § 87y zákona č. 326/1999 Sb. se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Směrnice“) žalovaná uvedla, že tato byla implementována do zákona a žalovaná tedy postupuje v souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tj. v souladu se zákony. Opětovně zdůraznila, že judikatura nejen krajských soudů, ale rovněž Nejvyššího správního soudu je v otázce § 87y zákona č. 326/1999 Sb. zcela konstantní, a nelze proto přisvědčit argumentaci žalobce článkem 10 odst. 1 Směrnice. Doplnila, že žalobce pobývá na území na základě fikce a v případě, že mu bude povolen pobyt, bude doba řízení žalobci započítána do nepřetržitosti pobytu na území. 7. K námitce žalobce ohledně délky řízení o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU žalovaná uvedla, že správní řád obsahuje ustanovení ohledně ochrany před nečinností, jež má žalobce právo využít. Nicméně ani délka řízení jako taková nemůže dle názoru žalované žádným způsobem změnit skutečnost, že žalobce nedisponuje takovým pobytem, který je ve smyslu § 17 zákona č. 326/1999 Sb. započitatelný do nepřetržitosti pobytu na území. 8. Konečně pak žalovaná doplnila, že žalobci je nadále umožněno pobývat na území na základě fikce a není nucen z území vycestovat; nebudou proto narušeny rodinné vztahy na území a Prvostupňové rozhodnutí tak není nepřiměřené z pohledu zásahu do rodinného a soukromého života žalobce. III. Žaloba 9. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítá, že úvaha žalované, že do doby nepřetržitého pobytu je započitatelná doba, po kterou žadatel pobývá na území na základě § 87y zákona č. 326/1999 Sb., tedy na základě fikce přechodného pobytu, toliko pokud je žadateli následně povolení k přechodnému pobytu vydáno, je v rozporu se Směrnicí (konkrétně s recitálem 17 a čl. 16 Směrnice). Žalobce poukázal, že podle těchto ustanovení Směrnice rodinní příslušníci získají právo trvalého pobytu, pokud v hostitelském členském státě nepřetržitě legálně pobývají po dobu 5 let. Žalobce pak zdůraznil, že Ministerstvo na straně 4 Prvostupňového rozhodnutí uvedlo, že „(…) žadateli (žalobci) však byla v rámci řízení o přechodném pobytu přiznána fikce pobytu ve smyslu § 87y zákona č. 326/1999 Sb., tudíž tento tak od této doby pobývá na území oprávněně v souladu s přiznanou fikcí“. 10. Dle názoru žalobce je proto zřejmé, že splnil požadavky pětiletého legálního pobytu na území zcela v souladu s požadavky Směrnice, neboť z této (ani z žádného ustanovení zákona č. 326/1999 Sb.) není možno dovodit podmínku, že legální pobyt bez víza v režimu fikce je započitatelný pouze v případě, že o žádosti o povolení k přechodnému pobytu bylo rozhodnuto kladně. 11. Žalobce pak oponoval závěru žalované, že pobyt v režimu § 87y zákona č. 326/1999 Sb. není přechodným pobytem podle § 17 předmětného zákona, a proto není započitatelný do doby oprávněného přechodného pobytu. Poukázal, že žalovaná opomíjí, že § 87y zákona č. 326/1999 Sb. pouze stanoví podmínky, za kterých je cizinec oprávněn pobývat na území České republiky přechodně bez víza. Dle přesvědčení žalobce se tedy v případě pobytu v režimu § 87y zákona č. 326/1999 Sb. jedná o přechodný pobyt bez víza ve smyslu § 17 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., který i sama žalovaná označuje za započitatelný ve smyslu § 87h zákona č. 326/1999 Sb. 12. Žalobce uzavřel, že dle jeho názoru je Napadené rozhodnutí nezákonné. 13. Pod druhým žalobním bodem žalobce namítá, že podle čl. 10 odst. 1 Směrnice mu v rámci řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu bylo po dobu 13 let vydáváno osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu, které je ve smyslu čl. 25 Směrnice považováno za povolení k pobytu. Podotknul, že z hlediska zákona č. 326/1999 Sb. sice pobývá na území v režimu tzv. fikce, avšak z hlediska Směrnice byl po celou dobu řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu držitelem povolení k pobytu, tj. osvědčení o podání žádosti. Žalobce zdůraznil, že tuto argumentaci uplatnil i v třetím bodě svého odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí, přičemž na ni trvá jako na žalobní námitce. Doplnil, že vzhledem k tomu, že se žalovaná k této námitce vůbec nevyjádřila, je Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 14. Pod třetím žalobním bodem pak žalobce namítá, že i za předpokladu, že by byl správný názor Ministerstva a žalované, že přechodný pobyt bez víza podle § 17 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. při splnění podmínek podle § 87y předmětného zákona není započitatelný do doby pětiletého oprávněného přechodného pobytu na území, pokud o žádosti o přechodný pobyt není rozhodnuto kladně, byla by dle jeho názoru obě rozhodnutí nezákonná. Bylo-li by skutečně podmínkou započitatelnosti tohoto pobytu bez víza v režimu § 87y zákona č. 326/1999 Sb. kladné rozhodnutí o povolení k přechodnému pobytu, jednalo by se o předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního řádu a bylo by povinností Ministerstva řízení přerušit podle § 64 odst. 1 písm. c) bod 3. správního řádu. Ministerstvo by dle názoru žalobce nebylo bez přerušení řízení oprávněno meritorně rozhodnout. IV. Vyjádření žalované 15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 5. 2022 setrvala na své argumentaci uplatněné v Napadeném rozhodnutí. 16. Zopakovala, že pobyt na území dle § 87y zákona č. 326/1999 Sb. lze započítat do nepřetržitosti pobytu až v okamžiku, kdy je kladně rozhodnuto o žádosti cizince, což se v případě žalobce nestalo. 17. Žalovaná pak opětovně uvedla, že co do délky řízení o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu, existují nástroje správního řádu, které umožňují brojit proti nečinnosti správního orgánu, a žalobce má též možnost obrátit se na soud. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 18. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst