10 Afs 329/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Af 22/2020- 59 - text 8 10 Af 22/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: HIGH HEELS s.r.o., IČO: 086 48 158 sídlem U Uranie 1475/20, 170 00 Praha 7 zastoupena advokátem JUDr. Františkem Kubečkou, LL.M. sídlem Kladská 1489/5, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 18310/20/5300-22441-706470 ze 14. 5. 2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. V projednávané věci je spor o to, zda byly splněny podmínky pro žalobkyninu dobrovolnou registraci k dani z přidané hodnoty ve smyslu § 6f zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „ZDPH“). 2. Žalobkyně, která byla zapsána do obchodního rejstříku 30. 10. 2019 s předmětem podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona,“ podala přihlášku k registraci k DPH 4. 12. 2019 uvádějíc, že se připravuje na výkon ekonomické činnosti v rámci stanoveného obchodního modelu: zabývá se maloobchodním prodejem dámské obuvi od zahraničních dodavatelů prostřednictvím internetu, aktuálně jedná o pronájmu skladovacích prostor s kanceláří a parkováním a zajišťuje další nezbytné náležitosti potřebné pro podnikání. 3. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) provedl 19. 12. 2019 místní šetření na adrese sídla zapsaného v obchodním rejstříku a označeného v přihlášce, která podle provedených zjištění vykazovala znaky virtuálního sídla a žalobkyně na ní nebyla nijak označena, jakož i na adrese skutečného sídla uvedeného v přihlášce, ovšem ani tam nebyla žalobkyně označena. Tyto okolnosti spolu s předloženými doklady vyvolaly ve správci daně pochybnosti o správnosti údajů obsažených v přihlášce, proto zaslal 20. 12. 2019 žalobkyni výzvu k vysvětlení, doložení, doplnění nebo změně údajů v registračních údajích dle § 128 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Žalobkyně na výzvu zareagovala, ale podle názoru správce daně ani poté neprokázala, že je osobou povinnou k dani, která samostatně a soustavně uskutečňuje nebo bude uskutečňovat ekonomickou činnost, spočívající v uskutečnění plnění s nárokem na odpočet daně, a proto její přihlášku zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl, neboť se ztotožnil s názorem správce daně, že žalobkyně přípravu na ekonomickou činnost neprokázala. II. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný se při zkoumání splnění podmínek k registraci k DPH zaměřil výlučně na nedostatečné prokázání žalobkyniny aktuální ekonomické činnosti, ale pominul její samostatnou a soustavnou přípravu na tuto činnost, která podle zákona k registraci postačuje. Žalobkyně přitom doložila podklady odpovídající běžné přípravě podnikatele na výkon ekonomické činnosti, například plánované webové stránky, řešení adekvátních obchodních prostor nebo přípravu na celní řízení týkající se budoucího zboží. Naproti tomu žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí pouze různé nedoložené domněnky a předpoklady. Napadené rozhodnutí tak je z velké části nepřezkoumatelné, jelikož není zřejmé, jak žalovaný ke svým závěrům dospěl. 5. Správce daně tak nejenže nesprávně vyhodnotil text zákona a žalobkyní předložené dokumenty, ale ve výzvě dle § 128 odst. 1 daňového řádu také dostatečně neodůvodnil své pochybností a nevylíčil účel, za nímž měla být přihláška doplněna, v důsledku čehož byla výzva nezákonná. Žalobkyni totiž nebyla poskytnuta reálná možnost, aby údajné pochybnosti správce daně odstranila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní body korespondují s odvolacími námitkami, které vypořádal v napadeném rozhodnutí, a jeho odůvodnění následně jen s drobnými úpravami ve svém vyjádření zopakoval. III. Dosavadní průběh soudního řízení. 7. Městský soud rozsudkem č. j. 10 Af 22/2020-33 z 21. 2. 2022 žalobě vyhověl. Seznal, že žalobkyně již v přihlášce popsala v základních rysech svůj obchodní model, a následně k výzvě správce daně předložila tři faktury vystavené na její jméno, které dokládaly konkrétní výdaje na první pohled související s přípravou na výkon ekonomické činnosti (platby za doménu a webhosting high-heels.cz, nákup jednoho páru dámské obuvi), jakož i další listiny, které dokládaly určitou žalobkyninou aktivitu potenciálně směřující k výkonu obchodní činnosti (rozhodnutí celního úřadu, rozvaha, zřízení bankovního účtu). Žalobkyně tedy předestřela na první pohled soudržnou argumentaci, podpořenou konkrétními důkazními prostředky. 8. Oproti tomu výzva správce daně neobsahovala žádné konkrétní pochybnosti. Žalobkyně se z ní nedozvěděla, na základě jakých skutečností pojal správce daně pochybnosti o jejích přípravách na ekonomickou činnost; z výzvy není zřejmé, zda správce daně považuje některé – a případně které konkrétně – z předložených důkazů za nevěrohodné, nejasné či neúplné, nebo zda postrádá doložení některých žalobkyniných tvrzení (probíhající jednání o pronájmu obchodních prostor), nebo zda považuje všechny důkazní prostředky za věrohodné, ale postrádá prokázání určitého specifického aspektu příprav na výkon ekonomické činnosti. Jelikož povaha a rozsah pochybností správce daně nebyl žalobkyni znám, nemohla na ně adekvátně reagovat a náležitě doplnit svou přihlášku, ať už vysvětlením určitých okolností nebo doložením dalších podkladů. Výzva tak neměla zákonem vyžadované náležitosti a nemohla splnit účel, k němuž dle zákona slouží. 9. Druhé pochybení daňových orgánů s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval městský soud v tom, že žalobkyně se první konkrétní výtky vůči svým tvrzením a důkazům dozvěděla až z rozhodnutí o odvolání a ve správním řízení s nimi nemohla nijak polemizovat. Žalobkyně tak byla fakticky zbavena možnosti svou přihlášku k registraci doplnit a pochybnosti správce daně rozptýlit. 10. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, které NSS rozsudkem č. j. 2 Afs 55/2022-33 z 24. 5. 2023 vyhověl, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS připustil, že výzva správce daně byla strohá, avšak z následné žalobkyniny reakce (předložení shora uvedených faktur) vyplývá, že jí muselo být dostatečně zřejmé, v čem pochybnosti správce daně spočívají. Dodal, že i pokud by stručnost a jistou neurčitost výzvy bylo možné považovat za její vadu, ta byla zhojena následným postupem žalobkyně, která si výzvu správně vyložila a v souladu s vůlí správce daně předložila další důkazní prostředky k prokázání své ekonomické činnosti. 11. Po vrácení spisu z NSS dal městský soud oběma účastníkům řízení příležitost k věci se ve lhůtě 15 dnů opětovně vyjádřit, ale žádný z nich toho nevyužil (lhůta uplynula oběma 28. 6. 2023). IV. Posouzení věci soudem. 12. Soud rozhodl podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem ve sdělení ze 14. 6. 2023 výslovně souhlasila a žalovaný s ním nevyslovil po poučení soudem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). 13. Jádrem sporu je posouzení průběhu registračního řízení k DPH. Registrace k této dani má dvojí charakter, jelikož může být dobrovolná, nebo povinná. Dobrovolná registrace k DPH dle § 94a ZDPH má konstitutivní účinky, platné pro futuro (rozsudek NSS č. j. 2 Afs 83/2012-48 z 9. 6. 2014). Povinná registrace dle § 94 téhož zákona má naopak deklaratorní povahu, neboť pouze potvrzuje zákonnou povinnost daňového subjektu být plátcem DPH (rozsudek NSS č. j. 10 Afs 329/2016-51 z 6. 9. 2017). 14. Žalobkyně usilovala o dobrovolnou registraci ve smyslu § 6f odst. 1 ZDPH, podle nějž osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. 15. Správní soudy s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi SDEU judikují, že za osobu povinnou k dani musí být považován ten, kdo má v úmyslu potvrzeném objektivními skutečnostmi začít samostatně vykonávat ekonomickou činnost ve smyslu článku 9 Směrnice Rady 2006/112/ES z 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“) a kdo uskuteční první investiční výdaje za tímto účelem (rozsudky SDEU ve věcech C-400/98, Breitsohl z 8. 6. 2020, bod 34, nebo C-263/15, Lajvér z 2. 6. 2016, bod 32; obdobně rozsudek NSS č. j. 9 Afs 216/2018-47 z 16. 8. 2018, bod