6 Ads 76/2012 — Nejvyšší správní soud

13 Ad 9/2020- 63 - text 13 Ad 9/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: Ing. D. V. bytem x zastoupený Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2020 č. j. x takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2020 č. j. x se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Ludvíka Matouška, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“) ve spojení s ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., České národní rady o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále též „zákon o provádění sociálního zabezpečení“) změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. x ze dne 1. 10. 2018 (dále též rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) tak, že: „I: Účastníku řízení se po dle § 29 odst. 1 písm. j zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k čl. 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení publikované pod sdělením č. 57/2014 Sb.m.s od 4. 9. 2018 přiznává starobní důchod ve výši 14 023 Kč měsíčně. II. Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. se starobní důchod od lednové splátky důchodu v roce 2019 zvyšuje na 14 978 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 260/2019 Sb. se starobní důchod od lednové splátky důchodu v roce 2020 zvyšuje na 15 958 Kč měsíčně.“ 2. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím č. j. x ze dne 1. 10. 2018 přiznala žalobci podle ust. § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“) od 4. 9. 2018 starobní důchod ve výši 12 970 Kč měsíčně. 3. V žalobě žalobce namítal, že mu byl v roce 1990 přiznán rozhodnutím Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze 1 rodičovský příspěvek na dobu péče o nezletilou dceru, požádal tedy o započtení této doby jako náhradní doby pojištění, čemuž žalovaná nevyhověla s odůvodněním, že z ust. § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“) a § 9 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, neumožňuje výklad zákona považovat za náhradní dobu pojištění pro období před 1. 1. 1996 péči o dítě vykonávanou mužem, nýbrž je takové započtení možné pouze u žen. Žalobce považoval striktně gramatický výklad právní úpravy za diskriminační a zakládající nerovné podmínky pro účast na důchodovém pojištění v souvislosti s péčí o nezletilé. 4. Dále žalobce namítal, že „byl od 1. 9. 1975 studentem Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulty strojí, studijního oboru energetické stroje a zařízení. Na základě talentu a studijního potenciálu byl vyslán Ministerstvem školství ČSR ke studiu v zahraničí (Leningradský polytechnický institut M. I. Kalina). V důsledku toho bylo žalobci k 31. 08. 1978 ukončeno studium na ČVUT a od 01. 09. 1978 se žalobce stal studentem Leningradského Polytechnického institutu M. I. Kalina na katedře energetických strojů, obor hydraulické stroje a prostředky automatizace. Studijní obor, na nějž byl žalobce zapsán, byl odlišný od oboru studovaného v Praze, protože jako takový nebyl v ČSSR vůbec vyučován. Z důvodu odlišnosti studijního plánu a osnov absolvovaných předmětů byl žalobce zapsán opětovně do 3. ročníku, v jehož průběhu si měl osvojit především základy automatizace a další odborné dovednosti, se kterými se dosud na ČVUT nesetkal. Vedle studia se žalobce seznamoval i se situací v Sovětském svazu, který byl komunistickou propagandou dáván v ČSSR na obdiv. Stav sovětské společnosti a nefunkčnost socialistického státního zřízení jej i přes očekávání rozdílné životní úrovně překvapil. Během svého pobytu v Leningradu napsal žalovaný mnoho dopisů do ČSSR i svým novým známým v SSSR. Několik dopisů v rámci SSSR žalovaný napsal sovětské dívce z Irkutska, v kterém jí kriticky a otevřeně líčil sociální, politický a ekonomický marasmus v ČSSR a SSSR, za který jsou odpovědní výhradně českoslovenští a sovětští komunisté. Dopis do Irkutsku ze dne 7. 9. 1979, krátce po návratu z prázdnin v ČSSR, byl obzvláště obsáhlý a kritický. Právě dopis do Irkutsku ze dne 7. 9. 1979 byl zadržen KGB a předán rezidentu StB v Leningradu pplk. x, který zaslal 3. 12. 1979 dopis StB do ČSSR s informací o zadržení dopisu „z nepřátelských pozic, hrubým způsobem napadá zřízení SSSR a ČSSR, hanobí KSČ a KSSS …“ V tomto důsledku byl založen spis s označením Irkutsk a bylo zahájeno prověřování žalobce. Celá situace se vyvinula v návštěvu žalobce tajemníkem konzula ČSSR v Leningradu (18. prosince 1980) a vydání pokynu k okamžitému návratu do vlasti. Po příletu zpět do Prahy navštívil žalobce dne 23.12.1980 ministerstvo školství, kde mu byl odebrán cestovní pas a po mlhavé informaci vedoucí odboru soudružky Marešové o vyloučení ze studia kvůli dopisu s protisocialistickými postoji a názory, a o nemožnosti nadále studovat v SSSR, sepsal odvolání proti „rozhodnutí“, ačkoli mu nebylo ani fakticky nikdy doručeno a které nejspíše ani neexistovalo (fakticky rozhodla o ukončení studií StB a ministr školství Vondruška její pokyn – až na podruhé – provedl). O odvolání rozhodl I. náměstek ministra školství České socialistické republiky prof. Ing. Václav Císař, CSc. dne 3. února 1981 č. j. x tak, že odvolání nevyhověl. Žalobce tvrdil, že shora popsané jednání státních orgánů ČSSR, jímž mu bylo zabráněno v pobytu na území SSSR a ve studiu na Polytechnickém institutu M. I. Kalina v Leningradu a dokončení studijního oboru, který v ČSSR nebyl (z důvodu zdejšího technického zpoždění) vůbec vyučován, a jehož úspěšné ukončení mělo být osvědčeno udělením (sovětského) vysokoškolského titulu „Ing.“ (následně podléhajícího nostrifikaci v ČSSR), bylo politickou perzekucí ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti mu měla žalovaná dobu studia, jakož i dobu předepsanou k dokončení studia, započítat s koeficientem 2 jako dobu zaměstnání ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Doba studia v SSSR a předpokládaná doba studia v SSSR ale v případě žalobce měla činit celkem 3,5 roku, přičemž tato doba 3,5 roku podle žalobce nemá být ovlivněna 2 roky studií absolvovaných v ČSSR, které v SSSR byly uznány ze studií v ČSSR), a proto mu měla být pro účely důchodového zabezpečení započtena jako 7 let zaměstnání.“ 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaná mimo jiné uvedla, že „Žalobce žádá o započtení doby péče o dítě od 15. 7. 1989 do 15. 7. 1992 do náhradní doby pojištění, čemuž ČSSZ nevyhověla s odůvodněním, že z ustanovení § 13 odst. 1 a § 13 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a § 9 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje výklad zákona považovat za náhradní dobu pojištění pro období před 1 lednem 1996 péči o dítě vykonávanou mužem, nýbrž je takové započtení možné pouze u žen. Všechna výše uvedená ustanovení mají závazný charakter a ČSSZ, jakožto orgán státní správy v oblasti důchodového pojištění, se od nich při svém rozhodování nemůže nijak odchýlit.“ Dále pak poukázala na to, že žalobce nebyl ze studia ani v jednom z případů vyloučen, tudíž na jeho případ není možné aplikovat přepisy o mimosoudní rehabilitaci. Následně žalovaná podrobně popsala, jak vypočetla dobu studia žalobce, kdy měla za to, že aplikovala pro žalobce příznivější právní úpravu. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Při jednání konaném před zdejším soudem dne 16. 5. 2024 právní zástupce žalobce setrval na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaná konstatovala, že postupovala nezákonně, pokud žalobci nezapočítala dobu, po kterou mu byl přiznán příspěvek na péči o nezletilou dceru, jako náhradní dobu pojištění. 8. Správní spis pak obsahuje pro danou věc mimo jiné tyto podstatné dokumenty: žádost o přiznání starobního důchodu ze dne 21. 8. 2018, potvrzení z archivu Ministerstva vědy a vysokého školství Ruské federace, potvrzení o studiu z ČVUT ze dne 10. 12. 2018, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. x ze dne 1. 10. 2018, námitky žalobce ze dne 28. 10.