5 Co 1335/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 9/2022- 48 - text 8 10 A 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: J. Z. proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2021, č. j. MSP-57/2019-ODSK-OTC/11, a ze dne 4. 8. 2021, č. j. MSP-56/2019-ODSK-OTC/16 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 3. 6. 2021, č. j. MSP-57/2019-ODSK-OTC/11 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 1“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí peněžité pomoci ve výši 200 000 Kč pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), v platném a účinném znění (dále jen “zákon o obětech trestných činů”). 2. Žalobce se dále domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 4. 8. 2021, č. j. MSP-56/2019-ODSK-OTC/16 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 2“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí peněžité pomoci ve výši 175 000 Kč pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů. II. Napadená rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí nejprve shodně zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že žalobce se domáhal poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle § 28 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů s tvrzením, že je osobou pozůstalou po obětech, své matce a sestře, které zemřely v důsledku trestného činu vraždy spáchaného dne 1. 11. 2018. 4. Ze spisu Policie České republiky bylo zjištěno, že daná věc byla usnesením ze dne 14. 3. 2019 odložena, jelikož podezřelý ze spáchání trestného činu spáchal sebevraždu a trestní stíhání je nepřípustné proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Dále bylo zjištěno, že žalobce se ode dne 21. 5. 2014 nacházel ve výkonu několika na sebe navazujících trestů odnětí svobody, kdy z posledního byl propuštěn do domácího vězení dne 3. 7. 2020. 5. Na základě provedeného dokazování žalovaný uzavřel, že žalobce nežil s oběťmi trestného činu v době jejich smrti, neboť se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a dále nebylo zjištěno, že by oběti trestného činu žalobci poskytovaly nebo byly povinny poskytovat výživu. Žalobce proto nelze označit za oprávněnou osobu, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro přiznání peněžité pomoci osobě pozůstalé po oběti trestného činu dle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů. III. Žaloba 6. Žalobce vytýká žalovanému rozhodnutí nezákonnost. V žalobě svými slovy vymezil srozumitelný žalobní bod, z něhož je městskému soudu naprosto patrné, z jakých právních a skutkových důvodů vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost. Žalobce zjevně nesouhlasil se závěrem žalovaného, že s oběťmi netvořil k době jejich úmrtí domácnost. Poukázal na to, že než nastoupil do výkonu trestu, ponechal své matce a sestře více než 120 000 Kč. Matka a sestra žalobce ve výkonu trestu několikrát navštívily. Žalobce dále uvedl, že se doposud nevyrovnal s brutálním způsobem, jakým byly jeho matka a sestra zavražděny a je toho názoru, že se s ním nikdy nevyrovná. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 13. 4. 2022 uvedl, že ze skutečností tvrzených žalobcem nelze dovozovat splnění podmínek podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů. Aby žalobce tyto podmínky splňoval, musel by se svou matkou a sestrou žít v domácnosti, nebo by mu matka a sestra musely poskytovat výživu. Ohledně pojmu domácnosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 26 Cdo 507/2006, podle kterého vedou společnou domácnost ti, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pro existenci společné domácnosti by bylo nezbytné, aby žalobce byl v dané domácnosti přítomen a společně se svou matkou a sestrou hospodařil. Splnění podmínek nevyplývá ani z tvrzení žalobce, že před nástupem do výkonu trestu ponechal své matce a sestře 120 000 Kč, naopak je tím potvrzeno, že podmínka poskytování výživy žalobci ze strany matky a sestry nebyla splněna. Ani toto tvrzení nemůže vést k závěru, že žalobce se svou matkou a sestrou žil v době jejich smrti ve společné domácnosti, a to i s přihlédnutím k tomu, že matka a sestra žalobce bydlely v době své smrti podle zjištění žalovaného každá na jiné adrese. V. Replika žalobce 8. Žalobce v replice ze dne 5. 5. 2022 uvedl, že z výkonu trestu byl propuštěn i na pohřeb svého otce, který zemřel měsíc před smrtí matky a sestry žalobce, přičemž v den pohřbu předal své matce „nemalou“ částku, kterou měl půjčenou od svého přítele. Žalobce proto rozporuje závěr žalovaného, že s matkou a sestrou nežili společně jako rodina, neboť si navzájem finančně i psychicky pomáhali a žalobce se i ve výkonu trestu odnětí svobody podílel na chodu domácnosti, a to přinejmenším finančně prostřednictvím své družky, která rodině předávala část pracovní odměny žalobce a pomáhala rodině v domácnosti. Žalobce dále uvedl, že před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody bydlel u své matky, přičemž za něj byly hrazeny poplatky za odpady a další služby. Po propuštění z výkonu trestu byl žalobce odhodlán vrátit se ke své matce. VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas. Žalobce totiž žalobu podal 8. 7. 2021 (ve věci rozhodnutí ze dne 3. 6. 2021, č. j. MSP-57/2019-ODSK-OTC/11, žalobci doručeno 8. 6. 2021) a doplnil ji dne 23. 9. 2021 (mj. k rozhodnutí ze dne 4. 8. 2021, č. j MSP-56/2019-ODSK-OTC/16, žalobci doručeno 9. 8. 2021) k Okresnímu soudu v Písku, který řízení vedl pod sp. zn. 3 C 126/2021. Žalobce tedy podal žalobu k tomuto soudu v obecné dvouměsíční lhůtě k podání žaloby ve správním soudnictví /§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen “s. ř. s.”)/. 10. Okresní soud usnesením ze dne 12. 10. 2021, č. j. 3 C 126/2021 – 35 řízení zastavil s tím, že jde o věc náležející soudům ve správním soudnictví. Žalobce v něm byl poučen podle § 72 odst. 3, 4 s. ř. s., že žalobu může do jednoho měsíce po právní moci usnesení o zastavení řízení podat u soudu ve správním soudnictví, s tím, že zůstanou zachovány účinky ke dni podání u soudu v občanském soudním řízení. Toto usnesení k odvolání žalobce potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 5 Co 1335/2021 – 35. Právní moci tak usnesení o zastavení řízení nabylo dne 27. 12. 2021. Žalobce následně žalobu podal u Nejvyššího správního soudu, kam byla doručena dne 7. 1. 2022. Nejvyšší správní soud žalobu usnesením ze dne 12. 1. 2022, č. j. Na 3/2022-11 postoupil na Městský soud v Praze, kam byla tato žaloba doručena 21. 1. 2022. Žalobce tedy zjevně žalobu ve správním soudnictví uplatnil ve lhůtě 1 měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení a tím byly zachovány účinky žaloby k Okresnímu soudu v Písku, které byla podána včas ve dvouměsíční lhůtě (speciální – kratší lhůtu – zákon o pomoci obětem trestného činu nestanovuje). 11. Žalobu podala osoba k tomu oprávněná, jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 12. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť obě strany souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud taktéž neshledal důvod pro nařízení jednání z důvodu dokazování – zásadní podklady jsou totiž součástí správního spisu, z něhož žalovaný vycházel a jehož postup je předmětem soudního přezkumu, to včetně pro věc rozhodných částí trestního spisu Policie ČR sp. zn. KRPC-154867/TČ-2018-020070. Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 13. Z předložených správních spisů soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. 14. Dne 1. 11. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci dvojnásobné vraždy matky a sestry žalobce. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, ze dne 14. 3. 2019, č. j. KRPC-154867-85/TČ-2018-020070, byla věc odložena, protože trestní stíhání je nepřípustné proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. 15. Dne 26. 2. 2019 podal žalobce žádosti o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ve které mj. uvedl,