2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 4/2021- 114 - text 16 15 Af 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: SPERANTA, s.r.o., IČO 27253376 sídlem Meteorologická 792/29, Praha 4 zastoupená daňovým poradcem Ing. Josefem Ježkem sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2021, č. j. 992/21/5300-21441-708995 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil jednak rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ve věci daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 27. 5. 2019 č. j. 4969309/19/2012-50521-106018, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období měsíce července roku 2017 ve výši 798 225 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 159 645 Kč, a dále rozhodnutí téhož správce daně ze dne 27. 5. 2019 č. j. 4969851/19/2012-50521-106018, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období měsíce srpna roku 2017 ve výši 1 177 835 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 235 567 Kč (dále jen „dodatečné platební výměry“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalobkyně ve zdaňovacích obdobích červenec a srpen 2017 uplatnila nárok na odpočet DPH z plnění přijatých od společnosti S.O.V. Praha s.r.o. (dále jen „S.O.V.“), a to na základě faktur č. 20170087, 20170091, 20170092, 20170095, 20170096, 20170100, 20170104, 20170105, 20170106 a 20170110 v celkové výši 9 409 806 Kč bez DPH. Dne 19. 2. 2018 správce daně zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období měsíce červenec a srpen 2017 v rozsahu shora přijatých zdanitelných plnění. Po provedené kontrole správce daně žalobkyni neuznal nárok na odpočet DPH z přijatých plnění dle shora uvedených daňových dokladů od dodavatele S.O.V. Dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 č. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), neboť neprokázala přijetí předmětných zdanitelných plnění od deklarovaného dodavatele (společnosti S.O.V.) a současně nebyla prokázána přímá a bezprostřední souvislost deklarovaných přijatých plnění s plněními deklarovanými na výstupu, tedy plnění pro ekonomickou činnost žalobkyně v souladu s § 72 odst. 1 ZDPH. Správce daně následně vydal dodatečné platební výměry, proti kterým podala žalobkyně odvolání. 3. Žalovaný uložil správci daně doplnit podklady pro rozhodnutí o odvolání, a to zejména ve vztahu k subdodavatelům deklarovaného dodavatele (společnosti S.O.V.) a ve vztahu k předloženým prohlášením o potvrzení pracovních vztahů. Po doplnění spisu žalovaný seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi a právním názorem a současně ji vyzval výzvou č. j. 42259/20/5300-21441-708995 ze dne 13. 11. 2020 k vyjádření. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne 18. 11. 2020. Dne 2. 12. 2020 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty stanovené ve výzvě. Žalovaný žádosti žalobkyně vyhověl a lhůtu prodloužil do 18. 12. 2020. Ke skutečnostem zjištěným v rámci odvolacího řízení se žalobkyně vyjádřila v podání datovaném téhož dne. 4. V napadeném rozhodnutí se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně a uzavřel, že žalobkyně neodstranila pochybnosti o tom, zda předmětná plnění fakticky přijala od deklarovaného dodavatele S.O.V. v deklarovaném rozsahu a v souladu s předloženými daňovými doklady, kdy nebyly odstraněny pochybnosti, zda u tohoto dodavatele vznikla povinnost tuto daň přiznat a zda žalobkyni vznikl nárok na odpočet daně dle § 72 odst. 3 ZDPH. Současně nebyla ani jednoznačně prokázána přímá a bezprostřední souvislost deklarovaných přijatých plnění s plněními deklarovanými na výstupu, tedy použití plnění pro ekonomickou činnost žalobkyně v souladu s § 72 odst. 1 ZDPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno zakotvené v § 92 odst. 3 daňového řádu ohledně prokázání naplnění zákonem stanovených podmínek dle § 72 a § 73 ZDPH pro přiznání jí uplatněného nároku na odpočet daně, byl jí nárok na odpočet daně uplatněný z šetřených plnění správcem daně odepřen oprávněně. III. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě předně shrnula dosavadní průběh řízení a navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i dodatečné platební výměry pro nezákonnost. V žalobě uplatnila pět žalobních námitek. 6. V první žalobní námitce sporovala závěr, že došlo k přenosu důkazního břemene v souvislosti s existencí důvodných pochybností zpět na žalobkyni, neboť správce daně dle názoru žalobkyně neunesl své důkazní břemeno. Na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. 4 Afs 58/2017-78 ve věci Stavitelství Melichar (dále jen „rozsudek č. j. 4 Afs 58/2017-78“) a ustanovení § 8 odst. 3 daňového řádu. 7. Ve druhé žalobní námitce brojila proti nesprávnému hodnocení důkazů ze strany správce daně, jenž nehodnotil důkazy předložené žalobkyní v souladu s § 8 odst. 1 daňového řádu, přičemž takto postupoval i v případě svědecké výpovědi jednatelky společnosti S.O.V. paní O. P. Její svědeckou výpověď hodnotil samostatně a účelově a tento důkaz zpochybnil, místo toho, aby jej hodnotil v kontextu ostatních předložených důkazních prostředků. 8. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně sporovala závěr správních orgánů ohledně deklarovaného dodavatele s tím, že správní orgány tento závěr učinily v rozporu s principem daňové neutrality. Správce daně učinil nesprávný závěr o odepření nároku na odpočet DPH, neboť nezohlednil skutečnost, že zdanitelné plnění bylo realizováno a současně nebylo prokázáno, že je součástí podvodu na dani. V této souvislosti se žalobkyně dovolávala rozsudku č. j. 4 Afs 58/2017-78. Namítla též, že správce daně neuznal nárok na odpočet DPH, aniž by věnoval pozornost žalobkyní uskutečněným zdanitelným plněním na výstupu, kdy objem uskutečněných zdanitelných plnění odpovídal objemu přijatých zdanitelných plnění. 9. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně brojila proti postupu správce daně v rámci doplnění dokazování v odvolacím řízení. Žalobkyně spatřuje neunesení důkazního břemene na straně správce daně zejména v tom, že žalovaný v odvolacím řízení stanovil správci daně povinnost doplnit dokazování. Správce daně tuto povinnost nesplnil, jelikož nevynaložil veškeré úsilí k tomu, aby získal relevantní důkazní prostředky a informace. Za zásadní pochybení označila žalobkyně s odkazem na § 115 odst. 1 daňového řádu neprovedení svědeckých výpovědí, ač uvedené bylo žalovaným správci daně nařízeno. Žalovaný měl získat další důkazní prostředky a případně provést svědecké výpovědi a k jejich provedení měl vynaložit maximální úsilí. K prokázání uskutečnění sporných plnění společností S.O.V. žalobkyně doložila polská víza 7 pracovníků. Podotkla, že i kdyby příslušní pracovníci neměli odpovídající povolení k práci na území ČR, případně by nebyli vedeni v registru cizinců, neznamená to, že nemohli fakticky práce provést. 10. Žalovaný se s postupem správce daně plně ztotožnil, čímž prohloubil nezákonnost rozhodování i v odvolacím řízení. Závěrem žalobkyně vyzdvihla, že předložila velké množství dokladů, které jednak samy o sobě a jednak ve vzájemné souvislosti prokázaly uskutečnění zdanitelných plnění. Byla předložena ucelená auditní stopa prokazující uskutečnění předmětných plnění, čímž došlo k splnění podmínek uvedených v § 72 a § 73 ZDPH. 11. V páté žalobní námitce žalobkyně namítla, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jejími námitkami uplatněnými v odvolání. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, Ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Podotkl, že první, druhou a čtvrtou žalobní námitku žalobkyně uplatnila již v odvolání a žalovaný se s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. 13. K první žalobní námitce žalovaný odkázal na body 52 až 58 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že došlo k přenosu důkazního břemene na žalobkyni na základě výzvy k prokázání skutečností ze dne 14. 3. 2018, č. j. 427890/18/2707-60562-609318 (dále jen „výzva k prokázání skutečností“), kterou správce daně žalobkyni vyzval k prokázání, zda se zdanitelná plnění uskutečnila tak, jak je uvedeno na jednotlivých daňových dokladech, tedy že byla fyzicky realizována, uskutečněna osobou uvedenou na daňových dokladech, v deklarovaném čase a rozsahu a použita k ekonomické činnosti žalobkyně. Důvodné pochybnosti správce daně spočívaly mimo jiné v tom, že z dokladů předložených žalobkyní nebylo možné zjistit specifikaci uskutečněných zdanitelných plnění, neboť na těchto dokladech byl