9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 107/2022- 94 - text 10 17 A 107/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Pražská plynárenská, a.s., IČO 60193492 se sídlem Národní 37, Praha 1 zastoupený advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 za účasti: JUDr. R. M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2022, č. j. MV-113377-25/ODK-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo k odvolání zúčastněné osoby (žadatele o informaci) zrušeno rozhodnutí povinného subjektu – hlavního města Prahy, resp. Magistrátu hlavního města Prahy, ze dne 16. 9. 2022, č. j. MHMP 1690054/2022, a věc byla povinnému subjektu vrácena k novému projednání. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění do 31. 12. 2022 (dále je „InfZ“), odmítnuta žádost zúčastněné osoby, a to v části požadující poskytnutí relevantních výstupů od společnosti Deloitte Advisory s.r.o. vypracovaných v souvislosti se záměry povinného subjektu poskytnout žalobci úvěr ve výši 2 mld. Kč a patronátní prohlášení za účelem získání úvěru ve výši 4 mld. Kč od bank, neboť se jedná o obchodní tajemství žalobce. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (bod 90) uložil povinnému subjekt v novém rozhodnutí uvést, jaké údaje (či jejich skupiny) obsažené v předmětné informaci považuje za obchodní tajemství a uplatňuje u nich ochranu, tedy ke každé odepřené informaci (skupině informací) objasnit, v čem spatřuje naplnění všech znaků legální definice obchodního tajemství a současně uvést úvahy, kterými se při rozhodování řídil. Současně má vzít povinný subjekt v potaz, které z údajů obsažených v předmětné informaci jsou již (byť zčásti) veřejně dostupné, a tudíž nemohou naplňovat znaky obchodního tajemství. Pokud jde o argument zúčastněné osoby ohledně poklesu ochrany obchodního tajemství v čase, povinný subjekt by měl posoudit, jak se od doby vyhotovení předmětné informace změnila situace, a to i vzhledem k tomu, že při tempu změn v současné době (obzvlášť v bankovním a energetickém sektoru) mohou obchodní informace zastarávat rychleji, než bylo dříve obvyklé. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že předmětná informace je dokument s názvem „Analýza k identifikaci běžného tržního cenového pásma pro zvažované podřízené financování“ ze dne 12. 4. 2022 zpracovaný společností Deloitte Advisory s.r.o. pro žalobce, na jeho objednávku a náklady. V rámci jednání o poskytnutí úvěru žalobce poskytl kopii předmětné informace povinnému subjektu coby poskytovateli úvěru. 4. Žalobce měl za to, že žaloba je přípustná, jelikož se žalobce cítí dotčen na právu na ochranu obchodního tajemství a rovněž na právu na to, aby nebyla vydána informace, kterou pořídil jakožto osoba soukromého práva bez využití veřejných prostředků. Povinný subjekt bude při novém rozhodování vázán právním názorem žalovaného, a pokud by žádosti zúčastněné osoby vyhověl (byť částečně), nebude mít žalobce jinou možnost obrany než podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. InfZ totiž normuje, že o žádosti může být rozhodnuto tak, že informace bude rovnou poskytnuta. Jakýkoli opravný prostředek či žaloba by pak neměly reálný význam, protože právo žalobce na ochranu obchodního tajemství by již bylo porušeno. Zásah do práv žalobce by tak byl nevratný, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2013, č. j. 7 As 4/2013-81. 5. Žalobce v řízení o žádosti zúčastněné osoby dostatečně popsal a odůvodnil naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství u předmětné informace jako takové a nadále trvá na tom, že obchodním tajemstvím je chráněn celý dokument, viz vyjádření žalobce ze dne 14. 9. 2022. Zadání předmětné informace, její obsah, rozsah, metodologie a postupy odrážející specifickou situaci žalobce jsou ve vzájemných souvislostech obchodně citlivé a důvěrné. Předmětná informace obsahuje citlivé údaje o finanční situaci žalobce jako např. podrobné údaje z účetnictví o zadlužení u jednotlivých věřitelů, které nejsou veřejně dostupné (v této podobě nejsou ani součástí výroční zprávy). Všechny tyto údaje by mohly být zneužity konkurenty v hospodářské soutěži. 6. Žalobce je podnikatelským subjektem, který soutěží s jinými společnostmi, z nichž některým poskytuje právní služby advokátní kancelář, v níž vykonává advokacii zúčastněná osoba (viz např. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0197/2021/KS). Konkurenti by mohli zneužít údaje obsažené v předmětné informaci i prostředky vynaložené žalobcem na ni k získání výhody v hospodářské soutěži, což nespadá pod účel InfZ a je v rozporu s § 2985 občanského zákoníku (porušení obchodního tajemství). 7. Právní názor a pokyn povinnému subjektu obsažený v napadeném rozhodnutí zavazuje povinný subjekt k takovému způsobu vyřízení žádosti zúčastněné osoby, při němž se nelze vyhnout porušení obchodního tajemství žalobce. Jde především o požadavek na konkrétní a detailní popis jednotlivých informací tvořících obchodní tajemství, jemuž nelze vyhovět, aniž by tím zároveň nedošlo k odhalení obsahu předmětné informace do takové míry, že se fakticky bude jednat o její poskytnutí. 8. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. 2 As 86/2019-78, z nějž vyplývá, že aby se jednalo o obchodní tajemství, musí být kumulativně splněno šest znaků, a to (i) konkurenční významnost, (ii) určitelnost, (iii) ocenitelnost, (iv) běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích, (v) souvislost s obchodním závodem a (vi) zajišťování utajení vlastníkem. V první řadě by tedy u každé jednotlivé informace musela být dostatečně konkrétně doložena její konkurenční významnost, tj. využitelnost pro konkurenty. Tuto využitelnost by současně k doložení znaku ocenitelnosti bylo nutné kvantifikovat, nebo objasnit, že a jakým způsobem by takovou kvantifikaci bylo možné provést. Již takovým vysvětlením by byla fakticky negována další ochrana předmětné informace v rámci obchodního tajemství. Navíc by to konkurentům poskytlo návod, jak tuto informaci využít k vlastnímu prospěchu. 9. Požadavek Ministerstva vnitra je nesprávný i proto, že je postaven na tezi, že předmětem obchodního tajemství mohou být zásadně pouze jednotlivé informace obsažené v určitém dokumentu, nikoliv dokument jako takový. To však opomíjí fakt, že obsah určitého dokumentu může být předmětem obchodního tajemství také proto, že v něm nějaké informace naopak obsaženy či zohledněny nejsou. I taková skutečnost může být (a v daném případě také je) konkurenčně významná. I pouhý popis skupiny údajů, z níž je patrné, jaké skutečnosti byly v předmětné informaci zkoumány (a tudíž i jaké skutečnosti zkoumány nebyly), jakým způsobem (označení metody), případně popis použitých podkladů proto nepřípustně narušuje obchodní tajemství žalobce. 10. Je třeba vzít v potaz také skutečnost, že předmětná informace není obchodním tajemstvím povinného subjektu. Ač je povinná osoba osobou, která nepřímo žalobce ovládá, nemá právo nakládat s obchodním tajemstvím žalobce bez jeho souhlasu. Jelikož povinná osoba není vlastníkem obchodního tajemství, ani vlastníkem s ní spojeného závodu, není v postavení umožňujícím jí náležitě posoudit naplnění všech znaků obchodního tajemství. 11. Žalobce dále namítl porušení výluky z poskytování informací dle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ. Ta stanoví tři kumulativní podmínky: (i) informace vznikla bez použití veřejných prostředků, (ii) osoba, která informaci povinnému subjektu předala, neměla v tomto směru žádnou zákonnou povinnost, a (iii) tato osoba neudělila souhlas s poskytnutím informace žadateli; všechny toto podmínky jsou v projednávané věci splněny. Žalobce odkázal na § 2 písm. g) zákona o finanční kontrole definující pojem „veřejné prostředky“, odkazující na písm. a) téhož paragrafu, který uvádí výčet subjektů nakládajících s veřejnými prostředky. Žalobce je osobou soukromého práva a nedisponuje veřejnými financemi, a to bez ohledu na fakt, zda sám je, či není „veřejnou institucí“ ve smyslu § 2 odst. I InfZ. Nerozhodné je i to, že jediným (nepřímým) akcionářem žalobce je povinná osoba, neboť ani to nečiní z finančních prostředků žalobce „veřejné prostředky“. Současně neexistuje žádná zákonná povinnost, která by žalobci ukládala předat předmětnou informaci povinnému subjektu, a žalobce neposkytl souhlas s jejím poskytnutím jakékoli třetí osobě (naopak byla uzavřena dohoda o mlčenlivosti a i sama předmětná informace obsahuje upozornění jejího autora, že nesmí být poskytnuta třetím osobám bez jeho souhlasu). Vyjádření žalovaného 1