1 As 98/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 5/2023- 46 - text 9 18 A 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: Ing. J. R. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 za účasti: MUDr. M. R. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D. sídlem Dražkovice 181, 533 33 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022, č. j. MZE-59901/2022-10051, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Právě posuzovaná věc navazuje na sérii sporů žalobce, který se opakovaně domáhá provedení změny údajů o uživateli zemědělské půdy ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“). U dotčených půdních bloků je v evidenci půdy (LPIS) jako uživatel vedena jeho bývalá manželka (osoba zúčastněná na řízení). Správní orgány ani v tomto případě žádosti žalobce nevyhověly, neboť podle nich nepředložil žádný relevantní doklad opravňující je změnu provést. Také v této věci se tak vede spor o to, kdo disponuje oprávněním dotčené pozemky užívat. 2. Na jejím počátku bylo ohlášení žalobce ze dne 18. 10. 2016 o provedení aktualizace (změny) v evidenci půdy ve smyslu § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zemědělství“). Státní zemědělský intervenční fond, Regionální odbor Olomouc, pracoviště Šumperk jako správní orgán prvního stupně (dále jen „SZIF“) oznámením o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne 7. 9. 2022, č. j. SZIF/2022/0570967 (dále jen „oznámení“), neprovedl část ohlášených změn (o jiné části ohlášení již dříve rozhodl), a to ohledně vymezených dílů půdních bloků nacházejících se ve čtvercích X, X a X v k.ú. X (LV č. X), k.ú. X (LV č. X) a k.ú. X (LV č. X). Podle SZIF totiž žalobce u pozemků náležících do SJM nesplnil podmínky § 3g zákona o zemědělství (nepředložil souhlas stávajícího uživatele – manželky ani jinou dohodu nebo doklad prokazující právní důvod užívání pozemků žalobcem). 3. Žalobce podal proti oznámení námitku dle § 3g odst. 6 zákona o zemědělství. Tu žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a oznámení potvrdil. II. Žaloba 4. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. V první části žaloby doslovně zrekapituloval znění námitky proti oznámení. Návazně na to označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho argumentací. Navíc z něj není zřejmé, proč námitce nevyhověl. V tomto směru žalobce zdůraznil, že žalovaný nepřijatelně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), aniž citované pasáže souvisejí s řešenou věcí. Citované rozsudky se podle žalobce týkají jiného časového období a z podstatné části i jiných skutkových a právních okolností. 5. Klíčový závěr žalovaného, že byl povinen předložit souhlas bývalé manželky či vzájemnou dohodu, označil žalobce za mylný. Žalovaný podle něj opomíjí, že rozhodujícím je faktický stav, nikoliv souhlas bývalé manželky. Ostatně, tento názor zastával i sám žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 21. 5. 2021, č. j. MZE-24558/2021-11121, aniž později vysvětlil, proč se od něj odchýlil. 6. Nepodloženým je podle žalobce rovněž skutkové zjištění SZIF, že v roce 2016 probíhala souběžná péče o pozemky v SJM, která byla pro vzájemné vztahy s osobou zúčastněnou na řízení zřejmě vyloučena. Podle žalobce nebyly provedeny navržené důkazy o tom, že v roce 2016 dotčené pozemky užíval pouze on. Žalobce přitom odmítl přístup SZIF, že otázka faktického užívání pozemků bude řešena v navazujícím řízení podle § 3g odst. 8 zákona o zemědělství (upozornil též, že k této otázce se žalovaný vůbec nevyjádřil). 7. Žalobce dále poukázal na to, že se oba správní orgány nezabývaly námitkami o neoprávněném zápisu bývalé manželky jako uživatelky dotčených pozemků, ačkoliv v tomto řízení měly potvrdit nebo vyvrátit existující oprávnění dosavadního uživatele či ohlašovatele pozemky užívat. Cílem žalobce přitom není vyřešit soukromoprávní spor s bývalou manželkou, požaduje toliko posouzení (pro účely zápisu do evidence půdy), kdo z nich dvou, a z jakého právního titulu, pozemky podnikatelsky fakticky užívá. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí se s argumentací žalobce dostatečně vypořádal. Odmítl tvrzení, že by se omezil pouze na obecný odkaz na judikaturu správních soudů. Citované pasáže rozsudků se zabývaly právě otázkou nutnosti zkoumat faktický stav užívání pozemků v SJM a historickým zápisem bývalé manželky žalobce do evidence půdy. Žalobce se mylně domnívá, že doklad o jeho vlastnickém právu k pozemkům je právním titulem pro jejich užívání. Dotčené pozemky náleží do SJM, a oprávněným uživatelem je tak ve smyslu evidence půdy jeho bývalá manželka. 9. Ke zmíněnému rozhodnutí ze dne 21. 5. 2021 žalovaný uvedl, že z něj nevyplývá, že faktické užívání nahrazuje právní důvod užívání. Toto rozhodnutí pouze vzalo žalobcem tvrzené faktické užívání dotčených pozemků jako příkaz pro zjištění, zda nedošlo ke změně poměrů dosavadního stavu mezi bývalými manžely (např. zda nedošlo k dohodě). Existenci dohody SZIF nezjistil, a setrval tak na závěru, že pozemky fakticky užívají oba manželé. 10. Ohledně historického zápisu manželky žalobce žalovaný uvedl, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že pozemky, u kterých je v katastru nemovitostí jako jediný vlastník uveden žalobce, byly nabyty do SJM. Pozemky, které žalobce získal za trvání manželství, ohlásil v letech 2007-2011 do evidence půdy na svoji manželku, nicméně oprávněnost tohoto zápisu není předmětem tohoto řízení. Proto ke dni ohlášení byla bývalá manželka žalobce uživatelem, který prokázal podmínku zápisu (platný právní důvod užívání), a to jejím spoluvlastnickým právem k dotčeným pozemkům. 11. Tvrdí-li žalobce, že pro účely poskytování dotací je nepřípustné, aby byl jako uživatel v evidenci půdy zapsán ten, kdo ji fakticky neužívá, žalovaný zdůraznil, že účelem tohoto řízení není zkoumat, zda bývalá manželka oprávněně pobírá dotace (nadto užívání je jen jednou z podmínek pro jejich poskytnutí). V této věci má posouzení užívání půdy pouze povahu úsudku o předběžné otázce, a nenahrazuje tak autoritativní řešení sporu civilními soudy. V řízení o aktualizaci evidence půdy se zkoumá skutkový stav jen do té míry, aby bylo potvrzeno, nebo vyvráceno existující oprávnění dosavadního uživatele pozemky užívat. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 12. Rovněž osoba zúčastněná na řízení označila žalobu za nedůvodnou. Poukázala na to, že žalobce ji nepřípustně postavil na opakování námitkové argumentace. Zdůraznila, že žalobce nedisponuje právním titulem k užívání dotčených pozemků, a jeho žádosti o provedení aktualizace evidence půdy proto nelze vyhovět. Ztotožnila se s tím, že v řízení o aktualizaci evidence půdy se neposuzuje správnost tehdejšího zápisu v evidenci půdy, ale pouze splnění podmínek pro provedení změny zápisu. Žalobce tyto podmínky nenaplnil. Dotčené pozemky náleží do nevypořádaného SJM, změna zápisu je proto závislá na dohodě žalobce s osobou zúčastněnou na řízení. Je tak nerozhodné, že je žalobce v katastru nemovitostí zapsán jako jediný vlastník dotčených pozemků. 13. I v ostatním se osoba zúčastněná na řízení ztotožnila s argumentací žalovaného a dodala, že ze strany žalobce jde o zneužívání práva: jeho přístupem je dlouhodobě poškozována, kvůli probíhajícím sporům, které s ní žalobce vede, nemůže usilovat o vyplácení dotací k dotčeným půdním blokům. Z tohoto důvodu navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení na nařízení jednání sami netrvali (souhlas žalobce byl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. presumován). Soud nenařizoval jednání ani za účelem dokazování, neboť při posouzení věci bylo možné vyjít z podkladů ve správním spise, jímž se samostatně nedokazuje. Nad rámec obsahu správního spisu účastníci nenavrhovali žádn