5 Azs 125/2004 — Nejvyšší správní soud

19 A 38/2023- 22 - text 10 19 A 38/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: I. K., narozený X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č. j. CPR-27425-4/ČJ-2023-930310-V248 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č. j. CPR-27425-4/ČJ-2023-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutí ze dne 22. 6. 2023, č. j. KRPA-215509-16/ČJ-2023-000022-ZAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena jednoho roku, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že správním orgánem nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci, a to bez důvodných pochybností, jak je vyžadováno ust. § 3 správního řádu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, k tomuto navíc přistupuje povinnosti správního orgánu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu je povinnost ukládána. Správní orgán důkladně zjistil všechny okolnosti svědčící v neprospěch vyhoštěného účastníka řízení, ale opomněl zjišťovat i skutečnosti v jeho prospěch. V této souvislosti došlo k porušení ust. § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, když žalovaný nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy osob, jichž se činnosti správního orgánu dotýkala, zde tedy především žalobce. 3. Správní orgán řádně nevypořádal žádné z podstatných odvolacích námitek, žalobce je tak nucen námitky zopakovat i v žalobě. Ve správních rozhodnutích absentuje řádné, tj. konkrétní a individualizované odůvodnění délky zákazu pobytu, což zapříčiňuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Správní orgán tak v podstatě konstatuje, že vyhoštění účastníka, který je držitelem pobytového oprávnění v jiném členském státě EU, na jeden rok je zcela přiměřeným opatřením, kterým stát reaguje na relativně krátkou dobu neoprávněného pobytu v České republice (dále jen „ČR“), jinak společensky nezávadového, bezúhonného a pouze excesivně a krátkodobě protiprávně jednajícího člověka. 4. Žalobce je přesvědčen o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o uložené opatření. Jak samotná forma uloženého opatření, tak délka správního vyhoštění byla vyměřena zcela nepřiměřeně a neadekvátně okolnostem případu a odporuje základní zásadám činnosti správních orgánů, především pokud jde o zásady proporcionality a právní jistoty. S ohledem na nikterak zásadní délku neoprávněného (což žalobce nezpochybňuje) pobytu a okolností, na jejichž podkladě se žalobce do současné situace dostal, je uložení ročního správního vyhoštění nepřiměřeným zásahem. Je sice pravdou, že na ukládání správního vyhoštění nelze bez výjimky vztáhnout veškerá pravidla ukládání trestů, čili s ohledem na objektivní odpovědnost nelze upřít správnímu orgánu možnost uložit správní vyhoštění jako takové, nicméně je nutné délku správního vyhoštění individualizovat s ohledem na druh, intenzitu protiprávního jednání, okolnosti případu a poměry účastníka řízení. Správní orgán postupoval pouze formalisticky a bez hlubší úvahy uložil jeden rok zákazu pobytu. Délka správního vyhoštění je zcela nepřiměřená okolnostem případu a žalobce trvá na tom, že je v hrubém rozporu s návratovou směrnicí (tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – pozn. soudu). 5. Je nutno vážit následky, které má uložené správní vyhoštění pro život cizince a jeho možnost cestovat po území společenství i do budoucna a volit řešení, které těmto okolnostem odpovídá nejlépe a při co možná nejmenší míře zásahu do práv postižené osoby. V tomto ohledu je nutno vnímat zásadní stigma, které ulpívá na cizinci postižené správním vyhoštěním, a problémy, které mu způsobí do budoucího života. 6. Správní orgán též nedostatečně posoudil přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde o zásah do soukromého života žalobce. 7. Prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí jen formálně uvádí hlediska nastíněná ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, hodnocení nijak nepokrývá konkrétní situaci žalobce. Správní orgán zákonné podmínky neváže k situaci a nezohledňuje dostatečně specifika celého případu, což je v rozporu se zákonem a rovněž tak zaběhlou praxí. Správní orgány v podstatě nepřihlíží k negativnímu zásahu, který bude mít vliv na život žalobce. Žalobce je sice mladý a zdravý, tudíž vyhoštění nepochybně přežije, ale je nutno akcentovat to, že vyhoštěním reálně zaniká jeho oprávnění pobývat i v jiných státech EU, a je mu tak značně omezena svoboda pohybu i tam, kde se protiprávního jednání nedopustil a kde má pobytové oprávnění. Byť samotné oprávnění správního orgánu takto omezit svobodu pohybu žalobce nezpochybňuje, zpochybňuje délku, na kterou byla omezena. 8. Je potvrzeno i soudní praxí, že přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění není možné stavět na skutečnosti, že cizinec má na území své původní vlasti zázemí, a má se tedy kam vrátit, respektive, že tato skutečnost nemůže být jediný kritériem posouzení přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Přitom právě tento argument používá správní orgán ke zdůvodnění přiměřenosti daného rozhodnutí. Na takové rozhodnutí je nutno nahlížet jako na nepřezkoumatelné s ohledem na nedostatek důvodů, o které se takové rozhodnutí opírá, když není řádně zjišťován skutkový stav. Správní orgán měl informace k posouzení přiměřenosti rozhodnutí, kdy mu byl znám základní výčet skutečností minimálně k soukromému životu žalobce, které měl zohlednit, což neučinil. 9. Jednalo se o excesivní protiprávní a krátkodobě jednání, jinak bezúhonného žalobce, který se správním orgánem plně spolupracoval. Zde je tedy evidentní prostor minimálně pro úvahu o délce vyhoštění, správní vyhoštění však bylo uloženo v délce, která není nijak přezkoumatelně zdůvodněna. Správní orgán nezohlednil shora uvedené polehčující okolnosti. 10. Ačkoliv správní orgán opět konstatuje, že vyhoštění je uloženo v přiměřené délce, nelze brát takové konstatování za dostatečné, neboť stále se jedná o velice dlouho dobu, zejména s ohledem na okolnosti celého případu, kdy individualizace rozhodnutí je zcela nulová. V tomto případě se sice jedná o objektivní odpovědnost žalobce, nicméně jeho poměry, tj. bezúhonnost, excesivní jednání a plná spolupráce, měly být zohledněny při výměře délky vyhoštění výrazněji. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 12. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že účastník řízení při pobytové kontrole prováděné dne 21. 6. 2023 v místě, kde vykonával práci, neprokázal na žádost policie, že má oprávnění pro výkon pracovní činnosti, čímž porušil povinnost cizince stanovenou v ustanovení § 103 písm. v) zákona o pobytu cizinců. 13. Účastník přicestoval naposledy na území schengenského prostoru dne 15. 2. 2023 přes hraniční přechod Praha - Ruzyně na základě cestovního pasu Uzbekistánu, s platností do 21. 4. 2029, a polského povolení k pobytu, s platností 27. 1. 2022 - 5. 12. 2024. Nebyl nalezen záznam, že by účastník řízení byl oprávněn vykonávat výdělečnou činnost. 14. Z protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 21. 6. 2023 vyplývá, že účastník přicestoval do ČR naposledy 19. 6. 2023 a od té doby pobývá na území ČR, a to u krajana v Modřanech, adresu svého pobytu účastník neznal. Vzhledem k finančním problémům mu jeho známý nabídl zaměstnání u stavební firmy v Praze s výdělkem 150 Kč za hodinu. Dne 21. 6. 2023 okolo 7 hod. poprvé přijel na zastávku X v Praze, kde se nachází samotná stav