4 Ads 65/2011 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 1/2022- 20 - text 9 19 Ad 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: P. Z., narozený dne X. bytem X. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 1. 11. 2021, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Pražskou správou sociálního zabezpečení (dále jen „správní úřad I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobce nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství s datem nástupu od 1. 8. 2021 uplatněnou ze zaměstnání u zaměstnavatele X. s.r.o., se sídlem X. II. Žalobní body 2. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalovaná nesprávně vyložila ustanovení § 32 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). 3. V napadeném rozhodnutí se uvádí, že žalobce nesplnil podle ustanovení § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění podmínku účasti na pojištění alespoň po dobu 270 dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu (§ 34 odst. 1 téhož zákona). Tvrzení, na základě kterých orgán dospěl ke svému rozhodnutí, nemá přitom naprosto žádnou oporu v zákoně a naopak zákon vykládá v rozporu s jeho doslovným zněním. Správní orgán ani neuvádí, jakou úvahou k tomuto závěru dospěl, pouze cituje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jiné věci. V odůvodnění žalovaná mimo jiné uvádí, že v daném případě nelze aplikovat mechanismus zápočtu předchozích dob pojištění dle ustanovení § 32 odst. 5 věty druhé zákona o nemocenském pojištění, neboť jmenovaný má nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), zákon přitom nepřipouští, aby si jmenovaný zvolil, zda mu má být peněžitá pomoc v mateřství vypočtena z pojištění zaměstnance či z pojištění OSVČ, respektive aby bylo možné započítat dobu účasti na pojištění z činnosti OSVČ, muselo by se jednat o předchozí pojištění, nikoli o pojištění souběžné, tj. pojištění z titulu činnosti OSVČ by muselo být ukončeno ještě před vznikem pojištění z titulu zaměstnání. 4. Žalobce tento výklad nepovažuje za správný, neboť nemá naprosto žádnou oporu ve znění zákona, jedná se o výklad nad rámec zákona čistě k jeho tíži, jakožto žadatele a osoby podřízené a závislé na rozhodnutí úřadu, takový výklad je nepřístupný a porušuje práva žalobce, včetně práv ústavních, zejména pak čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Správní orgány nemohou po účastnících řízení požadovat nic nad rámec této platné právní úpravy, správní orgán nesprávně klade na poskytnutí peněžité pomoci v mateřství podmínky, které zákon výslovně nestanoví. Dochází tak mimo jiné rovněž k porušení zásad zákonnosti (legality) a zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů. 5. Jak je patrné pouhým čtením zákonného ustanovení (§ 32 zákona o nemocenském pojištění), podmínku, kterou klade odvolací orgán (tedy že ustanovení § 32 odst. 5 lze aplikovat pouze tehdy, pokud žadatel nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění osoby samostatně výdělečně činné), zákon nestanoví, když odstavec je uveden pouze větou: „Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění, v němž není splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2…“ což je případ žalobce. Argumentaci rozhodnutím Nejvyššího správního soudu chápe žalobce tak, že jediné, co stačilo udělat, aby nárok vznikl, bylo ukončit pojištění jako OSVČ před podáním žádosti (což žalobce s ohledem na osobní důvody učinit nemohl, resp. nestihl). Tento výklad považuje za absurdní. Ani Nejvyšší správní soud ani nikdo jiný neuvádí, jaký je důvod k takto odlišné úpravě, respektive k jejímu výkladu. Jediný faktický rozdíl totiž je, že za situace, kdy by byla dávka přiznána, by žalobce celkově na pojištění zaplatil fakticky méně (neplatil by jako OSVČ), než za situace, kdy dávka přiznána nebyla, přestože na pojištění celkově zaplatil více. Toto žalobce považuje za nelogické, takový výklad zcela pomíjí účel úpravy. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Správní orgány jsou při svém rozhodování vázány platnou právní úpravou, v daném případě konkrétními ustanoveními zákona o nemocenském pojištění, dle kterých bylo postupováno. Žalovaná nárok žalobce posoudila zcela správně a v souladu s platnou právní úpravou, zejména pak v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 a 5 zákona o nemocenském pojištění. Žalovaná odkázala na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2012, č. j. 4 Ads 65/2011-111, které cituje ve svém rozhodnutí. Žalovaná poukázala též na další rozsudky soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 17 A 8/2010, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2014, č. j. 3 Ads 94/2014-22, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2012, č. j. 6 Ads 88/2012-44), které již o dané problematice taktéž rozhodovaly, případně též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 06. 2020, č. j. 42 Ad 46/2018-15, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2020, č. j. 4 Ads 210/2020-28. 8. Žalovanou bylo zjištěno, že žalobce byl souběžně pojištěn jako OSVČ od 13. 7. 2020 a z tohoto pojištění podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství splnil. Při posouzení nároku na peněžitou pomoc v mateřství, který žalobce uplatnil z titulu prvního pracovního poměru u zaměstnavatele X., proto nelze aplikovat mechanismus zápočtu předchozích dob pojištění, tedy pro splnění podmínky účasti na pojištění připočítat dobu pojištění z činnosti OSVČ, jelikož se v případě zaměstnání u zaměstnavatele X. jedná o pojištění souběžné s pojištěním z činnosti OSVČ. Aby bylo možné postupovat tak, jak navrhuje žalobce, musela by být jeho účast na pojištění z titulu činnosti OSVČ ukončena ještě před vznikem pojištění z titulu prvního pracovního poměru u zaměstnavatele X. 9. Žalovaná v projednávané věci postupovala v souladu se závěrem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 27. 3. 2012, č. j. 4 Ads 65/2011-111. V uvedeném rozsudku je popsána situace, kdy pojištěnka má ke dni žádosti dvě souběžná pojištění, přičemž z jednoho pojištění splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství a z druhého nikoli, což je i případ žalobce. Žalobce si nemůže zvolit, z jakého pojištění mu bude nárok na peněžitou pomoc v mateřství přiznán, jelikož zcela splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství z činnosti OSVČ a ze souběžného pojištění ze zaměstnání u zaměstnavatele X. naopak tuto podmínku nesplnil. IV. Obsah správního spisu 10. Žalobce žádostí uplatnil nárok na peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče s převzetím do péče dne 1. 8. 2021, a to u zaměstnavatele X. 11. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobce nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče s datem převzetí do péče dne 1. 8. 2021 ze zaměstnání u zaměstnavatele X., se sídlem X. 12. Z šetření vyplynulo, že ze zaměstnání u zaměstnavatele nebyla splněna podmínka účasti pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. 13. Účastník řízení byl v posledních 2 letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství účasten nemocenského pojištění ze zaměstnání u zaměstnavatele v období od 14. 7. 2021 do 31. 7. 2021, tj. 18 dnů. Účastník řízení při uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství podmínku dle § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění nesplnil. S ohledem na uvedené správní orgán I. stupně doručením písemného oznámení dne 12. 8. 2021 oznámil účastníku řízení ve smyslu ust. § 153 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění zahájení správního řízení. 14. Dne 17. 8. 2021 bylo doručeno vyjádření účastníka řízení, ve kterém žalobce nesouhlasí s tvrzením, že v posledních 2 letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství nesplnil podmínku účasti na pojištění 270 dnů, neboť byl účasten nemocenského pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná v období od 24. 6. 2020, a ke dni 14. 8. 2021 dosáhl doby účasti na nemocenském pojištění 416 dnů. Účastník žádal o poskytnutí informace, zda není problémem pro přiznání nároku na peněžitou pomoc v mateřství ze zaměstnání souběh pojištění ze zaměstnání a osoby dobrovolně účas