2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 6/2023- 27 - text 10 A 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: M. L. zastoupeného Mgr. Josefem Spolkem, advokátem sídlem Březinova 524/31, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2022, č. j. 39/2020-230-VPL/5 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Rozhodnutím Státní plavební správy – pobočka Praha (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 5. 2020, čj. 3541/PH/20 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla určena příčina plavební nehody lodi poznávacích znaků PLD X jménem S. a osobní lodi poznávacích znaků GL X jménem O., ke které došlo dne 25. 9. 2019 na sledované vodní cestě Vltava v blízkosti Karlova mostu v ř. km 53,10. Příčinou plavební nehody bylo stanoveno jednání vůdce plavidla S. M. L., který v rozporu s § 29b odst. 3 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ohrozil bezpečnost účastníků plavebního provozu tím, že nezachoval bezpečnou vzdálenost při přibližování se k zádi plavidla O., následkem čehož došlo ke střetu plavidla S. a plavidla O. a ke vzniku hmotné škody na obou plavidlech. 2. Žalované ministerstvo dopravy k odvolání žalobce žalovaným rozhodnutím ze dne 22. 11. 2022, čj. 39/2020- -230-VPL/5 potvrdilo prvostupňové rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný se ztotožnil s prvostupňovým orgánem, že rozhodujícím faktem pro posouzení situace je nedodržení bezpečné vzdálenosti plavidla S. od plavidla O. Ze samotného postavení plavidel jasně vyplývá skutečnost, že plavidlo S. se nacházelo zcela zbytečně blízko plavidla O. a vůdce plavidla S. měl velmi málo času pro provedení opatření k zabránění střetu plavidel. 4. Žalovaný se dále vypořádal s odvolacími námitkami. Neztotožnil se s výkladem pojmu sakování, jak jej vykládá žalobce. Podle žalovaného sakování není otáčení na místě, ale pohyb do stran. Při sakování je zařazen dopředný chod jednoho motoru a zpětný chod druhého motoru, proto může jít o sakování vlevo či vpravo. Obrat je proveden pouze za pomoci dopředného pohonu obou motorů při vytočení kormidla vpravo/vlevo, anebo též křížením dvoušroubého pohonu plavidla. Žalobce podle žalovaného nedodržel vzdálenost, plavidlo O. nikoho nenutilo měnit směr. Dále podle žalovaného i pokud žalobce volal do vysílačky „necouvej na mě“, jednalo by se jen o jeho domněnku. V dalším žalovaný popsal pozice lodí v době nárazu. Je názoru, že pokud žalobce poukazuje na pozici plavidel T v době nárazu, nepřímo tím potvrzuje svoji chybu. Jasně definovatelná vlna za zádí pak při couvání vzniká, když plavidlo couvá vyšší rychlostí. Plavidlo O. necouvalo, popírají to i výpovědi svědků. III. Žaloba 5. Žalobce uvedl, že účastníky nehody byl on jako vůdce plavidla S. a L. F. jako vůdce plavidla O. Správní orgány vycházely z výpovědi obou vůdců plavidel a z výpovědí svědků. Podle žalobce však správní orgány hodnotily skutečnosti jen selektivně, přisvědčily verzi F. F., aniž by to přesvědčivě zdůvodnily a aniž by přihlédly k dalším okolnostem, které ve své vzájemné souvislosti potvrzují verzi žalobce. Pominuly výpověď svědků, kteří tvrdili, že žalobce prostřednictvím vysílačky volal na vůdce plavidla O., aby na něj necouval. Žalovaný porušil svou povinnost vypořádat se se všemi tvrzeními žalobce, když nevysvětlil, jak je podle jeho názoru možné, že se žalobce, ačkoliv má dostatečnou praxi ve vedení plavidel, v popisu situace mýlil. Žalovaný měl použít zásadu in dubio pro reo. 6. Žalobce nesouhlasí s tím, jak žalovaný interpretuje povinnost zachovat bezpečnou vzdálenost od plavidla O. Žalobce si obecně je této povinnosti vědom. Je názoru, že jestliže plavidla O. a S. plula za sebou prakticky po stejné trase, byl žalobce povinen ponechat za plavidlem O. dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě „náhlého“ snížení rychlosti nebo „náhlého“ zastavení plavidla O., avšak nemá a neměl povinnost udržovat takovou vzdálenost plavidla S. od plavidla O., aby zabránil srážce, kdyby plavidlo O. začalo couvat. To odpovídá i názoru Nejvyššího soudu o hranicích možného předvídání ze strany řidiče (usnesení ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001). 7. Další námitkou žalobce sporuje závěr žalovaného, že plavidlo O. provádělo sakování. Tento pojem měl žalovaný přesvědčivě vymezit či definovat v souladu s právními předpisy. V důsledku toho je rozhodnutí podle žalobce nepřezkoumatelné. Žalobce uvedl, že tento pojem není v právních předpisech definován. Poukázal pak na to, jak pojem sakování definuje webová stránka www.jachting.info, www.csplo.cz či řád plavební bezpečnosti, který byl přílohou zrušené vyhlášky č. 344/1991 Sb. 8. Podle žalobce je rovněž napadené rozhodnutí nezákonné tím, že se stejně jako prvostupňové rozhodnutí nezabývá způsobem vzniku mechanoskopických stop, což mohlo přispět k objasnění skutečného průběhu kolize. Žalobce poukázal na záznam ze dne 30. 9. 2019, podle něhož bylo ohledáním provedeným dne 26. 9. 2019 zjištěno, že vryp na lodi S. způsobený kontaktem s plavidlem O. je veden od zadní k přední části lodi, „a to přesto, že loď S. měla dopředný chod“. Podle žalobce pokud na pravém boku plavidla S. vznikl vryp vedený od zadní k přední části plavidla a u plavidla O. došlo pouze k poškození zádi, nemohlo ke srážce dojít jinak než přiblížením plavidla O. k plavidlu S., tedy nacouváním plavidla O. v kolmém či téměř kolmém směru na pravý bok plavidla S., zejména v případě, že plavidlo S. mělo v okamžiku kontaktu zařazen dopředný chod. 9. Žalobce rovněž namítl formální chybu napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný zamítl odvolání podle ustanovení § 90 odst. § 1 písm. b) správního řádu, avšak toto rozhodnutí se týká zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný k vyhodnocení svědeckých výpovědí setrval na tom, že výpovědi svědků pouze dokazují, že se žalobce domníval, že na něj vůdce plavidla O. couvá. Je názoru, že situace, která panovala mezi jezem a Karlovým mostem v pozdní denní době a s odlesky světel na hladině řeky byla ideální pro to, aby žalobce, který byl snášen do boku silným proudem pod jezem, vyhodnotil manévry plavidla O. chybně. 11. K povinnosti dodržet bezpečnou vzdálenost žalovaný uvedl, že na rozdíl od vozidel je v lodní dopravě velice těžké plavidlo snadno zastavit, neboť na plavidlo neustále působí vodní proud i vítr. Žalobce se k plavidlu O. přiblížil natolik, že nebyl schopen reagovat na změny rychlosti plavidla O. a dále zaujal vůči plavidlu O., takovou polohu, kdy nebyl na zbrždění plavidla O. schopen adekvátně reagovat a vodní proud, který je pod jezem velice silný, jej natlačil bokem na plavidlo O.. Je třeba konstatovat, že žalobce byl v takové pozici a vzdálenosti, že i kdyby plavidlo O. z bezpečnostního důvodu couvat začalo, nebyl by schopen reagovat a změnit rychlost, či směr svého plavidla. 12. K termínu sakování žalovaný uvedl, že vycházel z terminologie plavebních expertů Státní plavební správy. Žalobce termín použil sám ve svém odvolání a žalovaný jej pouze opravil. 13. Co se týče námitky vůči mechanoskopickým stopám, žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí vysvětlil, jak k nehodě došlo, proto došlo ke vzniku těchto mechanoskopických stop. 14. Žalobce proti vyjádření žalovaného neuplatnil repliku. V. Osoby zúčastněné na řízení 15. Žalobce navrhl jako možné osoby zúčastněné na řízení společnost GLADIUS II s. r. o., Prague Inspiration, s. r. o., L. F. a M. Š. 16. Městský soud tyto osoby vyzval ke sdělení, zda podle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) uplatní práva osob zúčastněných na řízení, avšak žádná z nich tohoto práva nevyužila. 17. Městský soud proto s nimi dále v řízení nejednal. VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 19. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce se nevyjádřil k výzvě soudu, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, jeho souhlas s projednáním věci bez jednání byl tedy presumován dle věty druhé cit. ustanovení. Žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasil. 20. Soud taktéž neshledal důvod pro nařízení jednání z důvodu dokazování. Zásadní podklady pro věc jsou totiž součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího sp