4 As 124/2013 — Nejvyšší správní soud

13 Ad 26/2022- 67 - text 6 13 Ad 26/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: Ing. E. L. bytem x zastoupený JUDr. Markem Chlebikem, advokátem sídlem Nepelova 953/7, 198 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2022 č. j. MPSV-2022/169031-421/1 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 10. 2022 č. j. MPSV-2022/169031-421/1 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Marka Chlebika, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo žalovaným podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „úřad práce“) č. j. ABG-2259/2022-06/E-02 ze dne 22. 8. 2022. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 9. 5. 2022 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný i správní orgán prvního stupně ve svých rozhodnutích zcela opominuli judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek č. j. 1 Ads 52/2021-31 ze dne 11. 5. 2021. Poukázal na to, že také nebyla nikterak zohledněna jeho snaha získat nové zaměstnání. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí považoval za čistě účelové a měl za to, že jeho vydáním byl zkrácen na svých právech. 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný mimo jiné uvedl, že jak vyplývá ze spisu, žalobce byl povinen dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu dne 9. 5. 2022 v 16:15 hodin, což nesplnil. S tímto termínem byl žalobce seznámen dne 8. 4. 2022, kdy mu do datové schránky byla doručena pozvánka k osobnímu jednání. Žalobce měl tedy tuto pozvánku k jednání ve své dispozici a mohl kdykoli zkontrolovat datum stanoveného termínu, které bylo zapsáno čitelně. Dle žalovaného pak nelze přihlížet k žalobcem namítanému, že si spletl datum schůzky, že do kalendáře si špatně napsal den stanoveného jednání na úřadu práce na 16. 5. 2022. Žalovaný měl za to, že je na zodpovědnosti každého uchazeče o zaměstnání, jak přistupuje ke svým povinnostem. Nicméně podle žalovaného, přestože žalobce uváděl, že termín měl poznamenaný na 16. 5. 2022, dostavil se na úřad práce již dne 12. 5. 2022. Žalovaný je tak názoru, že žalobce měl ke svým povinnostem přistupovat odpovědněji, tak, aby se na stanovený termín dne 9. 5. 2022 dostavil. Současně odkázal např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 42/2014 - 19 ze dne 9. 7. 2014. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 5. Při jednání konaném před zdejším soudem dne 24. 10. 2023 právní zástupce žalobce a zástupkyně žalovaného setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Dne 31. 10. 2023 byl vyhlášen rozsudek. 6. Správní spis pak obsahuje pro danou věc tyto podstatné dokumenty: žádost o zprostředkování zaměstnání ze dne 7. 4. 2022, pozvánku k osobnímu jednání ze dne 8. 4. 2022, omluvu žalobce ze dne 12. 5. 2022, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. ABG-2259/2022-06/E-02 ze dne 22. 8. 2022, odvolání žalobce ze dne 6. 9. 2022, žalobou napadené rozhodnutí č. j. MPSV-2022/169031-421/1 ze dne 12. 10. 2022. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 7. 4. 2022 žalobce zaslal úřadu práce prostřednictvím datové schránky žádost o zprostředkování zaměstnání, na základě, které byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. V reakci na tuto žádost žalobce mu úřad práce dne 8. 4. 2022 prostřednictvím datové schránky zaslal zejména poučení uchazeče o zaměstnání, poučení účastníka správního řízení a „Pozvánku k osobnímu jednání", ve které ho vyzval, aby se dostavil na úřad práce dne 9. 5. 2022 v 16:15 hodin za účelem zprostředkování zaměstnání, a v případě, že se osobního jednání nebude moci z vážných důvodů zúčastnit, aby tuto skutečnost oznámil prostřednictvím e-mailu. Tato datová zpráva byla žalobci doručena dne 8. 4. 2022. Žalobce se na úřad práce ve stanoveném termínu dne 9. 5. 2022 v 16:15 hodin nedostavil, dorazil tam dne 12. 5. 2022. Písemně pak uvedl, že dne 9. 5. 2022 se nedostavil na osobní schůzku na úřad práce z důvodu lidské chyby, nezkontroloval přesné datum v květnu, a z dubna si pamatoval datum 16. 5. 2022. Za svou chybu se moc omlouval. Žalobce konstatoval, že celou dobu intenzivně hledá práci přes elektronické kanály i své kontakty. Dne 25. 5. 2022 bylo žalobci doručeno „Oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední" ze dne 24. 5. 2022, ve kterém úřad práce uvedl, že zahajuje správní řízení ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu, když žalobce se dne 9. 5. 2022 v předem stanoveném termínu nedostavil k osobnímu jednání na úřad práce. Dne 22. 8. 2022 úřad práce vydal rozhodnutí č. j. ABG-2259/2022-06/E-02 o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti. Toto rozhodnutí bylo žalobci oznámeno dne 22. 8. 2022. Proti rozhodnutí úřadu práce o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání žalobce podal dne 6. 9. 2022 včasné odvolání, ve kterém uvedl, že s tímto rozhodnutím nesouhlasí, neboť úplné vyřazení z evidence za jedinou osobní chybu považuje za zcela nepřiměřené. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 8. Soud posoudil předmětnou věc takto: 9. Podle ust. § 26 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) „[f]yzická osoba se zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání. Požádá-li fyzická osoba o zprostředkování zaměstnání nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností, které jsou uvedeny v § 25 odst. 1, nebo činností, které jsou podle § 41 odst. 3 považovány za náhradní doby zaměstnání, zařadí se do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo těchto činností.“ 10. Podle ust. § 30 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti „[u]chazeče o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážného důvodu maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce (§ 31)“. 11. Podle ust. § 31 písm. c) téhož zákona „[u]chazeč o zaměstnání maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce, jestliže se nedostaví na krajskou pobočku Úřadu práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů [§ 5 písm. c)]“. 12. Podle ust. § 5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti se za vážné důvody považují mimo jiné důvody spočívající v jiných vážných osobních důvodech, například etických, mravních či náboženských, nebo důvodech hodných zvláštního zřetele. 13. Nejvyšší správní soud se v rámci své rozhodovací činnosti výkladem citovaných ustanovení již opakovaně zabýval, např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 124/2013-82, ze dne 3. 12. 2015, č. j. 7 Ads 268/2015-30, či ze dne 4. 4. 2019, č. j. 3 Ads 349/2017-28, a aktuálně též v rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 Ads 52/2021-31, z něhož též zdejší soud převážně vycházel při řešení této věci. 14. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůraznil, že pro posuzování, zda došlo k maření součinnosti s úřadem práce, je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, zohlednit povahu (intenzitu) porušení povinnosti a důvod takového porušení (např. zda k němu došlo úmyslně, z lhostejnosti, či v důsledku omluvitelného omylu). Současně upozornil na skutečnost, že výčet vážných důvodů obsažených v § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti je toliko demonstrativní, což umožňuje zohlednit i jiné důvody než ty, které výslovně uvádí zákon. To je ostatně patrné i ze skutečnosti, že § 5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti zakotvuje širokou kategorii „jiných vážných osobních důvodů“, potažmo „důvodů hodných zvláštního zřetele“, které pokryjí i případy nespadající pod žádný z dříve vyjmenovaných důvodů. 15. V rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č. j. 7 Ads 268/2015-30, Nejvyšší správní soud dále dovodil, že s ohledem na dalekosáhlé důsledky vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání „musí úřad práce hledat proporcionalitu mezi těmito důsledky a závažností porušení povinnosti ze strany uchazeče o zaměstnání (respektive důvody, pro které povinnost porušil). Posuzování této prop