5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 61/2022- 51 - text 8 11 A 61/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Barrandov Televizní Studio a. s., IČO 416 93 311 sídlem Kříženeckého náměstí 322, 152 00 Praha zastoupen advokátem JUDr. Martinem Richterem, Ph.D. sídlem Seifertova 2919/12, 130 00 Praha 3 proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání sídlem Škrétova 44, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované z 28. 6. 2022, č. j. RRTV/8370/2022-beh, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 6. listopadu 2021 byl na programu Televize Barrandov v čase od 11:03 hodin odvysílán pořad Vaření se Soukupem. Pořad obsahoval obchodní sdělení umístění produktu, proto byl na začátku, jednou v průběhu a na konci označen piktogramem „PP“. 2. Podle § 53a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o vysílání“), musí být pořad obsahující umístění produktu označen nejen na začátku a na konci ale také po každém přerušení reklamou. Této povinnosti žalobkyně nedostála, neboť opomněla pořad označit piktogramem po přerušení dvěma reklamními bloky. Žalovaná proto uznala napadeným rozhodnutím žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 60 odst. 1 písm. k) uvedeného zákona. Žalobkyně se na soud obrátila, aby přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí. Pro věc je podstatné, zda žalobkynino jednání naplnilo materiální stránku přestupku a jak dlouhou platnost má upozornění žalované na porušení zákona dle § 59 uvedeného zákona. II. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. 4. V prvním žalobním bodu namítá, že žalovaná dostatečně neposoudila materiální stránku spáchaného přestupku, která je nutnou podmínkou, aby mohl být nějaký čin za přestupek vůbec označen. Neoznačení pořadu po reklamní přestávce v důsledku opomenutí není natolik společensky škodlivé, aby mohlo naplnit skutkovou podstatu přestupku. Naplnění formálních znaků přestupku neznamená automaticky naplnění i jeho materiální stránky. K tomu žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) i odbornou literaturu. Má za to, že žalovaná jasně nevymezila, jaký konkrétní zájem chráněný zákonem svým jednáním žalobkyně porušila či ohrozila, a zda tak učinil v míře potřebné pro označení jejího jednání za přestupek. Nestačí pouze obecně uvést, že „diváci mohli být o povaze pořadu uvedeni v omyl“, ale je třeba doložit společenskou závažnost konkrétními okolnostmi. 5. Žalobkyně namítá, že není zřejmé, jak se z hlediska společenské škodlivosti odlišuje situace, kdy si divák zapne pořad v jeho průběhu, kdy nemusí být podle zákona označen piktogramem, od situace, kdy si divák zapne pořad po přerušení reklamou, kdy zákon označení ukládá, ale vlivem opomenutí k tomu nedošlo. V obou případech není divák o umístění produktu informován, ale zatímco v prvním případě není podle žalované způsobena újma zájmu chráněnému zákonem, ve druhém ano. Piktogram se během pořadu, který trval 42 minut, objevil třikrát, a vyjma jeho absence po reklamě, byly dodrženy veškeré ostatní povinnosti týkající se umístění produktu. Výše uvedené okolnosti spolu s nízkou sledovaností pořadu (vysílán mimo hlavní vysílací čas a pouze jedinkrát reprízován) snižují společenskou závažnost pod míru potřebnou pro spáchání přestupku. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že nebyla naplněna podmínka předchozího upozornění na porušení zákona podle § 59 odst. 2 zákona o vysílání. Žalobkyni bylo doručeno upozornění na porušení zákona 16. 7. 2018. Má však za to, že s ohledem na dobu, která od doručení uplynula (více než tři roky), není upozornění v tomto řízení o přestupku využitelné. Zákon dobu platnosti upozornění neupravuje. Je proto třeba analogicky aplikovat institut zahlazení odsouzení (trestu) z obecného trestního a přestupkového práva. Pokud se zahlazení použije na tresty, tím spíše se musí dle žalobkyně použít i na instituty nižší závažnosti, tj. na upozornění. Účinky upozornění by se proto měly promlčet nejpozději uplynutím 3 let od doručení. 7. Žalobkyně si je vědoma judikatury NSS, ze které vyplývá, že upozornění podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání platí vůči provozovateli, kterému bylo doručeno, ve skutkově obdobných případech „věčně“. Tyto závěry NSS z let 2012 a 2015 ale není možné aplikovat, neboť přijetím nového přestupkového zákona v roce 2016, došlo ke komplexní změně právní úpravy přestupkového práva. Starší judikatura proto není v poměrech nové právní úpravy automaticky použitelná a měla by být podrobena přezkumu. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 9. Je přesvědčena, že se materiální stránkou přestupku zabývala dostatečně. Jasně vymezila, který zájem je v tomto případě zákonem chráněn, i jak jej žalobkyně porušila. K tomu zopakovala argumentaci z napadeného rozhodnutí. Podle žalované nebyly prokázány žádné okolnosti, které by měly snižovat společenskou škodlivost žalobkynina jednání. Těmito okolnostmi nemohlo být odvysílání pořadu mimo hlavní vysílací čas, ani to, že byl jednou reprízován. Skutečnost, že pořad jinak dostál všem zákonem požadovaným náležitostem, dokládá pouze to, že žalobkyně nebyla stíhána pro další přestupky, ale nijak nesnižuje závažnost jejího jednání. Žalovaná připomíná, že tyto okolnosti společně s žalobkyní projevenou lítostí vedly k upuštění od potrestání. 10. Žalované nepřísluší spekulace nad tím, zda je právní úprava smysluplná, jak žalobkyně naznačuje. Odmítá argument, že neoznačení produktu po přerušení reklamou nevykazuje žádnou společenskou škodlivost, protože divák stejně není o umístění produktu informován, zapne-li si pořad v jeho průběhu. Touto logikou by celé ustanovení § 53a odst. 3 zákona o vysílání v podstatě ztratilo smysl. 11. K druhému žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že podle judikatury NSS nemá upozornění na porušení zákona podle § 56 zákona o vysílání povahu rozhodnutí, které by zasahovalo do práv a povinností žalobkyně. Nejedná se o odsouzení či trest, proto nelze analogicky použít institut zahlazení odsouzení či trestu. Podle komentářové literatury i rozhodovací praxe NSS je navíc nerozhodné, jaká doba uplynula před vydáním upozornění a následným uložením sankce. Upozornění vydané před více než třemi lety je podle žalované stále v korporátní paměti profesionála – provozovatele televizního vysílání. Upozornění na porušení zákona je specifickým institutem, který platí výhradně v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, a přijetím nového přestupkového zákona nebyl nijak dotčen. Judikaturu NSS, která se k upozornění vztahuje, je proto třeba nadále aplikovat. IV. Ústní jednání 12. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 13. Žalobkyně setrvala na své žalobní argumentaci a odkázala na ni. Zdůraznila, že hlavní spornou otázkou jsou časové účinky upozornění na porušení zákona. Dle žalobkyně nemůže mít účinky navždy. V posuzované věci uplynuly od upozornění více než tři roky, což je delší doba, než kdyby se řešilo promlčení přestupku. Zároveň upozornila na to, že v jejím případě nebyl naplněn materiální znak přestupku. 14. Žalovaný též setrval na své argumentaci a odkázal na ni. K dotazu soudu sdělil, že žalovaný ve své praxi aplikuje upozornění bez jakékoliv časové ohraničenosti. V. Posouzení věci soudem 15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 17. Žaloba není důvodná. 18. Podle § 53a odst. 3 věty první zákona o vysílání platí, že pořady obsahující umístění produktu musejí být na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou nebo teleshoppingovými šoty rovněž po tomto přerušení zřetelně označeny jako pořady obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze těchto pořadů. 19. Podle žalované žalobkyně nedodržela povinnost označit pořad obsahující umístění produktu, neboť opomněla označit pořad po přerušení dvěma reklamními bloky. Žalovaná proto uznala napadeným rozhodnutím žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 60 odst. 1 písm. k) zákona o vysílání a zároveň upustila od potrestání. 20. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti. 21. Žalobkyně byla dne 26. 6. 2018 písemně upozorněna na porušení § 53a odst. 3 zákona o vysílání, kterého se dopustila dne 16. 4. 2018 vysíláním pořadu Instinkty Jaromíra Soukupa, v němž nebylo označeno umístění produktu po přerušení pořadu reklamou. Upozornění jí bylo doručeno dne 16. 7. 2018. 22. Dne 21. 12. 2021 zahájila žalovaná na svém zasedání řízení o nyní pr