1 As 149/2019 — Nejvyšší správní soud

10 A 12/2021- 47 - text 22 10 A 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: TOURS AND RENT s. r. o., IČ: 28691270, se sídlem Pod Doubravkou 1348, 415 01 Teplice proti žalovaný: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPO 593537/2020 ze dne 8.12.2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí odboru živnostenského a občanskosprávního Magistrátu hlavního města Prahy (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 8. 2020, č. j. MHMP 1276795/2020, sp. zn. S-MHMP 1648920/2018, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle ustanovení § 8a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), jehož se dopustila tím, že minimálně dne 11. 10. 2018 v době od 14:00 hod do 14:10 hod. na místě Praha 1,Týnská, u domu č. 3, porušila zákaz šíření reklamy na veřejně přístupném místě mimo provozovnu, stanovený podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a podle ustanovení § 1 odst. 1 a § 3 písm. a) nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „nařízení hl. m. Prahy“). 2. Žalobkyně se dopustila uvedeného přestupku prostřednictvím letáků s upoutávkou na nabídku pronájmu přepravníku segway a HUGO e- scooters, včetně uvedení kontaktů, odkazu na webové stránky www.eurosegway.cz, mapou s vyznačením tras a památek hl. m. Prahy, a dále s uvedením cen za transfer autobusem ke stanovišti, kde začínají jednotlivé okružní jízdy na uvedených přepravních zařízeních, a cen podle zvolené trasy a přepravního zařízení. Letáky byly zavěšeny volně k dispozici kolemjdoucím, na čtyřkolce registrační značky 6U4692 zaparkované na výše uvedeném místě, jejímž majitelem (provozovatelem) byla v době spáchání přestupku žalobkyně. 3. Žalobkyni byl uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně uložen podle ustanovení § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s ustanovením § 8a odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy, správní trest pokuty ve výši 8 000,- Kč (slovy: osmtisíckorunčeských“) a současné jí byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný uvedl, že z rozhodnutí správního orgánu I. stupně již vyplývá, že se tentokrát zabýval (na rozdíl od svého předcházejícího rozhodnutí ze dne 14. 6. 2019 č.j. MHMP 1118063/2019- předchozí rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem zrušeno) tím, zda předmětné jednání žalobkyně naplňuje znaky společenské škodlivosti, a tedy i materiální znaky přestupku, přičemž dospěl k závěru, že uvedené znaky byly naplněny, s tím, že míra společenské škodlivosti je v projednávané věci natolik vysoká, že plně odůvodňuje kvalifikování jednání žalobkyně jako přestupek s nutností uplatnění příslušné sankce ve formě pokuty ukládané za zjištěné porušení zákona. Žalovaný v dané věci akceptoval postup správního orgánu I. stupně s odkazem na hlediska, jež byla při posuzování otázky společenské škodlivosti uvedeným správním orgánem uplatněna (srov. str. 11-12 rozhodnutí správního orgánu I. stupně). V tomto smyslu lze uvést, že se správní orgán I. stupně řídil závazným právním názorem odvolacího orgánu obsaženým v rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPO 67196/2019, a napravil tak nedostatky spojené s předcházejícím prvoinstančním rozhodnutím v dané věci vydaným dne 14. 6.2019 pod č. j. MHMP 1118063/2019. 5. Žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně souhrnně konstatuje, že se žalobkyně dopustila výše konkretizovaného závadného jednání, jímž došlo k porušení § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy, resp. předmětného přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy, za což jí byla uložena správním orgánem I. stupně příslušná sankce. Ke spáchání skutku, který je předmětem projednávané věci, došlo a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně je v tomto směru (tj. že se skutek, za nějž byla obviněné uložena sankce, skutečně stal) i podle názoru odvolacího orgánu nyní dostatečně odůvodněno. 6. Výše pokuty (8 000,-Kč) byla správním orgánem I. stupně uložena při samé spodní hranici možného postihu podle zákona (možnost uložení sankce až do výše 2 000 000,-Kč), je tudíž dostatečně zjevné, že nemůže mít pro žalobkyni, která je právnickou osobou, likvidační charakter ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2020 č.j. 1 As 9/2008–133 (podle veřejně dostupných údajů není žalobkyně mj. vedena ani v evidenci úpadců, ani v insolvenčním rejstříku). Podle názoru odvolacího orgánu je v daném konkrétním případě výše uložené pokuty správním orgánem řádně odůvodněna (k tomu srov. str. 13-14 napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně). III. Žaloba 7. Žalobkyně v prvé řadě namítá, že správní orgán prvého stupně prováděl místní šetření, aniž by k tomuto žalobkyni přizval. Takový postup je nezákonný, žalobkyně měla právo u takového důkazu být, poukazovat na rozhodné skutečnosti, činit návrhy, vyjadřovat se ke zjištěním učiněným na místě. 8. Zadruhé žalobkyně konstatuje, že argumentace správního orgánu nijak nevyvrací tvrzení, dle kterého žalobkyně nebyla subjektem přestupku. Správní orgán sám zjistil, že živnostenská provozovna, na kterou odkazuje QR kód na letáku, je provozována společností RENT POINT SPAIN S.L., tedy španělskou společností. Tomu odpovídá i údaj o provozovateli webových stránek, uvedený na webových stránkách, jejichž adresa byla na předmětném letáku uvedena. Z uvedených důvodů lze jednoznačně činit závěr, že žalobkyně žádnou reklamu nešířila. Reklama nebyla žalobkyni ku profitu, neodkazovala na její webovou stránku, ale jiné společnosti, leták odkazoval na živnostenskou provozovnu jiné společnosti, žalobkyni není zřejmé, proč by měla být subjektem přestupku jen proto, že byla vlastníkem čtyřkolky. 9. Jednání samé nepředstavuje šíření reklamy. Skutkový stav byl zjištěn tak, že na parkovacím místě byla v souladu s právním předpisem zaparkována čtyřkolka, která měla na řídítkách připevněn jeden leták menších rozměrů. Svědek P. K., strážník obecní policie, přitom uvedl, že byl předvolán kvůli čtyřkolce „s přivěšenými letáky“, následně však sám hovořil o tom, že leták byl na čtyřkolce jediný (cit. „byl přidělanej zadělávací plastovou sponkou na řídítkách… uvnitř letáku byla nabídka služeb“, či „na tom letáku byla díra“). Ze svědecké výpovědi se tedy podává, že na řídítkách čtyřkolky byl umístěn jeden leták, který byl nadto proděravěný. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, tak nemá oporu ve spise. Není totiž pravdou, že by na čtyřkolce „byly zavěšeny letáky, volně k dispozici kolemjdoucím“, což správní orgán pojal do výroku. Žalobkyně pak zastává názor, že zaparkování čtyřkolky na silnici, na které je umístěný malý leták, nepředstavuje ani naplnění pojmu „šíření reklamy“, ani se nejedná o „leták šířený vůči neznámému adresátovi“. Jednání tak nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku. I kdyby jednání naplňovalo skutkovou podstatu přestupku, absentoval by jeho materiální znak, neboť fakticky nedocházelo k ohrožení zájmu společnosti. Svědek (strážník obecní policie) sám vypověděl, že neviděl, že by si kdokoliv zkoušel leták vzít, z ničeho nevyplývá, že by se kolem čtyřkolky shlukovali lidé. Z ničeho ani nevyplývá, že by reklama byla viditelná, ve spise jsou obsaženy fotografie čtyřkolky, na kterých je vidět, že má nějakou visačku na řídítkách, není však vůbec viditelné, že by se jednalo o reklamu. Z ničeho nevyplývá, že by leták tak, jak byl umístěn, byl „reklamou viditelnou pro kolemjdoucí“. Odkazuje-li správní orgán na svou rozhodovací praxi, dle které trestá i jednání, spočívající v tom, že si někdo zanechá vizitku za oknem, pak tím jen dokazuje, že právo vykládá extensivně, přepjatě formalisticky, v rozporu s účelem a na jeho rozhodnutí je zapotřebí nahlížet velmi rezervovaně. Žalobkyně v této souvislosti namítá, že správní orgán neučinil žádné zjištění ohledně velikosti umístěného letáku, netvrdí, jak byl tento velký, a tedy nelze přezkoumávat, jak (z jaké vzdálenosti a zda vůbec) byl kolemjdoucím viditelný, tím spíše že čtyřkolka byla zaparkována na silnici a chodník