6 As 70/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 15/2021- 155 - text 16 6 A 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobkyně: AMC Networks Central Europe s.r.o., IČO: 271 12 501 se sídlem Pobřežní 623/3, Praha 8 zastoupené advokátkou JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D. se sídlem Voršilská 10, Praha 1 proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Škrétova 6, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2020, č.j. RRTV/16654/2020-loj, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1 Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 60 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“). Dopustila se jej tím, že dne 28. 3. 2020 odvysílala v čase od 15:40:21 do 17:35:14 hodin na programu Film Mania (Maďarsko) pořad A préda (Nebezpečná kořist), čímž porušila povinnost nezařazovat v době od 6:00 hod. do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, konkrétně tím, že „uvedený film, který byl odvysílán v úseku, kdy mohou být u obrazovky děti i bez přímého dohledu rodičů, obsahoval výrazně realistické a emotivně působící násilné scény. Nejvýraznějšími případy byla scéna zákeřného napadení muže zezadu s použitím šroubováku zabodnutého do ucha, dále scéna výrazně krvavé rvačky přesily tří mužů proti jednomu, který se bránil mimo jiné vytržením kusu masa zuby z krku jednoho z útočníků a několikanásobným naražením hlavy dalšího útočníka na zeď, a pak smýkáním jeho hlavy velkou silou po drsné zdi, takže za ní zůstávala široká krvavá šmouha, dále scéna nečekaného zavraždění starce deviantním sériovým vrahem zabodnutím zahradnických nůžek do břicha a scéna vraždy dívky deviantním sériovým vrahem zpracovaná sice s potlačenou vizuální explicitností, ale silně emotivním způsobem. V násilných scénách bylo patrné silné fyzické i psychické utrpení postav, tyto scény vyvolávaly pocity stísněnosti, nejistoty a strachu, byly zpracovány výrazně sugestivně, a především u menších dětí mohly vyvolat psychický otřes a následné trvalejší stavy úzkosti. Scény zobrazovaly situace, jež mohou mít u dětských diváků potenciál snižovat citlivost k projevům násilí. Pořad tak mohl ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých.“ 2 Druhým výrokem napadeného rozhodnutí byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 500.000 Kč a čtvrtým výrokem jí byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. 3 V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že se na zasedání konaném dne 30. 6. 2020 zabývala stížností sp. zn. RRTV/7767/2020-vra, zaslanou jí maďarským regulátorem Media Council of the National Media and Infocommunications Authority, na jejímž základě naznala, že se žalobkyně dopustila výše popsaného jednání. Žalovaná provedla vlastní analýzu snímku s profesionálním překladem pasáží odvysílané maďarské verze. Uvedla, že k základní informaci o obsahu filmu využila noticku a stručný obsah, které jsou dostupné na internetové stránce České televize, jež v minulosti film již vysílala v půlnočních časech. Následně citovala noticku a doplnila vlastní obsah pořadu. Poté podrobněji popsala čtyři neproblematičtější scény pořadu včetně překladu dialogů do češtiny, pokud měla pasáž verbální složku, a doplnila popis o prinscreeny obrazovky. Ohledně první scény považovala žalovaná v napadeném rozhodnutí za problematickou zejména kombinaci realisticky ztvárněného fyzického násilí, psychického nátlaku a nezájmu okolí, kdy je oběť napadení v přítomnosti mnoha lidí včetně úředních osob ponechána bez pomoci. Realistické vylíčení páchání brutálního násilí na bezbranném, a současně psychicky vydíraném člověku za netečnosti okolí dle žalované působilo výrazně tísnivě. Ohledně druhé scény považovala za problematickou vysokou míru vizuální explicitnosti násilného obsahu a brutalitu krvavého souboje. Zejména méně zkušený, např. velmi mladý divák v akčním průběhu děje dle žalované nemůže dostatečně uplatnit kritický odstup od zpracování těchto momentů a může být viděným zasažen silněji, než je únosné - otřesen. Ohledně třetí scény vyzdvihla nečekanost násilného činu a realistickou demonstraci brutálního modu operandi duševně vyšinutého pachatele. Ohledně čtvrté scény zmínila vizuální zpracování scény postavené na potlačené vizuální explicitnosti, které ve stylu žánru thrilleru otevírá prostor pro obrazotvornost diváka. Vzhledem ke kontextu scény, kdy divák již má (v pořadu již vizualizovanou) informaci, že pachatel je nebezpečný deviant a sériový vrah, považuje žalovaná prezentaci takovéhoto obsahu např. velmi mladým divákům, kteří vzhledem k věku a menším životním zkušenostem nejsou schopni takového kritického odstupu jako zkušenější dospělý divák, za silně problematickou. 4 Žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně mohla jeho odvysíláním porušit § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, ačkoliv již byla v minulosti na jeho porušení upozorněna v souvislosti s jinými snímky. Zahájila tedy se žalobkyní správní řízení. 5 Na to reagovala žalobkyně přípisem č.j. RRTV/12605/2021-vac, v němž uvedla, že program Film Mania je určen zejména pro dospělé a je vysílán prostřednictvím družic. Není dostupný všem, ale pouze těm, kteří si jej vyberou z nabídky. K tomu žalovaná uvedla, že povinnost uložená v § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání se vztahuje na všechny televizní kanály a není rozhodné, jak jsou šířeny. Výběr z nabídky není technickým řešením, kterým by docházelo k omezení přístupu k vysílání dětem. Není ani rozhodné, jaká je cílová skupina diváků konkrétního kanálu. Žalobkyně nedeklarovala a nedoložila, že divákům poskytuje technické opatření k omezení přístupu vysílání dětem a mladistvým. 6 Žalobkyně dále argumentovala, že prostřednictvím nezávislých hodnotitelů pečlivě vybírá pořady, které jsou vysílány během dne tak, aby dětští diváci nebyli jejich sledováním nijak ohroženi, přičemž zohledňuje i klasifikace pořadů v okolních státech. Žalovaná to hodnotila jako bezvýznamné. Popsaný systém kontroly výběru pořadů vhodných do denních vysílacích časů byl podle ní buď nedůsledný, nebo nedostatečný a neobstál. 7 Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením pořadu žalovanou, tedy domnívala se, že v pořadu nebyly obsaženy scény obsahující extrémní násilí, které by mohly ohrozit dětské diváky. Žalovaná tomu oponovala s odkazem na obsah pořadu, v této souvislosti zdůraznila, že zobrazení hrubého samoúčelného násilí by již spadalo pod skutkovou podstatu § 32 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání, které zakazuje zařazení do vysílání v jakoukoli dobu. 8 Žalobkyně dále namítla odvysílání pořadu v sobotu odpoledne, kdy rodiče mohou kontrolovat obsah pořadů sledovaných potomkem. Žalovaná tuto námitku shledala irelevantní, neboť zákon o vysílání ukládá povinnosti provozovateli bez ohledu na rodičovské povinnosti diváků. Zařazení pořadu v sobotním odpoledni naopak vnímala spíše jako přitěžující okolnost, jelikož ve volném dni je pravděpodobnost dětského diváka u televizní obrazovky vyšší než ve všední dny. 9 Žalobkyně poté uvedla, že bere na vědomí odlišný názor žalované a nebude již pořad zařazovat do vysílání mezi 6:00 a 22:00 hod. Ujistila žalovanou o svém úmyslu zákon dodržovat a požádala o případné uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. 10 Při zasedání konaném dne 13. 10. 2020 provedla žalovaná důkaz zhlédnutím záznamu pořadu. Následně zaslala žalobkyně žalované další vyjádření, v němž zejména argumentovala délkou problematických scén, kterou považovala za rozhodující, neboť právě díky krátkosti násilných scén dle jejího názoru nemohlo dojít k ohrožení chráněné skupiny obyvatel. K dalším námitkám žalovaná uvedla, že délka problematických pasáží druhé scény a jejich explicitnost není vždy rozhodujícím faktorem pro jejich negativní působivost. Dále uvedla, že dítě nebo mladistvý sice nebude pořad zkoumat prizmatem mediální analýzy, ale bude konzumovat filmový snímek, aniž by byl schopen odstupu od filmařských postupů a dramaturgických fines, což ovšem v důsledku znamená, že dopad závadných scén bude přímý a neodstíněný rozeznáním fabulace a fikce. K třetí scéně žalovaná uvedla, že hovoří-li o ní žalobkyně jako o překonání překážky, která stojí záporné postavě v cestě, pak má mizivou představu o tom, jak zobrazování násilného chování působí na běžného diváka, tím spíš na dítě. Ke čtvrté scéně žalovaná znovu obhajovala svůj názor na to, jaký vjem přinese divákovi očekávání zavraždění dítěte. 11 Přestupek dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání je ohrožovacím přes