2 Azs 156/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 62/2020- 81 - text 14 8 A 62/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalované T. M. T., zastoupený Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2020, č.j. MV-50699-4/SO-2020 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2020, č.j. MV-50699-4/SO-2020, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 1. 2020, č.j. OAM-12177-28/PP-2018, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 22. 4. 2020, č.j. MV-50699-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo o odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 1. 2020, č.j. OAM-12177-28/PP-2018 (dále také „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) rozhodnuto tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. 2. Žalobce podal dne 18. 7. 2018 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území České republiky dle § 87b zákona o pobytu cizinců jako manžel občana ČR, paní T. C., nar. X. Tato žádost žalobce byla zamítnuta dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť správní orgán shledal, že je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 3. Existenci tohoto důvodného nebezpečí správní orgán I. stupně odůvodnil skutečností, že žalobce byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, č.j. 43 T 4/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, č.j. 11 To 65/2015 pro úmyslný trestný čin na úseku drogové kriminality dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 5 let. Žalobce se tohoto trestného činu dopustil tím, že spolu s dalšími třemi obžalovanými a jedním odsouzeným v jiném státě, v době nejméně od 4. 9. 2009 do 5. 9. 2009 ve skupině čítající blíže neurčený počet osob přesahujících počet tří, působící na území České republiky a Spolkové republiky Německo, zorganizovali v rozporu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vývoz 13 555 g omamné látky konopí o průměrné koncentraci 7,4 % tetrahydrocannabiolu z České republiky do Spolkové republiky Německo, přičemž tohoto jednání se dopustili s vědomím, že konopí je omamná látka, se kterou nezákonně nakládají a je určena pro vývoz do Spolkové republiky Německo, s tím, že byli srozuměni, že se tohoto jednání dopouštějí jako členové organizované skupiny působící ve více státech. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce je přesvědčen o tom, že správní orgány obou stupňů založily svá rozhodnutí na druhové závažnosti předchozího trestněprávního jednání žalobce, aniž by se řádně vypořádaly s otázkou, zda nyní osobní chování žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečné závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. 5. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítal, že trestnou činnost spáchal v roce 2009, a ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí od spáchání trestného činu uplynulo více než 10 a půl roku. Za tuto dobu se žalobce žádného dalšího protiprávního jednání nedopustil. Skutek, pro který byl odsouzen, byl v jeho životě jediným jeho trestněprávním jednáním a z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, což rovněž vypovídá o jeho nápravě a nízkém riziku případné recidivy. Souhrn těchto okolností případu žalobce vyvrací tezi, že by snad jeho osobní chování, nyní nebo v budoucnosti, představovalo skutečné a aktuální ohrožení jakéhokoliv základního zájmu společnosti. 6. Žalobce má dále za to, že jedním z důvodů, pro které má žalovaná za to, že u žalobce je dáno důvodné nebezpečí narušení veřejného pořádku, je jeho vietnamská národnost. Takové závěry však lze označit za rasistické, nadto naznačující kolektivní vinu. 7. K samotné trestné činnosti, a to aniž by ji chtěl žalobce jakkoliv bagatelizovat, žalobce uvedl, že nebyl organizátorem této trestné činnosti. Jak sama žalovaná popisuje v napadeném rozhodnutí, žalobce se měl předmětného trestného činu dopustit tím, že „..přinesl do bydliště další obžalované malý balíček, následně naplněnou černou tašku, když poté kurýr s dalším obžalovaným vyšel z domu, tito nastoupili do automobilu, načež oba z místa odjeli, když byl následně kurýr dne 5. 9. 2009 zadržen na hraničním přechodu…“ Z obou trestních rozsudků vyplývá, že žalobce byl toliko „pěšák,“ a tedy jeho postavení v rámci organizované zločinecké skupiny závažnost spáchaného trestného činu zvyšovat nemůže. Tomu ostatně také odpovídá výše trestu, jenž byl žalobci uložen pod dolní hranicí trestní sazby. Závěry žalované, že výše uvedené skutečnosti zvyšují nebezpečí budoucího narušení veřejného pořádku, nevychází ze spisového materiálu a podkladů rozhodnutí, ale ze svých domněnek. 8. Rovněž není pravdou, že žalobce většinu posuzované doby strávil ve výkonu trestu odnětí svobody. V potvrzení Vězeňské služby ČR ze dne 23. 9. 2019 je uvedeno, že žalobce trest vykonával od 15. 2. 2016 do 19. 6. 2018. Ke spáchání trestného činu došlo v roce 2009 a ve výkonu trestu odnětí svobody žalobce strávil 2 roky, 4 měsíce a 4 dny, že po převážnou část doby od spáchání předmětného protiprávního jednání tak byl na svobodě. Jinak řečeno, z oněch 10 a půl roku počítaných od spáchání trestného činu do vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl žalobce na svobodě více než 8 let. Nelze tedy přisvědčit závěru žalované, že žalobce neměl příležitost páchat trestnou činnost v důsledku výkonu trestu odnětí svobody, kde se nemohl chovat „přirozeně.“ 9. Pokud žalovaná sice poukazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2019, č.j. 8 Azs 369/2018-40, ale sama se touto judikaturou při vydání rozhodnutí neřídila, ačkoliv je v ní uvedené, že posouzení resocializace cizince by bylo namístě například tehdy, jednalo-li by se o cizince, který veřejný pořádek narušil před značnou dobou a od té doby vedl řádný život. Výše uvedené je bez dalšího případem žalobce. K jeho jedinému trestněprávnímu jednání došlo v roce 2009 a od této doby vede řádný život, přičemž ve výkonu trestu odnětí svobody nebyl ani 2 a půl roku. 10. Žalobce naopak nepovažuje za případný odkaz na rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č.j. 5 Azs 194/2017-22, ze kterého vyplývá, že v dané věci byl stěžovatel opakovaně odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Stejné platí o rozsudku NSS ze dne 14. 3. 2017, č.j. 5 Azs 274/2016-42, kdy stěžovateli v této věci byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 let, stěžovatel převážnou část doby od spáchání trestného činu skutečně strávil ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, a nadto v České republice na rozdíl od žalobce neměl rodinné zázemí. 11. Žalovaná v neposlední řadě na str. 12 napadeného rozhodnutí poukazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 Azs 251/2016 – 46, v němž je NSS opětovně hodnocena trestná činnost jiné osoby, která byla odsouzena celkem čtyřikrát, třikrát se jednalo o násilnou trestnou činnost, v posledním případě pak o zvlášť závažnou a úmyslnou trestnou činnost, za kterou jí byl v roce 2006 uložen trest odnětí svobody v délce trvání osmi let. 12. Žalobce dále konstatoval, že z žalovanou citovaných výňatků vyplývá, že žalovaná nečiní rozdíl mezi tím, zda byl cizinec odsouzen 1x nebo opakovaně, ani jaký citelný trest mu byl uložen, ale je ztotožněna se závěrem, že pokud došlo ke spáchání jakékoliv trestného činu, je obava ze závažného narušení veřejného pořádku v budoucnosti „ložená.“ Zákon o pobytu cizinců, směrnice ani judikatura Nejvyššího správního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva ale z takové konstrukce nevycházejí. 13. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí dále zabývala odvolací námitkou žalobce týkající se nepřípadnosti rozsudku K. a H. F. velkého senátu Soudního dvora ze dne 17. 4. 2018. Právní závěry velkého senátu poskytují vodítka, jakým způsobem mají být ustanovení směrnice soudy členských států vykládána a aplikována, aniž by bylo ve věcech meritorně rozhodnuto. Žalobce dále poukázal na to, že skutkové okolnosti nejsou jeho případu nikterak podobné. Ve věci C-424/16 italského státního příslušníka má být nejvyšším správním soudem Spojeného království rozhodnuto o důvodnosti uložení vyhoštění z této země pro předchozí trestnou činnost: vražda, resp. zabití, následné nedovolené držení bodné zbraně a ublížení na zdraví, a následné vloupání a krádež. V tomto případě se tedy jednalo o opakovanou trestnou