6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

16 A 34/2022- 18 - text 10 16 A 34/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: M. M., nar., státní příslušnost: Ukrajina, zastoupen advokátem JUDr. Petrem Novotným, sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, č. j. CPR-31706-3/ČJ-2022-930310-V237, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, č. j. KRPA-261615-11/ČJ-2022-000022-ZAM ze dne 10. 8. 2022, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU v délce 18 měsíců, tak, že nově bylo ve výroku uvedeno, že podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců není vycestování cizince možné a počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, se tedy stanoví dle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy uplyne doba k vycestování, která bude stanovena postupem dle § 120a odst. 5 téhož zákona. Ve zbylé části bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobce namítá porušení § 3 správního řádu, nebyl dle něj dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány si dále neopatřily dostatečné podklady pro rozhodnutí, čímž byl porušen § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobce uvádí, že není pravdou, že by se v jeho případě jednalo o výkon nelegální práce, neboť je v souladu s výpisem z živnostenského rejstříku ze dne 10. 8. 2022 (výpis zo živnostenského registra) držitelem platného podnikatelského oprávnění, které mu bylo uděleno Slovenskou republikou. V místě pobytové kontroly se žalobce nacházel v rámci své podnikatelské činnosti. Zmíněný výpis žalobce v průběhu řízení předložil. Toto živnostenské oprávnění žalobce má od 13. 6. 2022. Současně je držitelem dlouhodobého pobytu vydaného Slovenskou republikou v souladu s Oznámením o udělení pobytu, které taktéž v průběhu řízení předložil. Správní orgán I. stupně nemohl mít dostatečný časový prostor pro posouzení všech aspektů, jestliže řízení bylo zahájeno dne 10. 8. 2022 a tentýž den bylo i rozhodnuto. V případě žalobce nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. Na území ČR se žalobce nacházel rovněž z důvodu vypuknutí války na Ukrajině dne 24. 2. 2022, kdy nemohl objektivně vycestovat z území schengenského prostoru. V jeho případě nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. Žalovaný porušil také § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu, nepostupoval v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy, nešetřil oprávněné zájmy žalobce, nedbal, aby přijaté řešení dopovídalo okolnostem případu. Pro rozhodnutí nebyly splněny podmínky. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 10. 8. 2022 byla v tento den provedena pobytová kontrola se zaměřením na cizince, kteří jsou zaměstnání na území hl. m. Prahy bez oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání. V rámci této kontroly byl žalobce kontrolován při výkonu práce stavebního dělníka. Při kontrole žalobce hlídce předložil biometrický doklad Ukrajiny, v pase měl vylepeno polské vízum platné na 180 dní s platností od 9. 12. 2021 do 29. 8. 2022. Poslední vstupní razítko do schengenského prostoru měl vyznačeno ze dne 29. 3. 2022. V době kontroly byl žalobce oblečen do oděvu, který značil výkon práce. Žalobce nepředložil žádný doklad, který by jej opravňoval k výkonu práce. 6. Při výslechu žalobce sdělil, že na Ukrajině žije v domě s rodiči, je ženatý a má dvě děti. Bydlí v Zakarpatské oblasti. Nemá tam žádné konkrétní problémy kromě těch spojených s válkou. Nehrozí mu tam žádné nebezpečí, mučení, trest smrti, nelidské ani ponižující zacházení nebo trest. Má však obavu z návratu do země z důvodu války. V ČR je již poněkolikáté. V jiném státě EU ani nikdy nepracoval. Do ČR přijel naposledy dne 22. 3. 2022 přes Slovensko, cestoval autobusem v ten samý den, kdy překročil hranice schengenského prostoru. Je si vědom toho, že se zde již nachází nelegálně. Přijel zde za prací. Bydlí v X v pronájmu. Práci mu domluvil známý, ten byl také na stavbě kontrolovaný. Poprvé jej známý přivedl na stavbu asi 1. 7. 2022. Od toho data tam vykonával pomocné zednické práce. Pracoval každý den kromě neděle od 7 do 18 hod. Nezná název společnosti ani osobu, pro kterou pracoval. Vše domluvil se zmíněným známým. Majitele domu nezná. Nepodepisoval žádnou pracovní smlouvu. Chtěl pracovat, dokud bude v místě práce, na konci zatím domluveni nebyli. Měl dostat 150 Kč za hodinu, takto byl se známým domluven. Dostal již zálohu ve výši 38 000 Kč. Oblečení měl svoje, další vybavení a materiál měl k dispozici na stavbě. Nevlastní živnostenský list ani pracovní povolení. Věděl, že zde nemůže pracovat. Nějaké peníze zde již vydělal. Na Ukrajině žije celá jeho rodina a mají tam rodinný dům. V ČR ani EU nikoho nemá. Vycestovat může, avšak bojí se války. Vycestuje dobrovolně, peníze si za tímto účelem obstará. Má se kam vrátit, ale bojí se války. 7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 8. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 9. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na tři roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu nebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. 10. Dle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 11. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 12. Dle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. 13. Podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, a) rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné, b) pochází-li cizinec z bezpečné země původu podle jiného právního předpisu a neuvedl-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179, nebo c) jde-li o občana Evropské unie. 14. Podle § 120a odst. 4 zákona o pobytu cizinců není-li vycestování cizince podle odstavce 1 nebo 2 možné, policie tuto skutečnost uvede v rozhodnutí o správním vyhoštění a ministerstvo cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území (§ 33 odst. 3). 15. Podle § 120a odst. 5 zákona o pobytu cizinců pominou-li důvody znemožňující cizinci vycestování, policie vydá nové rozhodnutí pouze ve věci stanovení nové lhůty k vycestování podle zvláštního právního předpisu po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva. Dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnut