2 As 103/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 69/2020- 60 - text 11 5 A 69/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. et Mgr. Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce sídlem Jezuitská 4, 660 55 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 za účasti: Accolade, s.r.o., IČO: 278 51 371 sídlem Sokolovská 394/17, 186 00 Praha 8 zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 27. 1. 2020, č. j. MZP/2020/430/54 takto: I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 27. 1. 2020, č. j. MZP/2020/430/54, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví rozsudku označeného rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č.j. 40019/ENV/17, 591/520/17 a bylo zastaveno přezkumné řízení. 2. Soud pro přehlednost již na tomto místě shrnuje, že po složitém řízení je aktuální stav věci takový, že ohledně merita věci v platnosti zůstává původní rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 8. 2016, č.j. ŽP/13004/16, kterým bylo rozhodnuto, že záměr „Průmyslový park Litice“ nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon č. 100/2001 Sb.). 3. Tomuto stavu předcházelo složité řízení, na jehož počátku stálo původní rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 8. 2016, č.j. ŽP/13004/16, které žalovaný přezkoumával v rámci přezkumného řízení. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č.j. 40019/ENV/17, 591/520/17 bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 8. 2016, č.j. ŽP/13004/16 a věc byla Krajského úřadu Plzeňského kraje vrácena z důvodu nezákonnosti, protože rozhodnutí neobsahuje hodnocení některých obligatorních kritérií pro hodnocení vlivů. Rozhodnutím ministra ze dne 21. 11. 2017 č.j. MZP/2017/430/281 byl zamítnut rozklad osoby zúčastněné na řízení a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č.j. 40019/ENV/17, 591/520/17. Za této procesní situace začal Krajský úřad Plzeňského kraje znovu posuzovat, zda má záměr významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví. Proti rozhodnutí ministra o zamítnutí rozkladu podala osoba zúčastněná správní žalobu, která vyústila v rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019 č.j. 10 A 29/2018-112, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2017, č.j. MZP/2017/430/281, a to částečně pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a částečně pro nezákonnost závěru, že nebylo na místě posuzovat újmu způsobenou osobě zúčastněné na řízení na právech nabytých v dobré víře. Věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, v němž žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č.j. 40019/ENV/17, 591/520/17 a zastavil přezkumné řízení. 4. Po opětovném posouzení rozhodl Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 16. 1. 2018 č.j. PK-ŽP/1333/18 znovu tak, že záměr „Průmyslový park Litice“ nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona č. 100/2001 Sb. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 5. 2018 č.j. MZP/2018/520/360 bylo zamítnuto odvolání spolku Jsme doma v Liticích, z.s., proti tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 1. 2018 č.j. PK-ŽP/1333/18, které bylo potvrzeno. Spolek Jsme doma v Liticích, z.s., následně podal správní žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2018 č.j. 59 A 8/2018-97 tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2018 č.j. MZP/2018/520/360 a rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 1. 2018 č.j. PK-ŽP/1333/18 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni byla podána kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud doposud nerozhodl a řízení přerušil. 5. Podstata sporu spočívá především v tom, zda se lhůta § 97 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „s.ř.“), vztahuje pouze na prvotní rozhodnutí v přezkumném řízení v prvním stupni, anebo i na případná další prvostupňová rozhodnutí v přezkumném řízení, která byla vydána po zrušení prvotního rozhodnutí. Žalovaný také vydáním napadeného rozhodnutí nepostupoval dle závazného právního názoru Městského soudu v Praze. Naopak žalovaný sporoval, zda je na straně žalobce dán závažný veřejný zájem a tudíž i aktivní žalobní legitimace. II. Žaloba, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 6. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nerespektuje závazný právní názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č.j. 10 A 59/2018-112. 7. Žalobce shrnul průběh předcházejícího řízení s tím, že v době podání žaloby po několika zrušovacích rozhodnutích je v účinnosti prvotní rozhodnutí z roku 2016, které však trpí nezákonnostmi, k jejichž nápravě nedošlo. 8. Žalobce sporoval závěr žalovaného, že již nebylo možno pokračovat v přezkumném řízení z důvodu uplynutí lhůty dle § 97 odst. 2 s.ř. Výklad tohoto ustanovení byl sjednocen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010 č.j. 7 As 21/2010-232, z něhož vyplývá, že se tato lhůta vztahuje pouze na „první“ rozhodnutí vydané v přezkumném řízení a po zrušení tohoto „prvního“ rozhodnutí lze v přezkumném řízení pokračovat a vydat další prvostupňová rozhodnutí i bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 97 odst. 2 s.ř. Žalovaný se tak odchýlil od ustálené výkladu, přestože má dle § 2 odst. 4 s.ř. dbát, aby při rozhodování shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný ani neodůvodnil, proč se neztotožňuje se shora uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu. Takový postup nekoresponduje s postuláty právní jistoty, předvídatelnosti práva a ochrany oprávněné důvěry v právo, má rysy libovůle a je vybočením z rámce řádného a spravedlivého procesu. 9. Žalobce dále namítal, že žalovaný měl rozhodnout o věci v souladu se závazným právním názorem správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č.j. 10 A 29/2018-112, ale žalovaný nedostál této své povinnosti, když dospěl k závěru o nemožnosti pokračovat v přezkumném řízení a bezpředmětnosti projednání námitek osoby zúčastněné. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010 č.j. 7 As 21/2010-232 s tím, že zastavení přezkumného řízení nevede k odstranění vytknutých vad a vyřešení stěžejní právní otázky, což lze považovat za neposkytnutí reálné a účinné soudní ochrany. Z jednání žalovaného vyplývá snaha vyhnout se závaznému právnímu názoru Městského soudu v Praze, který shledal původní rozhodnutí žalovaného o rozkladu částečně nepřezkoumatelné a částečně nezákonné, neboť žalovaný neposuzoval újmu způsobenou osobě zúčastněné na řízení na právech nabytých v dobré víře. Žalovaný na jednu stranu výslovně zohlednil, že v novém řízení byla věc opětovně posouzena krajským úřadem a ministerstvem tak, že záměr nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, ale zamlčel, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2018, č.j. 59 A 8/2018-97 byla obě tato rozhodnutí zrušena, přestože mu byl rozsudek znám. Žalovaný tímto způsobem zohlednil výběrově jen některé skutečnosti, které mu byly známy z úřední povinnosti, přestože byl výrokem pravomocného rozsudku vázán. 10. Závažný veřejný zájem žalobce shledává v tom, že žalovaný svým postupem vytvořil situaci, v níž se ve správním soudnictví poskytnutá soudní ochrana stala neúčinnou. Žalovaný založil svůj ojedinělý postup na zjevně nesprávném výkladu procesních norem a nerespektoval pro něj závazný právní názor správního soudu, neodstranil jím vytknuté vady a neřešil stěžejní právní otázky. Žalovaný jednostranně přihlédl pouze k některým skutečnostem a jeho postup směřoval k zásadnímu omezení účinné soudní ochrany. Postup žalovaného vykazuje znaky libovůle a žaloba nejvyššího státního zástupce je jediným prostředkem, jak zjednat ve věci nápravu. 11. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její odmítnutí. Ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2020 nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a dále uvedl, že ochrana veřejného zájmu na posouzení záměru není napadeným rozhodnutím dotčena. Žalovaný je toho názoru, že není splněna podmínka závažného veřejného zájmu pro podání žaloby nejvyšším státním zástupcem. Žaloba byla podána na základě podnětu spolku Jsme doma v Liticích, z.s., jemuž nesvědčilo postavení účastníka zjišťovacího řízení, a dle názoru žalovaného se nemůže nyní spolek domáhat přezkumu rozhodnutí správních orgánů na základě ust. § 66 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správn