1 As 97/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 133/2021- 29 - text 10 8 A 133/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. V., zastoupen Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 406/23, 170 00 Praha 7 Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2021, č. j. MV-143940-4/KM-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce v žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), ze dne 26. 7. 2018 požadoval po Policii ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, poskytnout následující informace vztahující se k obsahu konkrétního spisu vedeného v trestní věci, ve které žalobce vystupuje jako podezřelý: 1) trestní oznámení spol. Quinn Hotels Praga, a.s., 2) veškeré další podání či sdělení spol. Quinn Hotels Praha, a.s., které byly v předmětné věci učiněny, 3) protokoly o podaných vysvětleních osob, které byly v předmětné věci vyslechnuty. 2. Žalobce svou žádost doplnil odůvodněním, ve kterém uvedl, že se chce s požadovanými dokumenty seznámit z toho důvodu, že s ním spol. Quinn Hotels Praha, a.s., paralelně vede civilní spor o náhradu škody, kterou jí měl žalobce způsobit právě svou trestnou činností. 3. Tuto žádost o informace vyřizovalo Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „povinný subjekt“). To rozhodnutím ze dne 9. 8. 2021, č. j. KRPA-191976-4/ČJ-2021-0000KR, uvedenou žádost o informace podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítlo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 4. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 10. 2021, č. j. MV-143940-4/KM-2021, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“) Důvody odmítnutí žalobcovi žádosti o informace byly podle prvostupňového rozhodnutí, ve světle korekce provedené napadeným rozhodnutím následující: 5. Prvním důvodem pro odmítnutí poskytnutí informací byla výluka podle § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona (informace vzniklá bez použití veřejných prostředků poskytnutá povinnému osobou, jež zákon takovou povinnost neukládá). Tento důvod byl uplatněn ve vztahu k informacím požadovaným pod bodem 1 a 2 žádosti o informace (trestní oznámení a další podání či sdělení spol. Quinn Hotels Praha, a.s.). Povinný subjekt rovněž u uvedené společnosti zjišťoval, zda by nesouhlasila s poskytnutím takových informací; ta ale svůj souhlas neudělila (viz úřední záznam o telefonickém hovoru ze dne 3. 8. 2021). Dále byla důvodem pro odmítnutí žádosti výluka podle § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona (informace o probíhajícím trestním řízení). Tento důvod byl uplatněn primárně ve vztahu k bodu 3 žádosti, a to konkrétně proto, že stále probíhá přípravná fáze trestního řízení. V této souvislosti povinný subjekt odkazuje i na judikaturu správních soudů, konkrétně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze d1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010-103. V souvislosti s tím povinný subjekt i žalovaný odkazují rovněž na ust. § 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. 6. Žalobce se s takovým rozhodnutím neztotožnil a dne 6. 12. 2021 ho u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) napadl žalobou podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce ve své žalobě proti napadenému rozhodnutí zaprvé ve vztahu k uplatnění výluky z práva na informace podle § 11 odst. 2 písm. a) namítá, že není pravda, že by spol. Quinn Hotels Praha, a.s., trestní oznámení a další podání a sdělení učinila, aniž by k tomu měla zákonem stanovenou povinnost. Povinnost oznámit nebo překazit trestný čin nevyplývá pouze z § 367 a § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ale i ze základních zásad trestního práva (viz § 1 odst. 2 trestního řádu). Uvedená ust. § 367 a § 368 nestanoví, ve kterých případech mají občané oznamovací povinnost, ale stanoví pouze, kdy je neoznámení trestného činu samo trestným činem; to nic nemění na tom, že je jinak stanovena obecné oznamovací povinnost. V daném případě se tedy jednalo o plnění zákonné povinnosti (jak ve vztahu k trestnímu oznámení, tak ve vztahu k dalším podáním); výluka podle § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona se proto nemohla uplatnit. Uvedená výluka se potom zcela zřejmě nemůže uplatnit ve vztahu k protokolům o podání vysvětlení, neboť se nejedná o dobrovolnou aktivitu, ale o povinnost. 8. Zadruhé, ve vztahu k výluce z práva na informace podle § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona žalobce namítá, že žalovaný pomíjí, že žádost směřovala do trestního spisu KRPA-318349/TČ-2019, který byl již skončen (v době podání žádosti o informace tedy již žádné trestní řízení neprobíhalo). Podle judikatury správních soudů se výluka podle § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona uplatní pouze v případech probíhajícího trestního řízení v tzv. užším smyslu, tj. zpravidla od zahájení trestního stíhání konkrétní osoby do pravomocného skončení věci. Ve věci žalobce přitom žádné trestní řízení v užším smyslu neprobíhá. Nadto uvedená výluka není absolutní, povinný subjekt je povinen zvážit nakolik je důvod neposkytnutí informace vskutku ospravedlněn naléhavou společenskou potřebou. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je přitom v tomto ohledu obecné, evidentně sestavené podle vzoru užívaného v obdobných případech. Konkrétní posouzení ale chybí. 9. Závěrem žalobce poukazuje na nevhodný přístup policejní komisařky, která danou věc vyšetřuje a která na žádost povinného subjektu poskytla vyjádření, že podle jejího názoru předmětné trestní řízení nemá spojitost s paralelně probíhajícím civilním řízením, a proto informace poskytnuty být nemají. Policejní komisařka se zde vyjadřovala ke skutečnostem, které nenáleží do její pravomoci. 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 1. 2022 k první žalobní námitce uvádí, že z § 1 odst. 2 trestního řádu nelze dovodit obecnou oznamovací povinnost. Toto ustanovení stanoví pouze právo občanů pomáhat k dosažení účelu trestního řízení, přičemž je to jejich povinností pouze v zákonem speciálně stanovených případech (těmi jsou § 367 a § 368 trestního zákoníku). 11. Ve vztahu k druhé žalobní námitce žalovaný nad rámec napadeného rozhodnutí uvádí, že podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku (spis KRPA-318349/TČ-2019) nebylo prokázáno, ale současně vyvstalo podezření, ze spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Ačkoliv tedy bylo původní trestní oznámení odloženo, tak skutečnosti v něm uvedené jsou nadále prověřovány pro podezření ze spáchání jiného trestného činu. V dané věci provádí policejní orgán šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu a podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR; jedná se o předprocesní stadium trestního řízení vedené v režimu trestního řádu. Pokud jde o proporcionalitu odmítnutí žádosti o informace z tohoto důvodu, tak žalovaný opakovaně zdůrazňuje, že trestní řízení se prozatím nachází ve fázi prověřování a zveřejnění požadovaných dokumentů (ke kterým by muselo v souladu s § 5 odst. 3 informačního zákona dojít i ve vztahu k široké veřejnosti) by bylo způsobilé ohrozit další postup orgánů činných v trestním řízení v této věci. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených žalobních námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaný nijak nereagovali na výzvu podle § 51 s. ř. s., je tedy dána fikce jejich souhlasu s takovým postupem. 13. Žaloba není důvodná. 14. Městský soud se nejprve zabýval první žalobní námitkou, která se týkala aplikace výluky z práva na informace podle § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona 15. Podle tohoto ustanovení, [p]ovinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí. 16. Předně je třeba shrnout, že uvedené ustanovení stanoví celkem tři podmínky pro aplikaci uvedené výluky z práva na informace (ty musí být splněny kumulativně): 1) jedná se o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků; 2) jedná se o informaci, která byla povinnému subjektu předána osobou, která k tomu neměla zákonnou povinnost (jinými slovy jedná se o informaci, kterou má povinný subjekt v dispozici čistě z důvodu samostatné úvahy třetí osoby); 3) tato osoba nedala s poskytnutím informace souhlas. 17. V posuzovaném případě správní orgány uvedenou výluku vztáhly pouze k trestnímu oznámení a dalším vyjádřením spol. Quinn Hotels Praha, a.s. učiněným vůči P