10 As 87/2014 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 21/2019- 81 - text 14 6 Ad 21/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: býv. ppor. ██████████████, bytem ██████████████████████, zastoupen Mgr. Ing. Klárou Böhmovou, advokátkou, se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2019, č.j. PPR-19175-14/ČJ-2019-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 10. 2019, č.j. PPR-19175-14/ČJ-2019-990131 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru ze dne 30. 4. 2019, č.j. 1002/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobce podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, neboť porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky přečinu krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a toto jednání je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Změna provedená žalovaným spočívala pouze v opravě zjevné písařské chyby a opravě finančních hodnot odcizených věcí; ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. [2] Žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí jednak ve skutečnosti, že bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, a jednak proto, že ze zjištěného skutkového stavu byly vyvozeny nesprávné právní závěry. Namítal, že v případě jeho jednání nebyly naplněny formální znaky přečinu krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, a to subjektivní a objektivní stránka trestného činu. Nebyly-li naplněny znaky trestného činu, pak dle žalobce nemohly být naplněny ani podmínky pro propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. [3] Ve vztahu k nenaplnění subjektivní stránky trestného činu žalobce namítal, že vysvětlil, proč dne 5. 2. 2019 využil otevřených dveří kanceláře nprap. █████████████████████ a proč kancelář důkladně prohledával. Uvedl, že mezi věcmi hledal grafickou kartu, jež mohla být vyňata z jeho osobního počítače, který se nacházel v kanceláři nprap. ███████ za účelem softwarové opravy. Jelikož v počítači žalobce chyběla grafická karta, kterou nemohl najít ani mezi věcmi ve skříních, rozhodl se žalobce udělat nprap. █████████ „naschvál“, pročež vzal drobné předměty ze skříně v jeho kanceláři, resp. tři, když se pro jeden později vrátil, aby si nprap. ██████ o to více všiml, že mu něco chybí. Tyto předměty umístil za dataprojektor do plechové skříně v kanceláři vedoucího směny, průběžně je kontroloval a po nějaké době je chtěl položit na nějaké místo, aby je tam nprap. ██████ objevil a začal přemýšlet, kde se tam vzaly a kdy je tam položil. Žalobce uvedl, že má za to, že ze skutečnosti, že předměty vydal až po zahájení trestního stíhání, nelze usuzovat úmysl získat možnost s věcmi trvale disponovat. Z vyjádření žalobce a mjr. PaedDr. ████████████ vyplývá, že žalobce do okamžiku doručení usnesení o zahájení trestního stíhání nevěděl, že nprap. ██████ věci již postrádá, proto předměty někam nepoložil, jak měl původně v úmyslu. Žalobce nevěděl ani o umístění kamery v kanceláři nprap. ███████, tudíž nemohl vědět, že nprap. ██████ a další osoby ví o tom, že žalobce věci odnesl a že dne 30. 4. 2019 bude ohledně jejich údajného odcizení zahájeno s žalobcem trestní stíhání. Za tohoto skutkového stavu nedávají podle žalobce smysl výpovědi svědků, kteří uvedli, že při manipulaci s dataprojektorem v období od 8. 2. do 16. 4. 2019 se žádné z odnesených věcí za dataprojektorem nenacházely. Pokud by se tam totiž věci nenacházely, nemohly by podle žalobce být věci za ním dne 30. 4. 2019 nalezeny. Žalobce uvedl, že mu není jasné, proč svědci takto vypovídali, ale je možné, že se nechtěli dostat do problémů nebo konfliktu s některým z kolegů. Pokud byly dle žalovaného uloženy věci za dataprojektor v období od 16. 4. do 30. 4. 2019, není dle žalobce zřejmá motivace takového postupu; pokud věci odnesl skutečně s úmyslem získat možnost s nimi trvale disponovat, odnesl by věci z pracoviště rovnou a nevracel by je, když nevěděl o zachycení svého jednání na kameru. [4] Ve vztahu k jednání ze dne 13. 2. 2019 žalobce namítal, že z jeho jednání zachyceného na kameře jasně vyplývá, že v kanceláři nprap. ███████ něco hledal, prozkoumával svůj počítač a byl zaujat předmětem v antistatickém obale na stole. Předmět z kanceláře odnesl, prohlédl si ho a za 6 minut ho vrátil, což měl od počátku v úmyslu. Při odchodu z kanceláře potkal prap. █████████████████████ Skutečnost, že k setkání došlo až poté, co opouštěl kancelář podruhé, vyplývá z výpovědi žalobce, prap. █████████ a nprap. ███████, z kamerového záznamu a z výpisu přihlašovacích údajů k počítači umístěnému v zasedací místnosti. Z kamerového záznamu je dle žalobce zřejmé, že když opouštěl kancelář poprvé, u počítače v zasedací místnosti nikdo nesedí. Ačkoliv se výpovědi žalobce a prap. █████████ liší v místě, kde mělo k setkání dojít, podstatný je časový aspekt, tedy zda k setkání došlo po prvním či druhém opuštění kanceláře, v čemž se výpovědi podporují. Jde-li o časové údaje na kamerovém záznamu a časové údaje přihlášení prap. █████████ k počítači v zasedací místnosti, je možné, jak uvedl ve své výpovědi nprap. ██████, že se časový údaj na kamerovém záznamu liší od reálného času v řádu minut až desítek minut. Z uvedených důvodů žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že žalobce vrátil pevný disk pouze v důsledku setkání s prap. ██████████. Žalobce vrátil pevný disk proto, že nikdy neměl v úmyslu získat možnost s ním trvale disponovat. Podle žalobce tak bylo prokázáno, že neměl již v okamžiku zmocnění se věci úmysl s věcí trvale disponovat. Žalobce má za to, že je kardinální otázkou, jaký byl úmysl žalobce v okamžiku zmocnění se věci; nemá-li pachatel v úmyslu s věcí trvale disponovat, nemůže se jednat o přečin krádeže. [5] Žalobce dále shrnul, že ani v případě svého jednání ze dne 5. 2. 2019, ani v případě jednání ze dne 13. 2. 2019 neměl v úmyslu získat možnost trvalé dispozici s odnesenými věcmi (2 ks modulu počítačové paměti, 1 ks redukce USB a 1 ks pevného disku). Žalobce dále rozporoval tvrzení žalovaného, že jeho tvrzení jsou účelová, což bylo dovozeno zejména z toho, že se žalobce při zahájení řízení ve věcech služebního poměru k věci nevyjádřil, a učinil tak až prostřednictvím zmocněnce v odvolacím řízení. Uvedl, že vyjádřit se k věci je právem, nikoliv povinností účastníka řízení, stejně jako zvolení si zmocněnce. Žalobce namítal, že řádný výkon těchto práv mu nelze žádným způsobem přičítat k tíži a dovozovat z něj účelovost tvrzení žalobce. [6] K naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu krádeže vloupáním žalobce namítal, že nebyl naplněn znak vloupání. Poukázal na to, že čl. 23 odst. 2 pokynu ředitele ŘSCP č. 49/2013, o plnění základních úkolů inspektorátu cizinecké policie na mezinárodním letišti, obsahuje demonstrativní výčet činností, nadto kontrola uzamčení kanceláří je činností úzce související s kontrolou řádného ukládání klíčů u vedoucího směny. Jde-li o klíče, které má žalobce na kamerovém záznamu v ruce při vstupu do kanceláře nprap. ███████ dne 5. 2. 2019, nejednalo se o klíče od všech kanceláří, ale o klíče, které žalobce používal v rámci služby (klíče od šaten, pout, skřínky v denní místnosti, památeční klíče od prvního bytu žalobce). Klíč od kanceláře nprap. ███████ s sebou žalobce při prvním vstupu do kanceláře neměl; klíč objevil až poté, co se vrátil na operační středisko a zkontroloval zapečetění všech trezorků s klíči, přičemž jej překvapilo, že byly všechny řádně zapečetěny. Jelikož však byla kancelář nprap. ███████████ odemčena, prohlédl i plastová válcovitá pouzdra s klíči, tzv. šulky. V jednom byly klíče od posilovny, v dalším náhradní klíče od ICP Brno Tuřany a v posledním pouzdru se štítkem „██████“ se nacházely dva klíče (jeden vypadal jako klíč od visacího zámku, druhý byl klasicky „fabkový“). „Fabkový“ klíč s sebou vzal žalobce při druhé návštěvě kanceláře nprap. ███████. S klíčem šlo otočit v zámku, byť ztěžka, a následně s klíčem žalobce kancelář též uzamkl. Ačkoliv vyslechnutí svědci existenci takového pouzdra s klíči popřeli, z fotografie skříně, do níž se ukládají tr