9 As 56/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Af 9/2021- 105 - text 19 pokračování 6 Af 9/2021 6 Af 9/2021-105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: NOVIS Insurance Company, NOVIS Versicherungsgesellschaft, NOVIS Compagnia di Assicurazioni, NOVIS Poisťovňa a.s., IČ: 47 251 301 sídlem Námestie Ľudovíta Štúra 2, Bratislava, Slovenská republika zastoupená advokátem Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M. sídlem Nové sady 996/25, Brno proti žalované: Česká národní banka sídlem Na příkopě 864/28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 21. ledna 2021, č. j.: 2021/007794/CNB/110/01 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobkyně napadla shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bankovní rada žalované zamítla její rozklad a potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2020, čj. 2020/114376/570. Ve správním byla žalobkyně uznána vinnou za skutek, že (i) v období od 21. 3. 2019 do 30. 9. 2019 nezajistila, aby informace ve sdělení klíčových informací byly přesné, pravdivé, jasné, v souladu s veškerými závaznými smluvními dokumenty, a nebyly zavádějící a dále aby sdělení klíčových informací obsahovala všechny informace v kvalitě a rozsahu požadovaném přímo použitelnými předpisy Evropské unie, když pro produkty s investiční složkou Wealth Insuring GTC-30190316 a OK Universum GTC-30190317, kdy sdělení klíčových informací mělo vady, konkrétně uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí a brožura pojistných fondů neobsahovala veškeré náklady, dále že (ii) v období od 1. 12. 2018 do 30. 9. 2019 nezavedla, neudržovala a neuplatňovala pravidla kontroly činnosti pro ni činných samostatných zprostředkovatelů, když s ohledem na komplexnost nabízených pojistných produktů s investiční složkou nezavedla ve vztahu k těmto samostatným zprostředkovatelům dostatečné kontrolní mechanismy pro zamezení možného nezákonného jednání samostatných zprostředkovatelů, neboť během spolupráce se samostatnými zprostředkovateli neprováděla průběžnou kontrolu nových pojistných smluv komplexně, nezajistila, aby její kontrolní mechanismus v případě identifikace zvýšení stornovosti pojistných smluv obsahoval na zprostředkovateli nezávislá opatření umožňující ověření zda doporučený pojistný produkt s investiční složkou odpovídal požadavků, cílům a potřebám zákazníků, nezapracovala do svých vnitřních předpisů a nezavedla nápravná opatření vůči zákazníkům v případě, že při zprostředkování pojistných smluv ze strany externích distributorů došlo v konkrétních případech k porušení právních předpisů, a že (iii) v období od 1. 12. 2018 do 30. 9. 2019 při zprostředkovávání rezervotvorného pojištění nabízela zákazníkovi možnost uzavřít pojistnou smlouvu, aniž by byla splněna povinnost před sjednáním rezervotvorného pojištění poskytnout zákazníkovi radu týkající se vhodnosti těchto právních jednání na základě analýzy požadavků, cílů a potřeb získaných od zákazníka a na základě rizikové tolerance zákazníka a jeho schopnosti nést ztráty (konkrétnější vymezení skutku je obsahem výroku prvostupňového správního rozhodnutí). Tím porušila ad i) povinnost podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 písm. c) bod ii), iii), a iv), a písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (dále také jen „nařízení PRIIPs“), dále provedené v čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 10 písm. b), čl. 11 písm. a) a b), čl. 13 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 14 odst. 1 písm. b) a d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2017/653 ze dne 8. března 2017 (dále také jen „RTS“), ad ii) povinnost podle ust. § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále jen „ZDPZ“), a ad iii) povinnost týkající se poskytnutí rady podle ust. § 78 odst. 1 ve spojení s § 78 odst. 2 písm. a) bod 1 až 6 ZDPZ. Tím se dopustila přestupku ad i) podle ust. § 179 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZKPT“), ad ii) podle ust. § 110 odst. 1 písm. c) ZDPZ, a ad iii) podle ust. § 114 odst. 1 písm. l) ZDPZ. Za to jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč, a stanovena povinnost k úhradě nákladů řízení v paušální částce podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“). [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí v celém rozsahu, a domáhala se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, eventuálně upuštění od uložení pokuty nebo její snížení podle úvahy soudu. V žalobě uplatnila tyto žalobní body, jimiž je soud při přezkumu rozhodnutí vázán. [3] V další části popisuje průběh správního řízení. Tato část nemá kvalitu žalobního bodu, proto ji soud nebude do konstatační části odůvodnění přepisovat pro nadbytečnost. Soud přepisuje obsah žalobních bodů, tak jak je formulovala žalobkyně, včetně zkratek, které žalobkyně nedefinovala. [4] Žalobkyně namítá, že pojišťovnu je nutné nejprve vyzvat k nápravě nedostatků, a pokud nejsou odstraněny, konzultovat s dohledovým orgánem domovského státu. Ze spisu není patrné, že by tento postup byl dodržen, k některým skutkům ani nebyla vyzvána k nápravě, u ostatních nebyl konzultován dohledový orgán domovského státu. Žalobkyně tím, že jí nebyla dána možnost věc řešit před Národní bankou Slovenska, což je porušení čl. 155 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (dále také jen „Solventnost II“), čímž zároveň byla poškozena na právu usazování podle čl. 49 Smlouvy o fungování Evropské unie. Uvádí, že rozhodnutí mohou být nicotná, tuto argumentaci však nepromítla do návrhu výroku rozsudku. V další části žaloby uvádí, že žalovaná nedodržela ust. § 110 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojišťovnictví“), cituje toto ustanovení a opakuje, že nebylo dodrženo, uvádí svůj názor, jak měla žalovaná postupovat. Nesouhlasí s právním závěrem, že zákon o pojišťovnictví nelze aplikovat, neboť ZPKT i ZDPZ obsahují vlastní autonomní postup dohledu nad zahraničními osobami, přičemž právě zákon o pojištění se uplatní při výkonu dohledu nad pojišťovnami z jiného členského státu. Žalobkyně namítá, že je nutné použít argumentačně lex specialis ve vztahu k povaze žalobkyně, nikoliv k hmotněprávnímu porušení, neboť by docházelo k jinému zacházení se zahraničními subjekty než s pojišťovnou. Namítá, že v ust. § 94 ZDPZ není vymezen zahraniční pojišťovací zprostředkovatel, cituje ust. § 96 odst. 2 a 3 tohoto zákona, z čehož dochází k závěru, že postup dohledu nad zprostředkovateli podle ZDPZ je v podstatě totožný, jako jej upravuje zákon o pojišťovnictví ve vztahu k pojišťovnám. Pokud pojišťovna porušuje ustanovení ZDPZ nebo ZPKT, nesouhlasí se závěrem žalované, že ta se nemusí řídit ust. § 110 zákona o pojišťovnictví, znovu opakuje, že by to znamenalo nerovnost ve výkonu dohledu nad zahraničními subjekty povinnými k těm samým povinnostem jako pojišťovna z jiného členského státu, u zprostředkovatele by žalovaná byla nucena postupovat podle ust. § 96 ZDPZ, kdežto u pojišťovny by mohla hned přistoupit k sankci. Dále poukazuje na ust. § 1 odst. 2 písm. a) a § 3 odst. 1 písm. f) zákona o pojišťovnictví. Z takto vymezené pojišťovací činnosti je podle názoru žalobkyně zřejmé, že do ní patří i poskytování různých předsmluvních informací vůči svým zákazníkům nebo obecně výkon jakýchkoliv procesů souvisejících se správou pojistných smluv, včetně činností směřujících k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků, pod což spadá i kontrolní činnost podle ust. § 48 odst. 1 písm. a) ZDPZ. [5] Žalobkyně v tomto žalobním bodě nesouhlasí se závěrem uvedeným bodu 37 prvostupňového správního rozhodnutí o pozdější právní úpravě, a odkazuje na předchozí argumentaci týkající se speciality úpravy v zákoně o pojišťovnictví, argumentaci znovu opakuje. Namítá dále účel úpravy v jejím výkladu, kdy jej spatřuje v zabránění omezování volného pobytu pojišťoven na evropském trhu, a znovu opakuje, že rozhodnutí by mohlo být považováno za nicotné. [6] V druhém žalobním bodě nesouhlasí s posouzením poskytování informací o mechanismu výplaty pojistného plnění a povinné době pro hrazení pojistného, neboť způsob, jaký žalobkyně zvolila, nemohl poškodit zákazníky pro nedostatek informací. Při hodnocení toho, zda bylo nějaké ustanovení PRIIPs porušeno, je nutné vycházet z toho, jak je pravděpodobné, že informace mohla zákazníka poškodit, což věta „Wealth Insuring/OK Universum zahrnuje pojistné krytí v případě smrti pro alespoň jednu z pojištěných osob a pojistné krytí pro případ dožití pro pojistníka“ nemohla, neboť výše plnění je