1 Afs 107/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Af 25/2019- 71 - text 27 8Af 25/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému PALETY-KUPKA GROUP s.r.o., IČO: 01809326, se sídlem Hřímalého 2707/20, Plzeň, zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, se sídlem Sluneční nám. 14, Praha 5 Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 15870/19/5300-21443-712165, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019, č.j.: 15870/19/5300-21443-712165 (dále označováno jako "napadené rozhodnutí"), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 9. 2017, č. j. 7148533/17/2002-52521-109424 a č. j.7148573/17/2002-52521-109424. 2. Prvostupňový správce daně na základě provedeného dokazování konstatoval, že odvolatel neprokázal nárok na odpočet daně z plnění přijatých od deklarovaného dodavatele Trans-europack s.r.o., DIČ: CZ28156587 (dále jen „Trans-europack“), jelikož se vědomě účastnil obchodních transakcí stižených podvodem na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), a neprokázal ani splnění podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu dle ust. § 64 ZDPH společnostem TEMA Sägeindustrie GesmbH & Co Kg, VAT ID: ATU26102605 (dále jen „TEMA Sägeindustrie“) a Stehrer GmbH, VAT ID: ATU57420204 (dále jen „Stehrer“). Na základě výsledků daňové kontroly byla dne 20. 9. 2017 vydána předmětná rozhodnutí. Za zdaňovací období leden roku 2016 byla odvolateli vyměřena daň ve výši 481 793 Kč oproti nadměrnému odpočtu, vykázanému odvolatelem v daňovém přiznání ve výši 60 465 Kč. Za zdaňovací období únor roku 2016 byla odvolateli vyměřena daň ve výši 391 978 Kč oproti nadměrnému odpočtu, vykázanému odvolatelem v daňovém přiznání ve výši 157 716 Kč. Odvolatel proti předmětným rozhodnutím podal odvolání. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce předně namítá, že správce daně u žalobce zahájil daňovou kontrolu DPH za leden 2016 dne 22. 4. 2016, což je zaznamenáno v protokolu č. j. 3469428/16/2002-60563-104968, čímž podle § 148 odst. 3 daňového řádu započal běh tříleté lhůty pro stanovení daně, který marně uplynul v úterý 23. 4. 2019. Jelikož bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 6. 5. 2019, stalo se tak až po marném uplynutí prekluzívní lhůty, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. 4. Žalobce odmítl správci daně umožnit zahájení daňové kontroly na DPH za leden a únor 2016 a odkázal jej na podrobné informace, které mu žalobce poskytl v souhrnném a kontrolním hlášení. Správce daně přesto považoval každou jednu daňovou kontrolu za potřebnou zahájit a žalobce k tomu donutil výzvami ze dne 29. 3. 2016, č. j. 2252287/16/2002-60563-107799 a ze dne 28. 4. 2016, č. j. 3721803/16/2002-60563- 104968. 5. Ve výzvě ze dne 29. 3. 2016, č. j. 2252287/16/2002-60563-107799 správce daně uvedl jako důvod zahájení daňové kontroly: „Správce daně zahájí u daňového subjektu daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2016 v rozsahu přijatých zdanitelných plnění uvedených na řádku č. 40 daňového přiznání a dodání zboží do jiného členského státu, neboť správce daně má pochybnost o tom, zda nárok na odpočet daně z přijatých plnění byl uplatněn v souladu s ust. § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p (dále jen "ZDPH"), zda byla přijatá zdanitelná plnění skutečně přijata, zda skutečně došlo k dodání zboží v souladu s ust. § 64 ZDPH. Ze zjištění za předchozí zdaňovací období vyplynulo, že ekonomickou činností daňového subjektu je nákup a prodej palet. Palety daňový subjekt nakupuje od daňového subjektu Ebro Trade s.r.o., DIČ: CZ02235633, z těchto přijatých plnění si nárokuje odpočet daně. Správce daně zjistil, že deklarované obchodní transakce na fakturách neodpovídají skutečnému pohybu zboží, neboť část palet je přepravována od společnosti CMC Sp. z o.o. Polsko VAT: PL9451559352 přímo odběratelům do JČS a nikoliv do České republiky. Správce daně má pochybnost, že se jednalo o nákup zboží v tuzemsku. Vzhledem ke zjištěnému fakturačnímu řetězci společností obchodujících s paletami má správce daně pochybnost, že daňový subjekt prokáže nárok na odpočet daně.“ Obdobně zněla i výzva ze dne 28. 4. 2016, č. j. 3721803/16/2002-60563-104968 týkající se období únor 2016. 6. V případě potřeby prověřování před vyměřením daně má správce daně na výběr, buď zahájí postup k odstranění pochybností podle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), anebo daňovou kontrolu. Jelikož jde ale o fázi před vyměřením daně, musí správce daně v případě, že zvolí daňovou kontrolu, což je nejinvazivnější nástroj zasahující do práva na informační sebeurčení (tzv. statut negativus) jednotlivce, musí svůj postup odůvodnit. Jinými slovy sdělit, jaké pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení jsou natolik závažné, že správce daně oprávněně předpokládá nezbytnost jejich prověřování daňovou kontrolou. Ze zákazu svévole při výkonu státní moci plyne, že správce daně není oprávněn tuto volbu provést nahodile, ale jen za přísně judikaturou dovozených podmínek (blíže kupř. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2012, č. j. 1 Ans 10/2012-52, ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Aps 20/2013-61, a ze dne 28. 1. 2015, čj. 2 Afs 174/2014 - 27, www.nssoud.cz). 7. Žalobce namítá, že daňový řád na rozdíl od svého předchůdce (zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) již požaduje sdělení konkrétních pochybností a nikoliv pouze pochybností. Svědčí tomu i důvodová zpráva, která uvádí, že: "Zvolí-li správce daně k vyjasnění sporných a nejasných skutečností postup k odstranění pochybností, je povinen své pochybnosti konkretizovat ve výzvě, kterou podle odstavce 1 doručí daňovému subjektu. Obsah výzvy musí být podle odstavce 2 formulován tak, aby umožnil daňovému subjektu konkrétní a určitou odpověď, resp. dodání požadovaných důkazních prostředků. Ve výzvě proto musí být pochybnosti vymezeny tak, aby měl daňový subjekt možnost se k nim vyjádřit (mohl doplnit neúplné údaje, vysvětlit nejasnosti, nepravdivé údaje opravit, a prokázat pravdivost zbývajících údajů). Nepostačí tedy pouhé tvrzení, že tu jsou pochybnosti.". 8. Správce daně své pochybnosti uvedené v obou výzvách k zahájení daňové kontroly odvodil pouze od skutečnosti, že žalobce v minulosti obchodoval Ebro Trade s.r.o., ač prokazatelně disponoval informací (z kontrolních hlášení), že v lednu a únoru 2016 s touto korporací žalobce žádný obchod neuzavřel. Proto žalobce tvrdí, že obě daňové kontroly nebyly zákonně zahájeny, protože nebyly sděleny pochybnosti, které musí být při zahájení daňové kontroly před prvním vyměření daně sděleny. 9. Žalobce namítá, že je povinností správce daně z jeho kontrolního hlášení a kontrolních hlášení jeho obchodních partnerů vycházet, když v okamžiku podání kontrolního hlášení disponuje údaji, které mu umožňují provést včasnou analýzu a identifikovat možná riziková spojení plátců. Tento institut byl předmětem přezkumu Ústavním soudem, který jej v nálezu svého pléna ze dne 6. 12. 2016, sp. zn.: Pl. ÚS 32/15 podrobil testu proporcionality. Právě okamžitá identifikace organizovaných spojení umožňuje správci daně zablokovat neoprávněná odčerpání finančních prostředků, resp. jejich blokaci na bankovních účtech, a sice prostřednictvím institutu zajištění dle § 103 zákona o dani z přidané hodnoty. Na základě tohoto předpokladu institut kontrolního hlášení prošel prvním krokem testu proporcionality. O takové analýze kontrolních hlášení ale obě výzvy k zahájení daňové kontroly nesvědčí, a proto nebyly pochybnosti konstruovány způsobem, kterým to zákon prostřednictví institutu kontrolního hlášení správci daně umožňuje. Takové zahájení daňové kontroly je nezákonné, a proto je nezákonná i daňová kontrola a zpráva o ní proto nemohla být odůvodněním prvostupňového platebního výměru, protože kde není zákonný začátek, nemůže následovat ani zákonný průběh ani konec (blíže rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, čj. 1 Afs 155/2005 – 70; ze dne 14. 10. 2008, čj. 9 Afs 110/2007 – 113; ze dne 9. 9. 2009, čj. 2 Afs 58/2009 – 85, věc KENTOYA, a. s., bod 23; ze dne 30. 9. 2010, čj. 9 Afs 46/2010 – 227; ze dne 23. 2. 2012, čj. 8 Afs 38/2011 – 117, věc TLC czech s. r. o.; ze dne 4. 4. 2013, čj. 1 Afs 105/2012 – 37, věc Auto Pool, a.s., body 31 - 34). 10. Žalobce tak tvrdí, že pokud stát od jednotlivce na úkor jeho práva na informační sebeurčení získává údaje, pak je povinen je využívat a nezatěžovat žalobce podrobnějším šetřením skutečností, které už má k dispozici. To přesně ale správce daně činil, když ve výzvě požaduje předložit d