2 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 9/2020- 55 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 Ad 9/2020 6 Ad 9/2020-55 [OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: xxxxx zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Capouškem, Ph.D., MBA sídlem Milady Horákové 176/68, Praha 7 proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komice České advokátní komory ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. K 22/2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí kárného senátu žalované ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. K 22/2018. V kárném řízení byl žalobce shledán vinným, že se dopustil kárného provinění tím, že poté, co poté, co ho na základě plné moci ze dne 27. 3. 2017 zmocnila R. W. k jejímu zastoupení ve všech jejích právních věcech, zejména ve věci týkající se úpravy péče a změny výživného na nezl. T. W., a toto zmocnění přijal, v rámci svého prověření dne 27. 3. 2017 udělil pro své zastoupení generální zmocnění a/nebo pověření svému zaměstnanci JUDr. M. D. a umožnil mu tak skrytý výkon advokacie, tedy při výkonu advokacie nejednal svědomitě, v rámci svého pověření udělil pro své zastoupení generální zmocnění svému zaměstnanci, a neudělil jinému svému zaměstnanci náležité poučení před jeho ustanovením svým zástupcem pro provedení jednotlivých úkonů právní pomoci, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o advokacii“), ust. § 26 odst. 2 zákona o advokacii, ust. čl. 2 odst. 1, 2 usnesení představenstva České advokátní komory č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta (dále také jen „usnesení ČAK č. 6/1998“). Za to mu byla uložena pokuta ve výši 122 000 Kč, a náhrada nákladů kárného řízení. [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, soudní přezkum vymezil těmito žalobními body. Namítl, že jeho nepřítomnost na ústním jednání dne 14. září 2018 založila vadu řízení, neboť sice souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti, nikoliv ale s tím, že nebude moci přednést svůj závěrečný návrh, ani že by nemohl klást svědkovi otázky a vyjádřit se k dalšímu dokazování, k jednání nebyl předvolán. Vytýká žalovanému, že mu nezaslal protokol z tohoto jednání, a tak nemohl reagovat na doplnění dokazování. Uvedl, že rozhodnutí mu bylo doručeno až dne 12. 6. 2019, tedy zhruba po devíti měsících, proto měl celou dobu za to, že kárné řízení dále probíhá, rozhodnutí pro něj tak bylo překvapivé. Nesouhlasí s vypořádáním tohoto svého nesouhlasu, který uvedl v odvolání, neboť to, že jeho zástupce byl nahlédnout do spisu, nemůže zhojit shora uvedenou vadu řízení. [3] Žalobce dále napadá zjištění týkající se jeho pobočky, neboť již z data 2. 2. 2015 má řádně nahlášenou pobočku. [4] V dalším žalobním bodě namítá porušení presumpce neviny, neboť skutek byl vymezen počínaje dnem 23. 7. 2017, úvahy žalované týkající se působení žalobce a jeho zaměstnance v roce 2015 tak jsou mimo toto časové období. Rovněž namítá, že k tomuto časovému období nebylo vedeno dokazování. [5] Žalobce v dalším žalobním bodě napadá rozpor mezi právním hodnocením skutku v kárné žalobě a v kárném rozhodnutí, kdy v rozhodnutí byla přidána skutková věta „neudělil jinému svému zaměstnanci náležité poučení před jeho ustanovením svým zástupcem pro provedení jednotlivých úkonů právní pomoci“, což považuje za rozšíření, na něž nebyl upozorněn a nemohl se mu tak bránit. Spatřuje v tomto postupu rozpor s analogickou aplikací ust. § 190 trestního řádu. [6] Další žalobní bod žalobce koncentruje do nesouhlasu s posouzením jednání jako skrytého výkonu advokacie. Poukázal na to, že jeho zaměstnanec byl osobu s vysokoškolským vzděláním, odborně zralý a na výši, takové zastupování v předmětné době umožňovalo ust. § 25 občanského soudního řádu. Usnesení ČAK č. 6/1998 bylo přijato dne 15. května 2018, rozesláno dne 25. září 2018, účinnosti nabylo třicátým dnem po jeho vyhlášení, do tohoto data tak bylo zastoupení advokáta jeho zaměstnancem lege artis. Opakuje, že formulace plné moci byla formálním pochybením a neumožňovala skrytý výkon advokacie, kdy zaměstnanec při účasti na úkonech soudu vždy zakládal do spisu pověření pro jednotlivý úkon právní služby. Skutečnost, že veškerá pověření nejsou v soudním spise zažurnalizovaná, nemůže být kladeno k tíži žalobce, kdy z praxe je známo, že někdy je pověření po nahlédnutí předsedou senátu vráceno zástupci. Namítá, že jeho zaměstnanec nikdy nevykonával jakoukoliv činnost svým jménem a na svůj účet, veškeré platby byly účtovány klientům žalobcem. Poukazuje na vlastnosti procesní plné moci, není tak nutné, aby ta obsahovala pravidla konzultací zvoleného zástupce a jeho subsituta. Žalobce se po dobu své praxe s takovou formulací v plné moci nikdy nesetkal. [7] Žalobce dále namítá protiprávní důkazní prostředky, a to dokazování provedené spisy soudu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 15 C 106/2015 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 68/2017, proto k nim nemá být přihlédnuto, neboť vyžádání spisů bylo v rozporu s ust. § 192 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, čj. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále také jen „kancelářský řád“). Namítá, že žalovaná nesplňuje definici jiného státního orgánu, neboť je samosprávnou profesní komorou. Rovněž uvádí, že ačkoliv tuto skutečnost namítal v odvolání, žalovaná k ní nepřihlédla. Dále rozporuje provedení důkaz svědeckou výpovědí advokáta, kdy jeho výpověď je v rozporu z emailem ze dne 11. listopadu 2015, 4. ledna 2016, 24. listopadu 2015, 20. listopadu 2015, kdy v emailech je vždy uvedeno, že zaměstnanec žalobce vždy signalizoval své právní postavení tak, že informaci předá svému zaměstnavateli – žalobci. Pokud tyto emaily svědek obdržel a vyvozuje z nich něco jiného, je otázkou, zda se nejedná o účelové tvrzení zastat se svého klienta, který nebyl ve sporu úspěšný. Stejně jako v předchozí námitce uvádí, že žalovaná se k ní nijak nevyjádřila. [8] V dalším žalobním bodu namítá nepřiměřenost uloženého trestu. Poukazuje přitom, že z náhledu do databáze žalované zjistil uložení různých trestů (v 17 případech od 10 000 Kč do 100 000 Kč). V jeho případě uvádí, že jeho zaměstnanec zakládal do spisů jednotlivá pověření, v rámci komunikace s protistranou deklaroval své právní postavení, klientka žalobce vyjádřila písemně svůj dík a poděkovala žalobci za poskytnuté právní služby, občanský soudní řád zastoupení zaměstnancem umožňoval, stěžovatelem byla protistrana neúspěšná, žalobce spolupracoval s kárnými orgány a uznal své formální pochybení, je osobou kárně bezúhonnou za celou svou dobu 30 let praxe. Proto uložení sankce, která je násobně vyšší, než předchozí případy, ač se jednalo závažnější provinění (vesměs úmyslné neinformování klienta, zanedbání péče, manipulace s finančními prostředky klientů v depozitu, nevedení knihy podpisů). [9] Dále namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, které vznáší ve velmi obecné rovině, konkrétněji namítá, že absentují úvahy na jeho argumentaci a důkazy (pobočka, založení pověření k soudu, emailová korespondence, nepoužitelnost důkazů, neadekvátnost sankce). Poukazuje na časovou prodlevu v řízení, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno 14. 9. 2018, vyhotoveno 7. 6. 2019, napadené rozhodnutí vydáno 7. 11. 2019, vyhotoveno 12. 6. 2020. [10] Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala ji zamítnout jako nedůvodnou. Uvedla, že žalobce byl předvolán na jednání na den 1. 6. 2018, jednání se osobně účastnil, následně bylo jednání nařízeno na 14. 9. 2018, předvolání bylo žalobci doručeno dne 27. 6. 2018, žalobce se z jednání omluvil dne 10. 8. 2018, na tomto jednání bylo vyhlášeno rozhodnutí kárného senátu. Ohledně provedení důkazů při jednání dne 14. 9. 2018 uvádí, že návrh na provedení dokazování výslechem svědka byl učiněn při ústním jednání dne 1. 6. 2018, jemuž byl žalobce přítomen. K pobočce žalobce odkazuje na obsah matričních listů, pokud v nich byl neúplný údaj, měl to žalobce kárnému senátu doložit; pokud tak činí až v řízení soudním, nemůže jít taková skutečnost k tíži žalované. Jednalo se pouze o dílčí závěr, jež je pro posouzení jednání poměrně nepodstatný. Při hodnocení jednání je možné vycházet i z času předcházejícího popisu skutku, zjištění se nevztahovalo k jednání, ale k subjektivní vědomosti žalobce o tom, že takový postup není v souladu s pravidly. K povaze kárného řízení uvedl, že není trestním řízením, ustanovení trestního řádu je užíváno pouze podpůrně, ani v soudním či kárném řízení není posuzující orgán vázán právní kvalifikací s