6 Ads 133/2020 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 20/2020- 26 - text 8 19 Ad 20/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: MUDr. K. S., narozená dne X. bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Růžičkou sídlem Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2020, č. j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2020, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 2. 9. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ze dne 10. 6. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Pražskou správou sociálního zabezpečení (dále jen „správní úřad I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na peněžitou pomoc v mateřství s datem nástupu od 3. 2. 2020 uplatněnou ze zaměstnání u zaměstnavatele X., se sídlem X., a nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství s datem nástupu od 3. 2. 2020 uplatněnou ze zaměstnání u zaměstnavatele X., se sídlem X. II. Žalobní body 2. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně dne 3. 2. 2020 nastoupila na peněžitou pomoc v mateřství, přičemž v této souvislosti uplatnila prostřednictvím svých zaměstnavatelů (X. a X.) dne 2. 3. 2020 nárok na peněžitou pomoc v mateřství. 3. Správní orgány pochybily při aplikaci ustanovení § 32 odst. 4 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „zákon o nemocenském pojištění”), když dobu úspěšně absolvovaného studia na vysoké škole, která předcházela posuzovaným pojištěním, započítaly do doby účasti na pojištění pouze u jednoho ze dvou souběžných pojištění žalobkyně. V období předcházejícím nástupu na peněžitou pomoc v mateřství žalobkyně dne 13. 6. 2019 úspěšně absolvovala studium magisterského studijního programu Všeobecné lékařství, studijního oboru Všeobecné lékařství, v prezenční formě, na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ke kterému nastoupila dne 11. 7. 2013. Žalobkyně následně dne 1. 8. 2019 nastoupila do zaměstnání u zaměstnavatele X., kde pracovala až do svého nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, tj. do dne 2. 2. 2020 (186 kalendářních dnů). Žalobkyně zároveň dne 16. 9. 2019 nastoupila do zaměstnání u zaměstnavatele X., kde pracovala taktéž až do svého nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, tj. do dne 2. 2. 2020 (140 kalendářních dnů). V obou případech se jednalo o zkrácený pracovní úvazek, tj. konkrétně 0,5 úvazek v případě X. a 0,6 úvazek v případě X. 4. Žalobkyně zdůraznila, že rozdělení úvazku lékaře fakultní nemocnice mezi úvazek u fakultní nemocnice a úvazek u lékařské fakulty (organizačně propojené s danou fakultní nemocnicí) je u fakultních nemocnic běžnou praxí a jedinou možností, jak může lékař po dokončení studia zaměstnání ve fakultní nemocnici získat. Obě zaměstnání žalobkyně nelze bez dalšího vnímat jako dva na sobě zcela nezávislá zaměstnání, ale naopak se jedná o dva vzájemně propojené pracovní poměry, které ve svém souhrnu vytvářejí jediné zaměstnání žalobkyně jakožto lékařky X. Problémy související se skutečností, že lékaři fakultních nemocnic jsou formálně v režimu částečných úvazků zaměstnáváni jak fakultní nemocnicí, tak lékařskou fakultou, přičemž fakticky jde o jediné funkčně ucelené zaměstnání, se zabývá již delší dobu také odborná veřejnost a daná problematika je adresována také v rámci legislativních plánů Ministerstva zdravotnictví v této právní oblasti. Výše uvedenému mimo jiné odpovídá i skutečnost, že i rozdělený úvazek, resp. úvazek u lékařské fakulty, může být započítáván jako celý úvazek pro potřeby splnění požadavků na výkon lékařské praxe pro účely ukončení specializačního vzdělávání tzv. atestační zkouškou. Žalobkyně žádným způsobem neobcházela systém nemocenského pojištění, je zcela proti smyslu a účelu dané zákonné úpravy, aby za své jednání byla správním orgánem sankcionována odejmutím peněžité pomoci v mateřství, a to navíc s využitím výkladu, který nemá žádnou výslovnou oporu v zákoně. 5. Žalobkyně souhlasí se závěrem žalované, že podle ustanovení § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění je podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (ke kterému došlo dne 3. 2. 2020), souhlasí též, že podle ustanovení § 32 odst. 2 in fine zákona platí, že je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění. Žalobkyně nicméně nesouhlasí s právním posouzením, na jehož základě odvolací správní orgán stejně jako správní orgán prvního stupně u obou výše uvedených pojištění žalobkyně vypočetl dobu účasti na každém z nich a dospěl k závěru, že u jednoho z nich není podmínka doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství splněna, neboť podle ustanovení § 8 zákona o nemocenském pojištění platí, že vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání. Každé pojištění v takovém případě tedy stojí nezávisle a dobu účasti na pojištění u každého takto založeného pojištění je tedy nutno posuzovat samostatně, nestanoví-li zákon výslovně jinak. Podle ustanovení § 32 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění pak dále platí, že do doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se započítává též doba studia na vysoké škole považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno, v rozsahu, v jakém se nekryje s pojištěnou činností. 6. Zákon tedy zakládá právní konstrukci, podle které se doba účasti na pojištění pro potřeby posouzení nároku na peněžitou pomoc v mateřství posuzuje tak, že tato doba účasti pojištění je delší o celou dobu předmětného studia. Žalobkyně tedy zdůrazňuje, že zákon nepracuje se studiem na vysoké škole ve smyslu ustanovení § 32 odst. 4 písm. a) zákona o nemocenském pojištění jako s předchozím pojištěním, které je nutné vedle současného pojištění žalobkyně zohlednit, ale výslovně pro potřeby posouzení nároku na peněžitou pomoc v mateřství prodlužuje dobu účasti na současném pojištění o dobu studia (pro stejný závěr viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 4 Ads 187/2015, body 17 a 18). Zákon zároveň nikterak neomezuje možnost, aby v případě dvou nezávislých pojištění došlo k takovému prodloužení doby účasti na pojištění pro potřeby posouzení nároku na peněžitou pomoc v mateřství o dobu studia u každého z nich, samozřejmě jsou-li u obou takových pojištění naplněny podmínky dle ustanovení § 32 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění. Jediným okrajově souvisejícím omezením je omezení dle ustanovení § 32 odst. 4 in fine zákona o nemocenském pojištění, podle kterého se doba studia nezapočítává v rozsahu, v jakém se kryje s tou pojištěnou činností, u které má být daným studiem doba účasti na pojištění prodloužena. Taková situace nicméně v případě žalobkyně nenastává ani u jednoho z obou posuzovaných pojištění, neboť žalobkyně studium úspěšně absolvovala dne 13. 6. 2019 a k dřívějšímu z obou zaměstnání nastoupila až poté dne 1. 8. 2019. Žalobkyně má tedy za to, že správní orgány nesprávně aplikovaly výše uvedené ustanovení § 32 odst. 4 zákona, když dobu účasti na nemocenském pojištění prodloužily o dobu studia pouze u jednoho z obou posuzovaných pojištění. 7. Správní orgány nesprávně aplikovaly ustanovení § 32 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění, které se vztahuje na případy, kdy je uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění (příp. z vícero pojištění), v němž není splněna podmínka doby účasti na pojištění. V posuzované věci je nicméně s ohledem na prodloužení doby účasti na pojištění o dobu předcházejícího studia u obou pojištění žalobkyně podle ustanovení § 32 odst. 4 zákona podmínka doby účasti na pojištění splněna a pro aplikaci ustanovení § 32 odst. 5 zákona tedy není důvod. Aplikace daného ustanovení § 32 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění na případy, kdy dochází k prodloužení doby účasti na pojištění o dobu studia, navíc obecně nepřichází v úvahu ani z toho důvodu, že ustanovení § 32 odst. 5 zákona v o nemocenském pojištění výslovně uvažuje pouze se započtením doby účasti na pojištění