7 As 12/2010 — Nejvyšší správní soud

16 A 27/2020- 19 - text 8 16 A 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: I. K., bytem , zastoupena: Mgr. X, obecným zmocněncem, bytem , proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 15. 4. 2020, č. j. MHMP 550400/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2 ze dne 8. 1. 2020, č. j. MCP2/003540/2020/OSA-OPR/Hawr, které bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“) a byl jí podle § 7 odst. 4 písm. b) téhož zákona s přihlédnutím k § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“) uložen správní trest pokuty ve výši 2000 Kč. Dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Přestupek měla žalobkyně spáchat tím, že úmyslně narušila občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti, když dne 2. 6. 2019 v době od 7:33 do 8:38 hodin v Havlíčkově Brodě neoprávněně vstoupila do emailové schránky X patřící X (dále jen poškozená) a následně neoprávněně rozeslala z předmětné emailové schránky X (dále jen svědkyně A) a X (dále jen svědkyně B) tři emaily, a to email obsahující výpisy z bankovního účtu poškozené, email týkající se daňových pohledávek syna poškozené a email obsahující sdělení k úhradě pohledávek syna poškozené, předmětné emaily svědkyně přečetly ve svém zaměstnání na Praze 2. 2. Žalobkyně namítá, že správní orgány se nevypořádaly s tím, proč by se mělo z její strany jednat o jednání charakteru „hrubého jednání“, tedy, že by chtěla úmyslně a hrubým způsobem porušit občanské soužití, a tím překročit souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti. Porušení občanského soužití správní orgány pouze konstatovaly a uvedly, že úmysl žalobkyně vyplývá z výslechů všech svědkyň. Takový závěr neodpovídá důkazům provedeným prvostupňovým orgánem. Poškozená i svědkyně A, B vypovídají toliko o tom, co si představují, či o čem se utvrdily. Naproti tomu svědkyně X (svědkyně C) vypověděla, co viděla a vnímala, když žalobkyně dne 2. 6. 2019 v Havlíčkově Brodě otevřela svůj notebook a zjistila, že v něm je otevřený emailový účet poškozené, byť si byla jista, že k tomuto zařízení poškozená neměla přístup. Žalobkynin úmysl zmiňuje pouze svědkyně B s tím, že jí jej měla sdělit sama žalobkyně. Ostatní svědkyně důvod neznají nebo o něm spekulují. Správní orgán I. st. neměl proto k těmto výpovědím přihlížet, avšak na místo toho je označil za stěžejní důkaz. Žalovaný rozhodnutí bez dalšího potvrdil. Dle žalobkyně je třeba zohlednit, že svědkyně B má k žalobkyni negativní vztah, zatímco s poškozenou vztah pozitivní. Pokud toto žalovaný popírá, pak patrně nečetl protokoly pozorně nebo je účelově vyložil v neprospěch žalobkyně. Správní orgány se nevypořádaly se zjištěním, že poškozená neoprávněně použila notebook žalobkyně, jak je doloženo výpovědí svědkyně C, jako důkaz nebylo provedeno prohlášení syna žalobkyně. Nebylo vypořádáno ani tvrzení žalobkyně, že přílohy k předmětným emailům nikdy neotevřela. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně znala obsah těchto příloh. Z výpovědi svědkyně C toto nevyplývá. Dle žalobkyně byla nedostatečně vypořádána otázka její pohnutky. Nebyl vyvrácen logický důvod, proč žalobkyně maily odeslala, s výjimkou tvrzení, že žalobkyně přeci lže, aby se očistila. Dle žalobkyně je sice opodstatněná argumentace, že mohla neoprávněné užití notebooku prokázat i jiným způsobem, nicméně to neprokazuje její úmysl narušit občanské soužití ani nevyvrací tvrzení o skutečném důvodu odeslaných emailů. Ve správním spise absentuje protokol o trestním oznámení žalobkyně. Tento důkaz si správní orgány neopatřily, byť jim bylo známo, že se žalobkyně obracela na policii. V prvostupňovém rozhodnutí je dokonce mylně uvedeno, že trestní oznámení učinila poškozená. Správní orgány se nezabývaly nevěrohodností poškozené ani svědkyň A, B, které se pozastavily pouze nad jednáním žalobkyně, zatímco jednání poškozené akceptovaly. Byly provedeny toliko důkazy v neprospěch žalobkyně. Žalovaný i prvostupňový správní orgán dochází k závěru na základě skutkového stavu, který nemá oporu v dokazování. To je zřejmé například ze závěru žalovaného, že žalobkyně zprávy cíleně vybírala, k čemuž dochází na základě času odeslání. Zcela opomíjí, jak popisovala události ze dne 2. 6. 2019 svědkyně C. Správní orgány dovodily z negativního vztahu mezi žalobkyní a poškozenou a svědkyní B fakt, že chtěla žalobkyně způsobit schválnost. Tento negativní vztah paradoxně na jiném místě žalovaný vyvrací. Správní orgány nepracovaly s opačnou verzí – nedůvěryhodností poškozené a svědkyně. Negativní vztah je zásadní, vyplynul ze společné rekreace, kdy byla žalobkyně okradena ve společném postoji a dotyčným se o tom zmínila. Žalobkyně již uvedla, že se jednalo o skutkový omyl. Myslela si, že když užívá své zařízení a neprolamuje zabezpečení, nejedná protiprávně. Jednala ve stresu a pod tlakem, že byla sama obětí. To správní orgány pominuly. Základním východiskem pro právní závěry o odpovědnosti z hlediska subjektivní stránky je možný skutkový omyl žalobkyně. Bylo třeba dostatečně zjistit skutkový stav. Žalovaný se nezabýval naplněním materiální stránky přestupku. Žalovaný se nezabýval skutečnostmi ve prospěch žalobkyně. Z výpovědí svědkyň Svědkyně B a Petráčkové lze dojít k závěru, že obsah emailu je nepohoršil ani nezajímal. Zato diskutovaly jednání žalobkyně. Pokud by tato debata byla vůbec schopna narušit občanské soužití, rozhodně by se nejednalo o hrubé porušení. Správní orgány nevysvětlily, v čem spatřují škodlivost a porušení chráněného zájmu. Správní orgány jednoznačně neprokázaly úmysl žalobkyně dopustit se jednání, kterým by hrubým způsobem narušila občanské soužití. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgány se nevypořádaly se všemi argumenty, neprovedly všechny důkazy, postupovaly jednostranně a ignorovaly zásadu in dubio pro reo. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami. Dle žalobkyně se správní orgány adekvátně nevypořádaly ani s tím, zda byly ve věci místně příslušné. Byť byl předmětný email odeslán na pracovní adresu svědkyně, nutně to neznamená, že byl otevřen a přečten na pracovišti. Správní orgány nehodnotily celý kontext události, ale zaměřily se pouze na fakt odeslání emailů. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Jednání žalobkyně mělo znaky tzv. distančního přestupku, k projednání přestupku byl tedy příslušný každý správní orgán, v jehož územním obvodu došlo alespoň k některé fázi nebo části přestupkového jednání. Příslušný k projednání přestupku byl i správní orgán, kde došlo ke škodlivému následku přestupku. K odeslání emailů sice došlo v Havlíčkově Brodu, následek jednání žalobkyně však vyšel najevo v Praze 2, v sídle Dopravního podniku hl. m. Prahy, tedy ve správním obvodu Úřadu městské části Praha 2. K tvrzení žalobkyně, že poškozená sice ve své výpovědi uvedla, že e-mail svědkyně A otevřela v neděli ráno v práci, je to však jen domněnka poškozené, v následném dokazování nijak nepotvrzená, když skutečnost, že email byl zaslán na pracovní adresu svědkyně, ještě nutně neznamená, že byl na pracovišti skutečně otevřen a přečten, žalovaný uvádí, že svědkyně A při ústním jednání před správním orgánem prvního stupně dne 12. 11. 2019 vypověděla, že dne 2. 6. 2019 byla v práci a přišly jí tři e-maily odeslané z účtu poškozené, pořádně si je neprohlédla, ale bylo to ohledně syna poškozené, poté volala poškozené, a ta jí řekla, že jí nic neposlala. Z uvedené výpovědi svědkyně A je nepochybné, že následek jednání žalobkyně vyšel najevo na pracovišti svědkyně. Úřad městské části Praha 2, jakožto správní orgán prvního stupně a žalovaný, jako odvolací správní orgán, tak byli místně příslušnými k projednání věci. Ohledně dalších námitek žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný je přesvědčen, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bylo prokázáno, že skutek, který je žalobkyni kladen za vinu, se stal, že se ho žalobkyně dopustila, přičemž tak naplnila všechny znaky skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití, resp. nejen jeho formální znaky, ale i materiální stránku, přičemž správní trest i povinnost nahradit státu náklady řízení byly uloženy v souladu se zákonem. 4. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 5. Poškozená dne 19. 6. 2019 podala trestním oznámení , věc však nadále byla šet