4 As 168/2014 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 12/2021- 44 - text 17 pokračování 18 Ad 12/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: Mgr. L. M. bytem X zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem sídlem Čimelice 112 proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 16. 9. 2021, čj. PPR-1299-117/ČJ-2012-990131 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2021, čj. PPR-1299-117/ČJ-2012-990131 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 893 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Václava Strouhala, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 11. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 9. 2021, čj. PPR-1299-117/ČJ-2012-990131 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobci podle § 190 odst. 8 ve spojení s § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o služebním poměru“) přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve věcech služebního poměru vedeného pod sp. zn. PPR-1299/ČJ-2012-990131 (dále též „Odvolací řízení“) ve výši 10 700 Kč, a to k rukám zmocněnce žalobce. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 17. 9. 2021. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 3. V úvodu odůvodnění žalovaný vymezil, že předmětem Napadeného rozhodnutí je náhrada nákladů Odvolacího řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím o službě přesčas ze dne 14. 8. 2018, čj. PPR-1299-72/ČJ-2012-990131 (dále jen „Původní rozhodnutí“). Výrokem I. předmětného rozhodnutí bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru č. 4590/2011 ze dne 28. 11. 2011. Výrokem II. pak byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10 890 Kč. Proti výroku II. Původního rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, čj. 9 Ad 15/2018 - 85 (dále též „Zrušující rozsudek“) a to tak, že výrok II. Původního rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný dále reprodukoval relevantní část odůvodnění Zrušujícího rozsudku, ve které soud odůvodnil, v čem shledal pochybení žalovaného. 4. Úvodem odůvodnění samotného výroku Napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že s ohledem na procesní úspěch žalobce bylo namístě přiznat žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru, když rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru č. 4590/2011 ze dne 28. 11. 2011 bylo výrokem I. Původního rozhodnutí z důvodu odvolání podaného žalobcem zrušeno a věc byla vrácena služebnímu funkcionáři, který rozhodnutí vydal. Žalobci přitom byla jako náhrada nákladů Odvolacího řízení přiznána částka ve výši 10 700 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny v plné výši (7 úkonů po 1 000 Kč) ve výši 7 000 Kč, mimosmluvní odměny ve výši jedné poloviny (2 úkony po 500 Kč) ve výši 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů (9 úkonů po 300 Kč) ve výši 2 700 Kč. 5. Za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), přitom žalovaný považoval podání odvolání ze dne 12. 12. 2011 včetně jeho odůvodnění ze dne 27. 12. 2011, účast na jednání senátu poradní komise policejního prezidenta dne 13. 2. 2012, vyjádření k věci ze dne 23. 2. 2012, účast na jednání senátu poradní komise policejního prezidenta dne 19. 3. 2012, vyjádření k věci ze dne 26. 3. 2012, opatření proti nečinnosti ze dne 18. 5. 2015 a seznámení žalobce se spisovým materiálem ze dne 25. 5. 2015. Za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 advokátního tarifu žalovaný považoval žádost o doplnění senátu poradní komise policejního prezidenta o zástupce odborové organizace ze dne 11. 5. 2015 a upřesnění odvolání ze dne 1. 8. 2018, a to s přihlédnutím k § 11 odst. 3 advokátního tarifu, podle kterého za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 předmětného ustanovení náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší a za současného respektování odůvodnění Zrušujícího rozsudku, ve kterém soud uvedl, že tyto dva úkony nelze považovat za účelné a plnohodnotné úkony ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu. V souhrnu tak byla dle žalovaného žalobci přiznána finanční náhrada za 9 úkonů právní služby, včetně hotových výdajů, tzv. režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v témže počtu. 6. Žalovaný dále uvedl, že žalobcem požadovanou náhradu jízdních výdajů za cestu uskutečněnou dne 25. 5. 2015 ze sídla advokátní kanceláře v Písku do místa jednání senátu poradní komise policejního prezidenta v Praze (rozuměj seznámení se se spisovým materiálem, pozn. soudu), a to včetně náhrady za promeškaný čas, žalobci nepřiznal. Z úřední činnosti totiž žalovaný zjistil, že zmocněnec žalobce měl v období od 9. 2. 2015 do 8. 3. 2018 zřízenou pobočku na adrese Myslíkova 23, Praha 1, přičemž § 14 odst. a) advokátního tarifu (sic!) stanoví, že advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby „při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět“. Žalovaný uvedl, že a contrario je tak zřejmé, že pokud je úkon prováděn v místě, které je sídlem advokáta, náhrada za promeškaný čas mu nenáleží a stejnou optikou je třeba pohlížet i na náhradu jízdních výdajů, neboť ty jsou s náhradou za promeškaný čas svázány. Žalovaný poukázal na komentářovou literaturu k advokátnímu tarifu opřenou o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. 2 Tzn 10/95, ve kterém soud vyložil, že použití osobního automobilu k cestě za úkonem právní pomoci do místa, které není totožné se sídlem advokátní kanceláře, je třeba považovat za účelně vynaložené cestovní výdaje. Žalovaný dovodil, že využije-li advokát automobilu k jízdě do místa, které je totožné se sídlem advokátní kanceláře, o účelně vynaložené náklady se nejedná. Opětovně v tomto kontextu odkázal na odbornou literaturu, dle které lze podle žalovaného za sídlo advokáta považovat i jím zřízenou pobočku. Konečně žalovaný upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2018, čj. 5 Ad 22/2014 - 75, ve kterém soud konstatoval, že náklady na cestovné ze sídla advokáta nacházejícího se v Písku do Prahy (za účelem zajištění osobní účasti na ústním jednání v dané věci), za situace, kdy má právní zástupce v Praze založenou a využívá svou pobočku, nejsou účelně vynaloženými náklady. III. Žaloba 7. Žalobce v podané žalobě předeslal, že Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně jej posoudil, že rozhodnutí žalovaného je založeno na nesprávném právním názoru žalovaného a že žalovaný porušil procesní předpisy a tato porušení mají vliv na zákonnost Napadeného rozhodnutí. 8. Následně žalobce shrnul jednotlivá rozhodnutí, která Napadenému rozhodnutí předcházela (od prvního rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru č. 4590/2011 ze dne 28. 11. 2011). K Původnímu rozhodnutí žalobce uvedl, že výrokem II. mu byla přiznána náhrada nákladů ve výši 10 890 Kč, přičemž součástí této náhrady byla i náhrada cestovních výdajů ve výši 1 190 Kč a náhrada promeškaného času ve výši 600 Kč. Žalobce poukázal, že Zrušujícím rozsudkem byl výrok II. Původního rozhodnutí zrušen a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 9. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že postupem žalovaného došlo k porušení procesních předpisů a práv žalobce, které mají za následek nesprávnost a nezákonnost Napadeného rozhodnutí. 10. Primárně žalobce namítal, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se ve věci před vydáním Napadeného rozhodnutí dle § 174 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Žalobce uvedl, že k tomu, aby mohl toto své právo realizovat, je nutná součinnost služebního funkcionáře, který žalobce vyrozumí o skončení shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí a o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí, k čemuž nedošlo. Nestandardním pak žalobce shledává, že k vydání Napadeného rozhodnutí došlo 14 od právní moci Zrušujícího rozsudku, tedy ve velmi krátké době, oproti obvyklé situaci, kdy žalovanému trvá rozhodování v rámci služebního poměru v průměru několik měsíců. Žalobce se domnívá, že tento postup žalovaný zvolil, aby záměrně žalobci znemožnil se ve věci před vydáním rozhodnutí