1 Afs 334/2017 — Nejvyšší správní soud

3 Af 28/2020- 53 - text 15 3Af 28/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: ELEKTROMONTÁŽE SÝKORA spol. s r. o. IČ 490 98 039 sídlem Na Folimance 2155/15, 120 00 Praha 2 zastoupené advokátem JUDr. Danielem Teleckým sídlem Školní 5335, 430 01 Chomutov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2020 č. j. 19787/20/5300- 21441-712599, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“ nebo „odvolací orgán“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dne 6. 4. 2018 • č. j. 2820084/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2014 ve výši 84 000 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 16 800 Kč, • č. j. 2824565/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období srpen 2014 ve výši 118 650 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 23 730 Kč, • č. j. 2825064/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2014 ve výši 134 200 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 26 840 Kč, • č. j. 2825613/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2014 ve výši 149 100 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 29 820 Kč, • č. j. 2825929/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2015 ve výši 143 850 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 28 770 Kč, • č. j. 2826757/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben 2015 ve výši 195 300 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 39 060 Kč, • č. j. 2827418/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červen 2015 ve výši 75 600 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 15 120 Kč, • č. j. 2828238/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2015 ve výši 80 640 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 16 128 Kč, • č. j. 2829049/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2015 ve výši 220 500 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 44 100 Kč, • č. j. 2829227/18/2002-52524-109828, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2015 ve výši 70 518 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 14 103 Kč, a tato napadená rozhodnutí správce daně byla potvrzena. 2. Podstatou sporu je neuznání nároku na odpočet daně dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění dalších předpisů (dále jen „ZDPH“) z přijatých zdanitelných plnění žalobkyní od dodavatele F. Š. - STAVOKOP, XXX (dále jen „F. Š."). 3. Námitky žalobkyně lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a správce daně neunesl své důkazní břemeno, tedy neprokázal, že o souladu přijatých zdanitelných plnění žalobkyní od dodavatele F. Š. se skutečností existují vážné a důvodné pochyby. 5. Ve druhém žalobním bodu brojí žalobkyně proti hodnocení jednotlivých důkazů. Správce daně nepřisoudil předloženým důkazům takový význam, jaký se ve styku s podnikatelem pravidelně používá. Správci daně je známo, že žalobkyně nedisponuje dostatkem pracovníků na to, aby byla schopna bez subdodávky díla realizovat. Žalobkyně spolupracovala s dodavatelem F. Š. na základě smluvního vztahu uzavřeného dle § 1758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník"), řádně dodavateli F. Š. za odvedenou práci zaplatila, ten potvrdil přijetí plateb na příjmových dokladech a čestným prohlášením taktéž potvrdil odvedení DPH. Nadto správce daně neprovedl žalobkyní navrhované důkazy (místní šetření u jejích odběratelů a svědecké výpovědi zástupců těchto odběratelů), které označil za nadbytečné. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení principu neutrality. Uvádí, že postup správce daně i odvolacího orgánu je v rozporu se směrnicí a konkrétně s rozhodnutím Evropského soudního dvora C-142/11. Žalobkyně s poukazem na články 167, 168 písm. a), 178 písm. a), 220 bod 1 a 226 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, tvrdí, že daňový orgán odmítne přiznat osobě povinné k dani nárok odečíst od částky daně z přidané hodnoty, kterou má povinnost odvést, částku daně, která je splatná nebo byla odvedena za služby, jež jí byly poskytnuty, z důvodu, že se vystavitel faktury týkající se těchto služeb nebo některý z jejích poskytovatelů dopustil protiprávního jednání, aniž tento orgán z hlediska objektivních okolností prokáže, že dotyčná osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupujícím na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce. Jinými slovy, nebylo prokázáno, že by se žalobkyně účastnila daňového podvodu. 7. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že nadále setrvává na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí. 8. K námitkám v prvním žalobním bodu uvedl žalovaný, že správce daně své důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu unesl, když ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 18. 10. 2017, č. j. 1757530/17/2712-60561-603351, označil a prokázal existenci konkrétních skutečností, které vedly ke vzniku jeho pochybností o věrohodnosti tvrzení žalobkyně stran faktického přijetí plnění v souladu s předloženými doklady, a zároveň vyzval žalobkyni k prokázání splnění podmínek stanovených v ustanovení § 72 a § 73 ZDPH pro uplatnění nároku na odpočet u deklarovaných plnění od deklarovaného dodavatele, přičemž správce daně i konkretizoval, jakými důkazními prostředky by bylo možné oprávněnost nároku na odpočet daně prokázat. Výzvou k prokázání skutečností tak správce daně přenesl důkazní břemeno zpět na žalobkyni, která pak měla jinými důkazními prostředky prokázat oprávněnost nárokovaných odpočtů. 9. Ohledně úvahy žalobkyně, zda disponovala či nikoliv dostatkem zaměstnanců k realizaci svých zakázek, žalovaný uvádí, že není v tomto případě rozhodující či podstatná. Pokud žalobkyně uplatňuje nárok na odpočet daně ze zdanitelných plnění od deklarovaného dodavatele, musí také prokázat a doložit, že se deklarované plnění uskutečnilo tak, jak je deklarováno na daňových dokladech. Samotná absence vlastních zaměstnanců žalobkyně v žádném případě sama o sobě neprokazuje faktické přijetí deklarovaných plnění právě od deklarovaného dodavatele. 10. K námitkám ve druhém žalobním bodu uvedl žalovaný, že žalobkyně sice předložila formálně správné daňové doklady, avšak nárok na odpočet daně má základ ve faktické existenci zdanitelných plnění, nikoliv ve formálně deklarovaném stavu. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že se deklarovaná plnění uskutečnila tak, jak je uvedeno na předmětných daňových dokladech. Předložené důkazní prostředky, jak v rámci řízení před správcem daně, tak i v odvolacím řízení, nebyly s to prokázat faktické přijetí deklarovaných plnění, neboť předložené důkazní prostředky byly buď formálního charakteru (viz bod [25] napadeného rozhodnutí) nebo vykazovaly nesrovnalosti a zjevné rozpory (viz body [31] až [33] napadeného rozhodnutí) či nebyly vůbec předloženy (viz bod [27] napadeného rozhodnutí), anebo se přímo nevztahovaly k uskutečněným plněním či nebyly schopny prokázat rozhodné skutečnosti (viz body [38] až [51] napadeného rozhodnutí). Nadto žalovaný podotýká, že po žalobkyni bylo požadováno předložení pouze dokladů, které byly předvídány smlouvou o dílo ze dne 2. 1. 2013, resp. které žalobkyně sama zmiňovala. Skutečnost, že žalobkyně vlastní vinou (např. skartace dokladů) nezajistila relevantní doklady, nelze považovat za postup řádného