8 Ads 17/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 15/2021- 35 - text 12 4 Ad 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobců: a) T. R., narozený dne X. zastoupený žalobkyní b) jako poručnicí b) PhDr. J. J., Ph.D., narozená dne X. žalobce a) a žalobkyně b) bytem X. žalobce a) a žalobkyně b) zastoupeni advokátem Mgr. Davidem Strupkem sídlem Betlémské náměstí 351/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2021 č.j. MPSV-2021/131111-911 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 8. 2021 č.j. MPSV-2021/131111-911 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 4 598 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2021 č.j. MPSV-2021/131111-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně b) a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu, kontaktní pracoviště Praha 8 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 6. 2020 č.j. 872305/20/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla dle ustanovení § 47f, § 47p, § 47r odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“) zamítnuta žádost o dávku pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte nezletilé oprávněné osobě (žalobci a) ode dne 13. 10. 2017, přičemž účastníky řízení byli žalobkyně b) a žalobce a) . II. Obsah žaloby 2. Žalobci napadli napadené rozhodnutí v plném rozsahu, uvedli, že k podání žaloby je aktivně legitimovaný především žalobce a), který je oprávněným příjemcem dávky, přičemž podle § 47v odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. je oprávněné dítě v řízení o nároku na dávku zastoupeno pečující osobou. Je proto otázkou, zda na žádost o změnu nároku na dávku ze dne 11. 5. 2020 a na podané odvolání není třeba pohlížet tak, že je podala žalobkyně b) v zastoupení žalobce a); ve správním řízení nicméně správní orgány v procesním postupu žalobců nedostatky neshledaly, uváděly jako účastníky řízení oba žalobce, a to žalobce a) jako osobu oprávněnou a žalobkyni b) (kromě toho, že je hmotněprávní zástupkyní žalobce a) i jako samostatnou účastnici řízení. Žalobkyně b) se proto z opatrnosti rovněž připojila k žalobě. 3. Žalobci poukazovali na to, že sporným je období od 13. 10. 2017 do 12. 3. 2018, kdy žalobkyně b) pečovala o nezletilého žalobce a) na základě předběžného opatření soudu. Dle správních orgánů pokud žalobkyně b) nepodala návrh na svěření žalobce a) do pěstounské péče současně s návrhem na vydání předběžného opatření, ale až v momentu, kdy předběžné opatření bylo vykonatelné, vzniká nárok na dávku – příspěvek na úhradu potřeb dítěte až od právní moci rozsudku, kdy jí byl žalobce a) svěřen do pěstounské péče. Předmětem sporu je výklad ust. § 47p odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., a to pokud jde o pojem „osoba, která má zájem stát se pěstounem“, ve zbytku je výklad zákona mezi stranami nesporný. Uvedli, že jejich stanovisko zastává i Veřejný ochránce práv (viz závěrečné stanovisko sp. zn. 7616/2018/VOP/HZ, č.j. KVOP-27864/2020). 4. Shrnuli, že dne 5. 10. 2017 žalobkyně b) podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí byl žalobce a) odevzdán do péče, návrh odůvodnila tím, že byla vybrána jako dlouhodobá pěstounka žalobce a) a chystá se pěstounské péče ujmout, což doložila oznámením Magistrátu hl. m. Prahy. Téhož dne obvodní soud návrhu vyhověl a vydal předběžné opatření, které se stalo vykonatelným dnem 13. 10. 2017, žalobkyně b) převzala žalobce a) do péče, dne 13. 10. 2017 podala též návrh na svěření nezletilého žalobce a) do pěstounské péče, a to mj. proto, že dne 12. 10. 2017 formálně skončila pěstounská péče na přechodnou dobu uplynutím 1 roku. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 1. 2. 2018, který nabyl právní moci dne 12. 3. 2018, pak byl nezletilý žalobce a) svěřen do pěstounské resp. poručenské péče žalobkyně b). 5. Dle názoru žalobců vznikl žalobci a) nárok na dávku již od 13. 10. 2017, kdy se stalo vykonatelným předběžné opatření, není správný výklad žalovaného, že mu tento nárok vznikl až právní mocí rozsudku od 12. 3. 2018. Žalovaný zastává názor, dle kterého „osoba, která má zájem stát se pěstounem“ je pouze ten, kdo podá návrh na svěření dítěte do pěstounské péče, a to jen tehdy, podá-li jej nejpozději spolu s návrhem na vydání předběžného opatření, k tomu viz str. 5 napadeného rozhodnutí; žalovaný tento názor odůvodnil tím, že soud svěřuje dítě předběžným opatřením do péče zájemce jen tehdy, kdy soud o zatímním předání do péče rozhoduje s vědomím, že tato fyzická osoba podáním návrhu projevila zájem o svěření do pěstounské péče. Tento výklad nemůže obstát, z jazykového hlediska je hrubě extenzivní, pojem „má zájem“ zahrnuje subjektivní volní vztah k určitému cíli, dokonce ani neevokuje nutnost, aby byl zájem projeven navenek. I když je třeba připustit, že jistý projev zájmu navenek se očekává, nepředepisuje zákon, jak má daný projev zájmu vypadat, ani kdy jej musí žadatel prezentovat; je pouze zřejmé, že orgán rozhodující o přiznání dávky musí mít osvědčeno, že žadatel zájemcem v rozhodnou dobu byl. Dle názoru žalobců není podmínkou pro označení osoby za zájemce o pěstounství, aby podala návrh na svěření dítěte do pěstounské péče nejpozději s návrhem na předběžné opatření. 6. Dále poukazovali na teleologický výklad právní normy, smysl institutu příspěvku na úhradu potřeb dítěte je patrný již z jeho názvu, nezletilé dítě svěřené do náhradní rodinné péče má potřeby, které není povinen uspokojovat pěstoun ze svého, není rodičem dítěte, pěstoun primárně poskytuje státu službu, neboť je součástí systému náhradní rodinné péče o ohrožené děti, vychází se z toho, že péče o ohrožené děti, které bylo nutné odebrat z jejich rodinného prostředí, je náročná, od pěstouna vyžaduje omezení jeho vlastních příjmů, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby potřeby nezletilého dítěte sanoval z odměny pěstouna. Tedy, je-li dítě v péči osoby, která přijala záměr o ně dlouhodobě pečovat v pozici pěstouna, má nárok na dávku na uspokojení svých potřeb. V daném případě došlo k paradoxní situaci, kdy žalobkyně b) pěstounskou péči vykonávala na základě vykonatelného titulu již od 13. 10. 2017, přičemž pouze na základě nedodržení žalovaným konstruovaného formálního požadavku (kdy žalobkyně b) podala návrh ve věci samé o 8 dní později, než tak údajně měla učinit), dle stanoviska žalovaného vznikl žalobci a) nárok na dávku až o pět měsíců později, přičemž tato doba je determinována výlučně délkou řízení ve věci samé. Tedy, po dobu pěti měsíců nebyly potřeby žalobce a) v rámci péče budoucího pěstouna vůbec pokryty. Výklad žalovaného sleduje pouze fiskální zájmy, je v hrubém rozporu se smyslem daného institutu i se zájmem nezletilého dítěte. 7. Poukazovali na základní zásady právního státu a předvídatelnosti práva, z výkladu pojmu „osoba, která má zájem stát se pěstounem“ při nejlepší vůli nelze dovodit, že pokud chce osoba dávku pobírat již za péči na základě předběžného opatření, musí podat návrh na svěření do pěstounské péče nejpozději spolu s návrhem na předběžné opatření. V rámci těchto úvah je třeba uvést, že běžný občan vnímá předběžné opatření jako institut, který předchází nejen rozhodnutí ve věci samé, ale i zahájení řízení ve věci samé, jde o okamžitý předběžný zásah (zde byl návrh podán 5. 10. 2017 tj. sedm dní před koncem pěstounské péče na přechodnou dobu), předběžné opatření nemůže existovat izolovaně bez řízení ve věci samé, i pouhým podáním návrhu proto navrhovatel dává dostatečně jasně najevo, že v krátkém čase bude projednáván jeho hmotněprávní nárok či požadavek. 8. Trvali na tom, že soud o předběžném opatření rozhodoval s vědomím, že fyzická osoba podáním návrhu projevila zájem o svěření dítěte do pěstounské péče, neboť samotné podání návrhu na předběžné opatření dostatečně osvědčuje, že navrhovatel se bude domáhat rozhodnutí ve věci samé, předběžným opatřením jsou mezitímně upraveny poměry, o nichž bude rozhodnuto ve věci samé. V návrhu na vydání předběžného opatření přitom byly uvedeny okolnosti, že žalobkyně b) byla zákonným postupem vybrána jako pěstounka žalobce a), od srpna 2017 s ním navazuje citovou vazbu, seznamuje jej se svojí rodinou, vybavila si domácnost potřebným způsobem, bylo přiloženo oznámení Magistrátu o výběru žalobkyně b) jako pěstounky. Byl proto naplněn jediný žalovaným formulovaný požadavek, aby soud o návrhu na předběžné opatření rozhodoval s vědomím, že navrhovatelka projevila zájem o svěření dítěte do pěstounské péče. Měli za to, že jediný v