3 As 232/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 164/2016- 67 - text 9 3A 164/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ludmily Sandnerové a soudců Petry Kamínkové a Marka Zimy ve věci žalobkyně: Mgr. J. H., Ph.D., nar. X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. MZDR 42709/2016-2/PRO takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. MZDR 42709/2016-2/PRO, a rozhodnutí Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 31. 5. 2016, č. j. 029/2016/KŘ, se ruší. II. Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky se nařizuje do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku poskytnout žalobkyni následující informace - údaje za rok 2013 i se jménem porodnice: celkový počet porodů, počet císařských řezů, počet epiziotomií, počet porodů, které skončily poraněním hráze a/nebo čípku, a počet porodů s epiziotomií, které zároveň skončily poraněním hráze a/nebo čípku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 24 456 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Zuzany Candigliota. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. MZDR 42709/2016-2/PRO (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen „statistický ústav“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 31. 5. 2016, č. j. 029/2016/KŘ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí informací podle ustanovení § 15 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 12 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), ve spojení s ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o statistické službě“), a s ustanovením § 73 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). 2. V žádosti o informace požádala žalobkyně o „poskytnutí informací o zdravotních výkonech a zranění rodiček ve všech českých porodnicích v období roku 2013 – informací o celkovém počtu porodů, počtu císařských řezů, počtu epiziotomií, počtu porodů, které skončily poraněním hráze a/nebo čípku, počtu porodů epiziotomií, které zároveň skončily poraněním hráze a/nebo čípku, a to pro každou porodnici zvlášť a s uvedením jména porodnice“ (dále jen „požadované informace“). Žaloba 3. Žalobkyně předně shrnula argumenty žalovaného, které ho vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný má za to, že poskytnutí údajů o možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, jak je vyžadováno zákonem o zdravotních službách pro udělení informovaného souhlasu, nelze vztahovat k praxi konkrétního poskytovatele zdravotních služeb a poskytují se pouze v obecné rovině. Žalovaný uvádí, že požadované informace v neanonymizované podobě nejsou potřebné pro výběr porodnice, neboť vždy záleží na okolnostech konkrétního případu porodu, který již statistika nemůže zohlednit. Zmiňuje, že ústavně zaručené právo na informace bylo omezeno ze zákonem předvídaných důvodů ochrany práv a svobod druhých, jakož i z důvodu ochrany veřejného zdraví, a to v souladu se zákonem zdravotních službách a zákonem o statistické službě. Žalovaný nesouhlasí, že by se na rozhodování o požadovaných informacích vztahoval nález Ústavního soudu (dále „ÚS“) ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, jelikož se svou povahou značně liší od předmětu tohoto řízení. 4. Své žalobní námitky žalobkyně shrnula do následujících žalobních bodů: 5. Zaprvé. Žalobkyně má za to, že poskytnutí požadovaných informací je nezbytnou podmínkou pro udělení informovaného souhlasu při poskytování zdravotních služeb. Žalobkyně uvádí, že podle § 31 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách je třeba pacienta poučit o možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb včetně jednotlivých zdravotních výkonů. Žalobkyně tvrdí, že těhotenství je fyziologický stav, který umožňuje dlouhodobou přípravu na fyziologický proces porodu. Je tak umožněno po relativně dlouhou dobu určit si místo, kde pacientka přivede na svět své dítě. Žalobkyně je přesvědčena, že k zodpovědnému rozhodnutí potřebuje mít dostatek relevantních informací, mezi které patří též pravděpodobnost konkrétních důsledků a rizik navrhovaných zdravotních služeb u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb. Určení místa porodu srovnává s plánovanou operací, před kterou pacient též zvažuje místo výkonu operace. Konstatuje, že reputace lékařů, doporučení svých známých, dojezdová vzdálenost ani počet certifikátů kvality udělovaných zdravotnickým zařízením objektivně nevypovídá o skutečné míře rizik a důsledcích u konkrétního poskytovatele zdravotních služeb. Nesouhlasí s navrhovaným postupem žalovaného, aby před porodem, tj. v průběhu těhotenství kontaktovala jednotlivé porodnice, které by jí požadované informace poskytly. Je přesvědčena, že jednodušší způsob spočívá v kompletním zveřejnění požadovaných informací v konkrétních porodnicích, navíc za předpokladu, kdy prvostupňový orgán všemi požadovanými informacemi disponuje. 6. Žalobkyně uvádí, že nelze pacienta informovat o rizicích a možných důsledcích pouze v obecné rovině, ale je třeba ho informovat i v rovině praxe konkrétního poskytovatele zdravotních služeb. Setrvává na stanovisku, že účelem informovaného souhlasu je poskytnutí pravdivých a relevantních informací, aby se předešlo protiprávnímu zásahu do ústavně zaručeného práva na osobní integritu. Žalovaný tak měl podle žalobkyně při vydávání napadeného rozhodnutí zvolit ústavně konformní výklad. 7. Zadruhé. Žalobkyně tvrdí, že došlo k nezákonnému omezení jejího práva na informace. Žalobkyně má za to, že při kolizi dvou chráněných práv může být jedno z nich omezeno pouze v případě, že toto sleduje legitimní cíl a že tohoto legitimního cíle nemohlo být dosaženo jinými, méně omezujícími opatřeními. Při kolizi práv má být užit tzv. test proporcionality (nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94). Dále konstatuje, že jí není zřejmá konkrétní souvislost mezi zveřejněním požadovaných informací a ohrožením veřejného zdraví. Má za to, že legitimní cíl pro neposkytnutí informací zcela chybí. Souhlasí s tím, že ochrana důvěrných dat je ve veřejném zájmu a je důležité tyto informace chránit před neoprávněným zveřejňováním, avšak při poskytování požadovaných informací lze stěží mluvit o neoprávněném zveřejnění, když zdravotní služby jsou plně nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. 8. Uvádí, že zveřejnění požadovaných informací může motivovat poskytovatele zdravotních služeb v zajištění kvalitnějších zdravotních služeb. K tomu odkazuje na zveřejňování požadovaných informací v zahraničí. Má za to, že jedním z cílů zveřejnění požadovaných informací je zkvalitňování péče v těchto zařízeních. Občané mají právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb i mimo místo svého bydliště, a to na základě kvality jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb. Žalobkyně souhlasí se žalovaným, že pouhé zveřejnění požadovaných informací nevypovídá o skutečné kvalitě poskytovaných zdravotních služeb, zejména u specializovaných pracovišť. Nic však nebrání žalovanému, aby požadované informace zveřejnil s upozorněním, že některé údaje mohou být zkreslující, protože se jedná o specializovaná pracoviště, kde se zaměřují na určitá specifika při porodech. 9. Zatřetí. Žalobkyně trvá na tom, že na poskytnutí požadovaných informací je veřejný zájem. Žalobkyně sděluje, že Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10 (dále jen „nález I. ÚS 517/10“), došel k závěru, že na informaci o členství konkrétního soudce v KSČ je veřejný zájem a převáží zde právo na tyto informace před právem na ochranu osobních údajů. Žalobkyně zmiňuje, že v případě porodnic je zájem na utajování údajů razantně nižší, a proto není třeba při zveřejnění souhlasu dotčeného subjektu. Žalobkyně má za to, že bylo nutné nejdřív posoudit, zda na požadované informace je veřejný zájem a až následně zjišťovat, zda není možné poskytnout požadované informace podle zákona o statistické službě ve spojení se zákonem o zdravotních službách. Žalobkyně je přesvědčena, že na poskytování informací o kvalitě péče, kterou většina žen podstoupí minimálně jednou, je veřejný zájem. Žalobkyně uvádí, že zájem nemocnic na utajování statistik je naprosto nelegitimní, protože se jedná o státní nebo veřejná zdravotní zařízení, která dostávají k poskytování péče souhlas od státního orgánu a jejich činnost se podrobuje státnímu dohledu. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření