5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 48/2022- 46 - text 11 10 A 48/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: BOMBAYERE s.r.o., IČ 284 63 421 se sídlem Karlova 183/14 110 00 Praha – Staré Město zastoupené JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské náměstí 471/1 118 11 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2022, č. j. MK 19060/2022 OPP, sp. zn.: MK-S 9721/2016 OPP takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva kultury ze dne 29. 3. 2022, č. j. MK 19060/2022 OPP, sp. zn.: MK-S 9721/2016 OPP se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě ve výši 11.128 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Dostála, advokáta. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru památkové péče (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 6. 2016, č. j. MHMP 976298/2016, sp. zn. S-MHMP 1754057/2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyně uznána vinnou za porušení § 35 odst. 1, písm. c) ve spojení s ustanovením § 9 odst. 2, odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále též jen „zákon o státní památkové péči“) v rozhodném znění. 2. Sankcionované jednání spočívalo v tom, že žalobkyně na nemovitosti č. p. X v katastrálním území Y, kulturní památka r. č. Z v Pražské památkové rezervaci realizovala úpravy spočívající v umístění 1. nové (tedy 2.) reklamní výstrče provozovny Thajský ráj v levém horním rohu nad vstupem do provozovny, o průměru cca 40 cm, v agresivní červeno – zelené barvě, 2. půlkruhového podsvíceného reklamního poutače nad vstupem do provozovny Thajský ráj (velikost cca 200 cm x 70 cm) v agresivní červeno-zelené barvě, 3. celoplošných polepů oken v prvním patře provozovny Thajský ráj, s nápisy „Thajský ráj“ a „Thaj Paradise“ a obrazovými upoutávkami, v červeno-zelené barevnosti, 4. 2 ks velkých reklamních desek provozovny thajských masáží po stranách vstupu do provozovny, v červeno-zelené barvě s nápisem „Thai massage from 9,99 €“, 5. Praporu (výstrče) s textem Thai Massage, na dřevěné žerdi v okně v 1. patře nad vstupem do provozovny. 3. Tím se žalobkyně dopustila správního deliktu dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o státní památkové péči. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč. Zároveň byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. 4. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že v části výroku o vymezení časového období trvajícího správního deliktu nově uvedl „za období od 27. 10. 2015 do 25. 1.2016“, ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl. 5. Nyní žalované rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které navazuje na předchozí vydaná (a správními soudy zrušená) rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 13. 10. 2016, sp. zn.: MK 64571/2016 OPP, zn. MK – S 9721/2016 OPP (zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 4 As 73/2018 – 31) a ze dne 27. 7. 2018, č. j. MK 49708/2018 OPP, sp. zn. MK-S 9721/2016 OPP (zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 5 A 232/2018-3). II. Žaloba 6. Žalobkyně v první řadě namítla, že ona nerealizovala úpravy spočívající v umístění předmětných reklamních předmětů a ploch. Dle spisové dokumentace, konkrétně ze záznamu správního orgánu I. stupně ze dne 6. 1. 2016, č. j. MHMP 32498/2016, sp. zn. S-MHMP 1754057/2015, vyplývá, že předmětné úpravy provedla společnost Thajský ráj s.r.o. Žalovaný se s tímto záznamem nijak nevypořádal. Podle žalobkyně nebyl proveden jediný důkaz, který by prokázal, že úpravy provedla žalobkyně. Žalovaný odkazuje na odpovědnost žalobkyně jako nájemce nemovitosti, žádný odkaz na relevantní judikaturu napadené rozhodnutí neobsahuje. Poukázala na Smlouvy o nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 7. 2014 a ze dne 30. 1. 2015, dle nichž nelze učinit závěr, že by byl žalobce povinen nést náklady spojené s péčí o kulturní památku. Reklamní předměty prapor, výstrč, poutač atd. žalobkyně ani neměla ve své evidenci. Předmětné části nebytových prostor s umístěnou reklamou užívala společnost SVOBODNAREKLAMA s.r.o. Toto tvrzení žalobkyně nebylo v průběhu správního řízení, tedy ani odvolacím orgánem, vyvráceno a rozporováno jediným provedeným důkazem. S úvahami žalovaného o podobnosti vnější grafiky a barevnosti reklamního a informačního značení se neztotožnila, tato argumentace se nedotýká jádra jejích námitek. 7. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný převzal jako celek stanovisko Národního památkového ústavu, Územního odborného pracoviště v Praze, ze dne 5. 4. 2016, č. j. NPÚ-311/13791/2016. Podle žalobkyně toto stanovisko nebylo předmětem hodnotících úvah a automaticky bylo zařazeno jako důkaz svědčící v neprospěch žalobkyně. 8. Žalobkyně dále namítla, že dle interní zprávy ze dne 6. 1. 2016 správní orgán prováděl mnohem obsáhlejší šetření ve věci, avšak žalobkyni s těmito důkazy a šetřením neseznámil, čímž jí odepřel právo seznámit se se všemi důkazy ve věci. Správní orgán následně, po seznámení s poklady pro vydání rozhodnutí, provedl další tzv. kontrolní obhlídku dne 1. 6. 2016, a aniž by umožnil žalobkyni se seznámit s obsahem údajných zjištění, která měl učinit, tak jimi žalovaný argumentuje v neprospěch žalobkyně. Namítla také, že podkladem pro správní řízení proti ní nebyly kontroly, ale tzv. kontrolní obhlídky z veřejně přístupných míst ze dne 5. 1. 2016, 14. 3. 2016 a 24. 3. 2016, podle žalobkyně šlo o jednání správního orgánu zcela mimo rámec kontroly a objektivizace. Celkově má žalobkyně za to, že jí bylo odňato právo vyjádřit se ke kontrolním zjištěním, je názoru, že správní orgán nekontrolovatelně, bez možnosti objektivizace z hlediska časového, místního a faktického, pak tvrdí údajná porušení zákona na straně žalobkyně. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že fotodokumentace ze dne 3. 11. 2015, 5. 1., 14. 3. a 24. 3. 2016 nemůže být pro tyto vady důkazem a ani neodráží skutečný stav. 9. Žalobkyně uvedla, že se s podklady řízení seznámila dne 2. 5. 2016. Nebyla seznámena s tím, že následně dne 1. 6. 2016 byla uskutečněna kontrolní obhlídka. To bylo přitom použito jako důkaz, že stav nemovitosti zůstal nezměněn. Žalobkyni nemůže pak být kladeno k tíži, že využila právo vyjádřit se obsáhle až v řízení o odvolání. 10. Další námitky směřují k výroku prvostupňového rozhodnutí. Ten působí podle žalobkyně jako jeden celek, má však osm odstavců, obsahuje více výroků, část výroků vypadá jako odůvodnění – zejména čtvrtý, pátý a šestý odstavec. Z předchozí části výroku nevyplývá, na které nemovitosti měly být úpravy realizovány – je v něm uvedeno jak sídlo žalobkyně, tak i adresy nemovitosti č. p. X, k. ú. Y, přičemž žalobkyně užívá obě nemovitosti. Sporuje i názor žalovaného, že výrokovou část správního rozhodnutí nelze ztotožňovat s výrokem rozhodnutí. 11. Co se týče námitek k hodnocení důkazů, žalobkyně poukázala na to, že ze záznamu ze dne 6. 1. 2016 vyplývá, že předmětné úpravy provedla společnost Thajský ráj s.r.o. Stanovisko této společnosti nebylo zjištěno. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je postaveno na obecných formulacích, na nekritickém přijetí stanoviska Národního památkového ústavu, Územního odborného pracoviště v Praze, ze dne 5. 4. 2016, č. j. NPÚ-311/13791/2016 bez hodnotící úvahy žalovaného. Ten podle žalobkyně převzal myšlenky prvostupňového orgánu, nebylo vyloženo, která zjištění byla zjištěna z konkrétního důkazu, ani stanovisko památkového ústavu žalovaný nehodnotil jako důkaz. Žalovaný pak nevěnoval pozornost rozporům mezi zadáním otázek ze strany správního orgánu a odpovědím památkového ústavu. Podle žalobkyně muselo dojít v mezidobí k upřesnění dotazů, aniž by to bylo zachyceno ve správním spisu. 12. Žalobkyně poukázala na sdělení spoluvlastníka nemovitosti na adrese S, Daniela Rykla ze dne 14. 12. 2015, z něhož podle žalobkyně vyplývá jen tolik, že prostory má pronajaté žalobkyně a že je v nájemní smlouvě na ni delegovaná pravomoc projednat veškeré úpravy v provozovně, jakož i formy reklamního poutače. Touto odvolací námitkou se žalovaný nezabýval. Spoluvlastník se navíc vyjadřoval k bodům 1 až 3 výroku prvostupňového rozhodnutí, k bodům 4 a 5 se nevyjadřoval. Navíc, jednotlivé části nebytového prostoru mohla žalobkyně coby nájemce dát do podnájmu, což učinila na základě smlouvy, kterou uzavřela dne 30. 1. 2015 se společností SVOBODNAREKLAMA s.r.o. Tato společnost má kromě komplexní správy veškerých ploch dveří, oken, okenic, vitrín, fasády atd. na žalobkyní pronajatém nebytovém prostoru na adrese X, zajišťovat pro žalobce i realizaci další činnosti. Žalobkyně proto nebyla uživatelem předmětných částí nemovitosti. 13. Co se týč