4 Ads 75/2010 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 19/2020- 26 - text 9 19 Ad 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: Ing. L. K., narozená X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/147090-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 19. 8. 2020 č. j. MPSV-2020/147090-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ze dne 12. 6. 2020, č. j. ABK-3162/2020-10/04, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Úřadem práce České republiky – krajská pobočka pro hl. m. Prahu (dále jen „úřad práce“). Prvostupňovým rozhodnutím nebyla žalobkyni dle ust. § 39 odst. 1 písm. a) a ust. § 41 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), přiznána podpora v nezaměstnanosti od 13. 5. 2020. II. Žalobní body 2. Žalobkyně měla za to, že ČR zanedbává své závazky z mezinárodních smluv v oblasti sociální a pracovní, které má vůči svým občanům, do právního systému byly vneseny pomocí zákonů prvky, které umožňují diskriminovat některé jednotlivce. ČR například zanedbala povinnost chránit občany před bezdůvodným propouštěním z práce a právo na ochranu dobré pověsti. Uvedla, že byla bezdůvodně propuštěna z Ministerstva práce a sociálních věcí ze státní služby, s účinností od 1. 9. 2016. I když se řádně zaevidovala jako uchazeč o práci od 1. 9. 2016 a požádala o podporu v nezaměstnanosti, tato jí nebyla přiznána, přitom jiným mnohým občanům přiznána byla. Tuto diskriminaci umožňuje zákon o zaměstnanosti. Zákon o zaměstnanosti v rozporu s mezinárodním právem váže podporu v nezaměstnanosti k podmínce předchozí odpracované doby v období 2 let bezprostředně odcházející evidenci u Úřadu práce, žalobkyně měla již dříve odpracováno 20 let. Jde opět o rozpor s mezinárodními úmluvami, popření rovnosti práv. Diskriminačním důvodem je vazba na délku odpracované doby nebo doby pojištění nebo náhradní doby předcházející bezprostředně před tím. 3. V době od 13. 5. 2020 do 29. 7. 2020, kdy byla v evidenci úřadu práce ČR, žádala žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti, podpora jí však přiznána nebyla. Od 1. 9. 2020 opět zažádala neúspěšně o přijetí do evidence a podporu v nezaměstnanosti. 4. Žalobkyně též uváděla, že jí nebyla vyplácena nemocenská podpora. ČR nemá žádný zákon, který by ochraňoval osoby starší než 50 let, před dlouhodobou nezaměstnaností, v ČR jsou silně rozvinuté předsudky vůči osobám, které překročí tuto hranici, hlavně vůči ženám. Žalobkyně napadala i nutnost dřívějších odchodů žen do starobního důchodu, rozporovala též postupy výběrových komisí, kdy nebyla přijata do zaměstnání, též spatřovala nesprávný postup orgánů ve věci jejího nároku na starobní důchod, či ve věci jejího příspěvku na bydlení. Měla za to, že ČR nechrání pracovní a vedoucí místa odborníků z oblasti stavební (stavební inženýry), zejména zaměřené na vodní stavby a vodní hospodářství před neodborníky. 5. Navrhla, aby soud zvážil postup dle Ústavy čl. 95 bod 1, postoupil věc k Ústavnímu soudu za účelem zrušení ustanovení v zákoně o zaměstnanosti, (podmínce odpracovaných let bezprostředně předcházejících době evidence) a následně aby soud žalobkyni přiznal podporu v nezaměstnanosti od 13. 5. 2020 do 29. 7. 2020, a to ve výši 55 % čisté mzdy, kterou žalobkyně pobírala od posledního zaměstnavatele. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí o odvolání a důvody, pro které bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí úřadu práce zamítnuto. Ze spisového materiálu vyplývá, že úřad práce žalobkyni s odkazem na ust. § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 zákona o zaměstnanosti nepřiznal podporu v nezaměstnanosti ode dne 13. 5. 2020 s odůvodněním, že žalobkyně v rozhodném období 2 let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání nezískala zaměstnáním či jinou výdělečnou činností žádnou dobu důchodového pojištění, podmínku předchozího zaměstnání pak nesplnila ani náhradní dobou zaměstnání. V prvoinstančním správním řízení žalobkyně nedoložila v rozhodném období, tj. od 13. 5. 2018 do 12. 5. 2020, žádnou dobu důchodového pojištění získanou předchozím zaměstnáním, a to i přesto, že k tomu byla úřadem práce vyzvána. Podporu v nezaměstnanosti úřad práce zcela v souladu se zákonem o zaměstnanosti rozhodnutím nepřiznal, neboť žalobkyně podmínku předchozího zaměstnání ve smyslu ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti nesplnila. Řízení o podpoře v nezaměstnanosti je řízením o žádosti, a je tedy především na žadateli, aby svůj tvrzený nárok náležitě doložil. Toto je v řízení o podpoře v nezaměstnanosti dále umocněno ust. § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, dle kterého skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti je uchazeč o zaměstnání povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce, a to například evidenčním listem důchodového pojištění, potvrzením o zaměstnání, potvrzením o výši průměrného výdělku, dokladem o výkonu jiné výdělečné činnosti, u osoby samostatně výdělečně činné potvrzením o době trvání účasti na důchodovém pojištění a o vyměřovacím základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. 7. Žalovaný má za to, že při vydání rozhodnutí postupoval v souladu s ust. § 3 správního řádu, tedy rozhodoval podle stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zákon o zaměstnanosti pro přiznání podpory v nezaměstnanosti stanoví v ust. § 39 odst. 1 písm. a) výslovně podmínku získání „alespoň 12 měsíců“ důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění zaměstnáním či jinou výdělečnou činností, a ze splnění této podmínky neumožňuje žádnou výjimku. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období (od 13. 5. 2018 do 12. 5. 2020) žalobkyně nezískala žádné doby důchodového pojištění ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti ani náhradní dobu zaměstnání ve smyslu ust. § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, nemohl ve věci žalovaný (resp. úřad práce) zvolit jiný postup, než žalobkyni podporu v nezaměstnanosti nepřiznat. 8. Podpora v nezaměstnanosti je vázána na dobu důchodového pojištění, což je zjevné z dikce ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Žádné jiné kritérium tedy nelze brát v potaz. Zákon o zaměstnanosti stanovuje, že uchazeč o zaměstnání musí získat zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce 12 měsíců, zákon o důchodovém pojištění v návaznosti na zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pak stanovuje, jak tuto dobu důchodového pojištění stanovit. 9. Správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákonem a nejsou oprávněny při aplikaci účinné právní úpravy činit výjimky. Zákon o zaměstnanosti neobsahuje ustanovení o tvrdosti zákona, pokud žadatel o podporu v nezaměstnanosti nesplňuje zákonné podmínky pro její přiznání, nelze jejich nesplnění zhojit žádnou jinou skutečností, byť může žalobkyně napadené rozhodnutí vnímat jako diskriminující. Pokud by úřad práce žalobkyni podporu v nezaměstnanosti přiznal, postupoval by v rozporu s právními předpisy a žalobkyni by nepřípustně zvýhodnil oproti jiným uchazečům o zaměstnání, jimž z důvodu nesplnění podmínky doby důchodového pojištění podpora v nezaměstnanosti rovněž nebyla přiznána. 10. Žalovaný konstatoval, že v případě, kdy právní předpis stanovuje podmínku pro vznik nároku na finanční plnění zcela jednoznačně, není dán prostor pro extenzivní výklad, kterým by došlo k tomu, že podporu v nezaměstnanosti by získal i uchazeč o zaměstnání, který zákonem stanovené podmínky nesplnil. Výklad ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti je s ohledem na výše uvedené natolik jednoznačný, že zde není dán žádný prostor pro jakékoli extenzivní výklady zvýhodňující osoby, které nastavené podmínky nesplnily. V případě vynakládání prostředků ze státního rozpočtu nemohou být právní předpisy vykládány extenzivně tak, aby nárok na finanční podporu měly i osoby, které pro takovou finanční podporu nesplnily podmínky. 11. K důvodům nesplnění podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti nemůže být přihlíženo. Na jiné posouzení věci nemůže mít vliv ani polemika žalobkyně nad právním systémem ČR, ani další jí v žalobě uváděné skutečnosti, třebaže jim žalobkyně přikládá váhu a odůvodňuje jimi svou žádost o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Tyto nemohou představovat důvod pro to, aby v rozporu se zákonem o zaměstnanosti jí byla podpora v nezaměstnanosti přiznána. Ačkoliv může být právní úprava týkající se nároku na podporu v nezaměstnanosti v rozporu s