8 Afs 157/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Af 9/2020- 47 - text 11 3Af 9/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové v právní věci žalobkyně: P. M., bytem XXX, zastoupená společností UNTAX, s.r.o. sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2019, č. j. 50807/19/5100-31461-701836, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V žalobě se P. M., M. M. a J. B. podanou žalobou domáhaly přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání (dále jen „dědičky“ či „pozůstalé“)) proti platebnímu výměru na daň z nabytí nemovitých věcí ze dne 4. 4. 2019, č. j. 2264167/19/2001-70461-109855 (dále též jen „platební výměr“), vydanému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), kterým byla stanovena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 211 468 Kč, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 3 Af 9/2020-41 odmítl žalobu podanou společností UNTAX s.r.o. jménem M. M. a J. B., a to z důvodu, že nebyla doložena plná moc k zastupování jmenovaných žalobkyň; usnesení nabylo právní moci dne 10. 9. 2021. V řízení je tak dále jednáno již jen se žalobkyní P. M. 3. V žalobě nejprve žalobkyně popsala skutkové okolnosti posuzované věci, a sice, že směnnou smlouvou č. SME/83/09/016610/2014, uzavřenou dne 15. října 2014 (dále jen "Směnná smlouva"), převedla paní M. N. na hlavní město Prahu svůj podíl ve výši ideální 2/6 na pozemku parc. č. XA, na pozemku parc. č. XB a na pozemku parc. č. XC s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 31. října 2014. Současně Směnnou smlouvou paní M. N. nabyla od hlavního města Praha ideální 2/6 části pozemku v katastrálním území X, parc. č. XD (dále též „pozemek p. č. XD“) s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 31. října 2014. 4. Účastníci Směnné smlouvy se nedohodli, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatel (viz čl. V. Směnné smlouvy), a proto je paní M. N. poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převáděných paní M. N. na hlavní město Praha na základě Směnné smlouvy dle specifikace uvedené výše (dále jen „daňová povinnost“). Dne 17. února 2015 podala paní M. N. daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém vyčíslila daňovou povinnost na 158 584 Kč. 5. Paní M. N. dne 21. srpna 2015 zemřela a její daňová povinnost na základě ust. § 239a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen "daňový řád“) přešla na pozůstalé dcery (paní P. M., M. M. a J. B.). Správce daně při stanovení daně vyšel z daňového přiznání podaného paní M. N. a daňovou povinnost tvrzenou v tomto daňovém přiznání zvýšil o 52 884 Kč na částku 211 468 Kč, což žalovaný v napadeném rozhodnutí akceptoval. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. 6. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně, že daň byla stanovena v nesprávné výši a nesprávným způsobem. 7. Blíže žalobkyně uvádí, že správce daně pochybil tím, že daň stanovil na základě zjištěné ceny pozemků, které paní M. N. nabyla na základě Směnné smlouvy, přičemž správně měl vycházet ze zjištěné ceny pozemků, které Směnnou smlouvou převáděla. 8. Nadto žalobkyně považuje platební výměr za nesrozumitelný a zmatečný a namítá, že z jeho odůvodnění sice vyplývá, že správce daně pro stanovení nabývací hodnoty použil zjištěnou cenu pozemku nabytého paní M. N., z nejasných důvodů však odůvodnění platebního výměru obsahuje „přepočet znaleckého posudku," se kterým žalobkyně nesouhlasí. Na podporu uvedeného žalobkyně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2018, č. j. 22 Af 50/2017-48 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2019, č. j. 8 Afs 157/2018-38, který potvrdil právní názor krajského soudu. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že daňová povinnost byla stanovena po marném uplynutí lhůty pro stanovení daně. 10. Žalobkyně odmítá závěry žalovaného, že lhůta pro stanovení daně měla vypršet až dne 5. 3. 2021 a tvrdí, že rozhodnutí o nařízení přezkoumání ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4138/18/5100-31461-701836, ani rozhodnutí o výsledku přezkoumání ze dne 25. 1. 2019, č. j. 416663/19/2001-70461-109855, nemají vliv na výši uložené daně, a nelze je považovat za rozhodnutí způsobilá k prodloužení lhůty pro stanovení daně na základě § 148 odst. 2 písm. c), resp. § 148 odst. 2 písm. d) daňového řádu. Podle žalobkyně zneužil žalovaný svého dozorčího práva za účelem prodloužení lhůty pro stanovení daně, neboť žalovanému muselo být známo, že dědička paní J. B. dědictví odmítla, a proto ani není nositelem společné daňové povinnosti. Žalobkyně je proto přesvědčena, že vzhledem k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně dne 2. 3. 2018 neměl být platební výměr ze dne 4. 4. 2019 vůbec vydán. 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce nesprávně stanovené výše daňové povinnosti, žalovaný odkázal na odstavce 33 až 37 napadeného rozhodnutí, kde podrobně odůvodnil, proč správce daně stanovil základ daně z nabytí nemovitých věcí v souladu s právními předpisy. Dle § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do dne 31. 10. 2016 (dále jen „zákonné opatření“) byl poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí zcizených směnnou smlouvou převodce vlastnického práva k nemovité věci. Dle ust. § 10 zákonného opatření správce daně pro stanovení daňové povinnosti paní M. N., resp. dědiček nejprve zjistil hodnotu plnění, které bylo přijato za zcizované pozemky, neboť sjednanou cenu nebylo možno zjistit přímo ze smlouvy. Ve Směnné smlouvě byl jako protiplnění za pozemky původně vlastněné paní M. N. a spol. uveden pozemek p. č. XD, jehož hodnota je určující pro stanovení výše úplaty za zcizované pozemky. 12. Hodnota pozemku p. č. XD byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 9. 2. 2015, č. 2666-003/2015 (dále jen „posudek“), který paní M. N. připojila ke svému daňovému přiznání doručenému správci daně. Zjištěná cena pozemku p. č. XD v celkové výši 15 864 880 Kč, byla vzhledem k velikosti vlastněného podílu M. N. - ideální 2/6 - poměrně upravena na částku 5 288 293 Kč, poté snížena o uznatelný výdaj ve výši 1 667 Kč a po zaokrouhlení byla stanovena na částku 5 286 700 Kč. Z takto zjištěné ceny byla při sazbě daně 4 % stanovena daň ve výši 211 468 Kč. Žalovaný uzavírá, že při stanovení daňové povinnosti žalobkyně vycházel ze zjištěné ceny pozemků, které byly Směnnou smlouvou paní M. N. a spol. převáděny, přičemž jejich hodnota byla stanovena hodnotou nabývaného protiplnění, kterým byl pozemek p. č. XD. K námitce nesprávného přepočtu posudku správcem daně žalovaný uvedl, že přepočet správce daně nebyl vůbec použit. 13. K námitce marného uplynutí lhůty pro stanovení daně žalovaný uvádí, že lhůta pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu počala běžet ode dne 2. 3. 2015. Žalovaný je přesvědčen, že lhůta pro stanovení daně neuplynula dne 2. 3. 2018, neboť dne 30. 1. 2018 bylo žalobkyni oznámeno rozhodnutí o nařízení přezkoumání, a proto se podle § 148 odst. 2 písm. c) daňového řádu lhůta pro stanovení daně prodloužila o 1 rok do 2. 3. 2019. O výsledku přezkoumání správce daně rozhodl rozhodnutím o výsledku přezkoumání, jež bylo oznámeno dne 28. 1. 2019, a proto se lhůta pro stanovení daně se podle § 148 odst. 2 písm. d) daňového řádu prodloužila o 1 rok do 2. 3. 2020. Platební výměr byl oznámen dne 8. 4. 2019. Podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu se lhůta pro stanovení daně prodloužila o 1 rok do 5. 3. 2021. Žalovaný proto tvrá na tom, že lhůta pro stanovení daně dosud běží a uplynula by ke dni 5. 3. 2021, pokud nenastanou další relevantní skutečnosti předvídané v ustanovení § 148 daňového řádu. Neobstojí proto námitka žalobkyně, že lhůta pro stanovení daně marně uplynula. Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že zneužil svého dozorčího práva za účelem prodloužení lhůty pro stanovení daně. 14. V replice žalobkyně setrvala na všech žalobních námitkách a zdůraznila, že žalovaný interpretuje citovanou judikaturu chybně, když tato možnost užití sjednané ceny, jako východiska pro stanovení daně z převodu nemovitých věcí převáděných směnou vůbec nepřipouští. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2019, č. j. 8 Afs 157/2018-38) K námitce marného uplynutí lhůty pro stanovení daně žalobkyně setrvává na tom, že rozhodnutí o výsledku přezkoumání vydané dne 25. 1. 2019 není kvalifikovaným úkonem způsobilým k prodloužení lhůty pro stanovení daně dle ust. § 148 odst. 2 písm. d) daňového řádu, neboť se nejedná o úkon, který by měl vliv na výši daně. 15. V duplice žalovaný nesouhlasí, že rozhodnutí o výsledku přezkoumání ze dne 25. 1. 2019